Závod se jel jako Memoriál Franka Vandebroucka. Skvělého cyklisty nadaného od pánaboha. Svůj talent prodával především v druhé polovině posledního desetiletí minulého století. Jako vítěz Lutychu, Gent-Wevelgem, Omloop Het Volk či bodovací soutěže na španělské Vueltě patřil k absolutní světové špičce. Jenže také se skamarádil s drogami, a jak už to chodí, rozpadl se mu profesní i soukromý život a nakonec v pouhých 35 letech zemřel oficiálně na embolii plic.

Letos tedy 199 km z 30tisícového Binche směrem na jih do 10tisícového Chimay a zpět. Valonsko je kopcovité, nikoli hornaté. Takže necelých 2 tisíce výškových metrů. Ovšem nahoru dolů, užší silnice, ne vždy nejkvalitnější povrch.

To nejpodstatnější tady přichází na řadu ve chvíli, kdy se najede na 16km cílový okruh, jehož úvodní část tvoří nejobtížnější stoupání dne. Cyklisté si ho dali 4x, než po sjezdu a dvou stoupavých dlážděných úsecích projeli po páté a s konečnou platností cílem.

Není to tady pro čistokrevné rovinové sprintery, ale rychlé muže, ranaře, jimž vyhovuje obtížný průběh i závěr. Jeden příklad máme dokonce doma. Zdeněk Štybar tady v roce 2014 vyhrál a o dva roky později dojel druhý za Arnaudem Démarem, což je čtvrtá nejlepší statistika v 35leté historii závodu. Favoritem číslo jedna byl pro letošek také Arnaud, ovšem De Lie (Lotto Dstny). 

Konkurencí mu byly sestavy 9 World týmů včetně belgických Soudal-Quick Step, Alpecin-Deceuninck a Intermarché-Circus-Wanty a 7 ProTeams včetně těch nejlepších, z nichž především Rasmus Tiller z Uno-X mohl být považován za dalšího top favorita, jelikož tady dokázal být v minulosti, včetně loňského ročníku, 2x 2.

Z denního úniku 35 km před cílem vykrystalizovala na čele dvojice Dries De Bondt (Alpecin) a Ryan Gibbons (UAE), ale za nimi se závodilo, nastupovalo, odjíždělo a zase sjíždělo, takže byli podle předpokladů pohlceni. 

Rozhodující akci přinesla ale vyšší moc. Dva kilometry před cílem v pravotočivé zatáčce lehnul z třinácté pozice Kevin Geniets (Groupama-FDJ) a vzal s sebou Yvese Lampaerta (Soudal-Quick Step), který tedy nebyl ani trošku rád. Podstatnější ale bylo, že se tím na čele oddělila nepočetná skupina, která vedená třemi jezdci Lidl-Trek na nic a nikoho nečekala. 

V předposledním výjezdu po hodně hrubé dlažbě poodskočil Soren Kragh Andersen (Alpecin), jehož si postupně také sólo dojížděl Edward Theuns (Lidl-Trek), na nějž jeho kolegové pracovali. Tihle dva na druhých kostkách svedli bitvu o vítězství. Dánovi stále víc docházelo a Theuns už už byl vítězem. 

Jenže kde se vzal, tu se vzal ten, jenž když se dva prali, on se smál. Luca Mozzato z týmu Arkéa Samsic.

O 3 vteřiny později přivedl druhou nepočetnou skupinu do cíle Arnaud De Lie, když už nestačil zalepit díru, která před ním vznikla po inkriminovaném pádu.

Luca Mozzato je 25letý Ital, který měl to štěstí, že po rozpadu B&B Hotels našel pro letošek uplatnění v jiném francouzském týmu, jehož druhým titulárním sponzorem se příští rok stane právě B&B Hotels. Pro Lucu to dnes bylo jeho teprve druhé profesionální vítězství.

„Závod byl stresující od chvíle, kdy jsme najeli na okruh. Peloton byl ve finále stále dost početný, ale v cíli celkem dost nadělený. Snažil jsem se nezačít příliš brzo se sprintem a podařilo se mi vystihnout správný okamžik. V takovém finiši musíte mít na své straně i štěstí. Tento den mi zůstane vrytý v paměti ještě hodně dlouho,“ uvedl na týmových stránkách Luca Mozzato.