Závod L'Etape Czech Republic Virtual Race by ROUVY pro vás bude premiérovým soutěžním kláním na trenažérech. Máte zkušenost s virtuálním cyklistickým prostředím nebo v pátek půjde o úplný debut?

Vůbec žádnou. Bude to pro mě velká premiéra.

Zjišťoval jste u kamarádů z cyklistického prostředí, co virtuální prostředí obnáší, a tudíž co vás v Galerii Harfa čeká?

Dokážu si představit, co to obnáší. Spíše účast v L'Etape Czech Republic Virtual Race by ROUVY (více o akci najdete ZDE, pozn. redakce) beru jako možnost vyzkoušet si vše na vlastní kůži. Moje kondice asi v tuto chvíli není na úrovni, abych si mohl dovolit závodit v nějakém dramatickém tempu. To by mě velmi pravděpodobně odrovnalo na pár dnů. Proto vše vezmu jako zkušenost.

Zkušenosti s trenažérem ale z doby profesionální kariéry určitě máte.

Pochopitelně, protože nic jiného, než jej využívat v našich klimatických podmínkách během zimních měsíců nezbývalo. Tehdy nic jako virtuální prostředí, kde si člověk mohl vybrat kopec ze závodů, neexistovalo. Bylo možné přidávat zátěž a simulovat kopce, takže jsem většinou sledoval filmy a sám si na stopkách hlídal intervaly. 

Kolik času jste v rámci tréninků na trenažéru trávil?

Tři čtyři hodiny. Člověk se potí více než v klasickém prostředí, přestože si zapne ventilátor nebo má otevřené okno. Měnil jsem si triko, kolikrát i kraťasy, protože byly totálně mokré. Šlo o nepříjemné věci, které s tréninkem na trenažéru souvisí. Cyklistika byla moje práce, takže jsem prostě odtrénoval, co bylo potřeba.

Dnes je samozřejmostí, že profesionálové tráví několik týdnů, mnohdy celé měsíce kupříkladu na Mallorce nebo Kanárských ostrovech. Dokonce i hobby cyklisté jezdí na pravidelné kempy. Jaké byly možnosti v dobách vašeho působení ve World Tour?

Absolvovali jsme přípravu v teple. Zejména v úvodu nového roku, když se blížila sezona, která tehdy začínala prvními závody koncem února. To už bylo nezbytné zařadit speciální přípravu a jezdit více na kole. Většinou šlo o čtrnáctidenní bloky. Ale pak se člověk vrátil domů, kde byl sníh a mrzlo, takže nezbývalo, než dny nebo týden do dalšího soustředění překlenout na trenažéru.

Dnes už je cyklistika celosezónní záležitostí. Snažil jste se maximum tréninků při pobytu doma absolvovat venku, a tudíž čas na trenažéru maximálně eliminovat?

Já jsem byl zastáncem všeobecné přípravy. Takže do Vánoc jsem preferoval všechno, jen ne kolo. Chodil jsem do posilovny, běhal jsem, hrál squash a hokej. Kolikrát jsem si naordinoval i dvoufázový trénink. Když byly podmínky příznivé, sedl jsem na kolo a jel třeba jen hodinu nebo hodinu a půl, abych se udržel v sedle. Většinou jsem sedl na bike. Pokud je lehce pod nulou a povrch je umrzlý, jede se pěkně. Navíc v lese tolik nefouká jako na silnici, kde je terén spíše otevřený. V lesích je také častější změna rytmu, tudíž se člověk zahřeje Ale pokud bylo pár stupňů nad nulou a cesty mokré, člověk byl hned mokrý a oblečení nehřálo. Pak bylo lepší jít na trenažér.

Spousta elitních jezdců současnosti se upíná k cyklokrosu. Inklinoval jste k němu rovněž?

Já kombinoval různé sportovní disciplíny v rámci přípravy, ale k cyklokrosu jsem se nedostal. Byl jsem zastáncem pomyslného vyskočení ze závodního kolotoče, aby si člověk psychicky odpočinul a nemusel se pořád jen soustředit na výsledky. Cyklokros by obnášel potřebu koncentrovat se na další ostré starty. A těch bylo přitom od února do října dost na silnici. Takže tři měsíce, kdy člověk vypnul a nezávodil, jen poklidně trénoval, byly super pro hlavu. Ale netvrdím, že nejde o správnou cestu. Každému sedí něco jiného.

Nikdy jste u vedení týmu nenarazil, když jste chodil hrát hokej v rámci přípravy? Vždyť kupříkladu Tomáš Konečný, nynější trenér cyklistické reprezentace, utrpěl právě při hokeji zlomeninu nohy, která mu prakticky ukončila kariéru.

V Dukle představoval hokej vždy součást zimní přípravy cyklistů. Nikdy jsem se nesetkal ze strany vedení týmu s odporem. A já se nebál. Snad i proto, že jsem vlastně s hokejem začínal ještě před tím, než jsem se dal na cyklistiku.

Trénujete během zimního období i nyní, kdy už to kvůli závodům není nutné?

Byl jsem na běžkách, doma si zacvičím, chodím běhat. Trenažér mě neláká. V říjnu jsem kolo uklidil a za normálních okolností bych ho vyndal až na jaře. Ale věděl jsem, že mě čeká L'Etape Czech Republic Virtual Race by ROUVY, tudíž jsem využil teplého počasí v úvodu roku a na kolo vyrazil, abych si alespoň oseděl zadek. 

Bude pro vás účast v pátečním L'Etape Czech Republic Virtual Race by ROUVY epizodní záležitostí. Nebo si dokážete představit, že v budoucnosti se virtuální cyklistické prostředí stane součástí vašeho tréninku?

Preferuji pohyb v přírodě. Když je to možné, jdu si zaběhat. Nebo během zimy vyrazím v případě vhodných podmínek na běžky. Ale nikdo nemládne. Takže neříkám virtuálnímu prostředí ne. A abych byl upřímný, plně chápu lidi, kteří dorazí domů pozdě z práce a využívají právě virtuální prostředí. Cyklistika ve tmě, stejně jako běhání po setmění obnáší riziko zranění. Takže trenažér pak dává smysl.

Jako ambasadora vás čeká premiéra ve virtuálním závodě L'Etape, jeho reálný první ročník jste na Strahově odstartoval, nicméně jej neabsolvoval. Za pět měsíců odstartuje druhý ročník L'Etape Czech Republic by Tour de France. Budete tentokrát na startu jako účastník?

Byl by to velice příjemně strávený den, kdybych se krásně svezl. Takhle jsem jen odstartoval závod, a pak hodiny čekal, až všichni dorazí. Upřímně, tehdy mě trošku odradila i nepříznivá předpověď počasí. Ale nakonec to nebylo tak hrozné, takže mě mrzelo, že jsem nejel. Tudíž pokud to jenom trošku půjde, tak druhý ročník L'Etape Czech Republic by Tour de France určitě pojedu.