San Cristóbal de las Casas: Zapaturismo aneb Revoluce v módě

Tequila proudem neteče (vlastně, jak kde), ale revoluce má v živých barevných uličkách San Cristóbalu de las Casas své místo. Černé vlajky s rudou pěticípou hvězdou uprostřed na tričkách, čepicích, plakátech i zdech nelze přehlédnout. Často jsou k vidění červená trička s černobílou kresbou maskované ženy s dítětem v náručí a vztyčenou levou paží se zaťatou pěstí. Kolem nápis Sin mujer no hay revolución, tedy: Bez ženy není revoluce.

Že Chiapas ještě není úplně klidným místem svědčí policejní kontroly se samopaly na silnicích. Ale… zase to není tak neklidné místo, aby se cizinec cítil ohrožen, je snadné překročit dnes mexické hranice a užívat si Chiapas. To před časem… Napsal kdysi nejslavnější mexický literát Carlos Fuentes knihu Starý Gringo. Z ní je následující dialog mexických rebelů:

„Co jiného může čekat nějaký gringo tady mezi námi než smrt?“
„ A proč by tu měl hned umřít?“
„Protože překročil hranice, jen proto. Copak to není dostatečný důvod?“

Guatemalsko-mexickou hranici jsme překročili v pohodě, ale chce to kapku štěstí, pokud přijedete těsně po nějakém turistickém autobusu, čekání na hranici se nepochybně protáhne na hodinu a více. Do úřadovny pouštějí jen několik lidí, ostatní musejí čekat venku v horku. Jediná úřednice, která kontrolovala doklady a vyplněné hraniční vstupní průvodky, nikam nespěchala. Jeden díl hraniční průvodky nám zůstal, odevzdává se při opuštění země. Vstup do Mexika z Guatemaly na tři dny byl bez jakýchkoli poplatků, ani guatemalská strana nepožadovala za odjezd ze země a vstup zpět o tři dny později žádné peníze.

Zbytek článku a fotogalerie

Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste

Podporují nás