Favorit Brno - Bauerova rampa patří mezi úplně nejstarší velodromy ve světě, které stojí stále na stejném místě a jsou funkční. Ale díky neznámému zdroji na Wikipedii se dovídáme i o dalších českých velodromech. Dnes jsem se věnoval Praze. 

Zaujal mě hlavně letenský ovál, na dobových fotografiích je patrná jeho až neuvěřitelná délka - 1125 metrů!

Zajímavostí je také rozdílný sklon v zatáčkách, který je dole mírnější a směrem nahoru se sklon zvětšuje. Ale takovou koncepci jsem sám zažil na velodromu v Německu, myslím že to bylo v Chemnitzu - tenkrát Karl-Marx-Stadtu.

K letenskému velodromu se dočteme:

Klopená cyklistická dráha na Letné byla postavena roku 1921 a jednalo se o dosud nejdelší dráhu v Praze (1125 m). Uvnitř tohoto oválu byly pořádány také klusácké závody. Velodrom byl součástí velkého sportovního areálu, kde se hrál fotbal, hokej a tenis, dráhu zde měli atleti a na Letné každé čtyři roky pořádal Sokol své slety.

Velodrom i další sportoviště byly zrušeny roku 1932, na místě fotbalových hřišť S.K. Slavie, D.F.C. a L.T.C. Letná stojí budovy Ministerstva vnitra (1938), Národního technického muzea (výstavba 1938–1941) a Gymnázia Nad Štolou (1961–1963), pod bývalým areálem byl v letech 1949–1953 vybudován Letenský tunel.

Nejstarší stál v Bubenči - v Královské oboře, jeho parametry neznáme a měl být založen už v roce 1881 a provoz skončil v roce 1892.

Druhým nejstarším (rok založení 1883) byl v Praze na Invalidovně, ani jeho parametry Wikipedie nezná, nezná ani rok zániku.

O třetím nejstarším se dočteme:

Klub českých velocipedistů Žižkov měl od roku 1888 na Ohradě vlastní dráhu, kterou o tři roky později dal přestavět. Ovál měla dlouhý 300 metrů a široký 6 až 8 metrů (v zatáčkách) a údajně byla méně kvalitní, než dráha bubenská. Závodům přihlíželo obecenstvo většinou z prostoru uvnitř dráhy. 

Velodrom byl zrušen a od roku 1909 zde již měl svůj první stadion fotbalový klub FC Viktoria Žižkov.

1891 vznikla dráha Bubnech:

Cyklistická dráha v Holešovicích-Bubnech vznikla roku 1891 na pozemku strojírenské firmy Märky, Bromovský a Schulz. Byla dlouhá 440 metrů a měla zvýšené zatáčky ohrazené dřevěnou ohradou. Závody a tréninky se na ní konaly ještě roku 1903, ale brzy nato byla zrušena pro intenzivní stavební činnost v okolí.

Na pozemcích bývalé zahrady za panským dvorem vzniklo koncem 19. století hřiště a cyklistická závodní dráha, která byla později upravená na atletický ovál. Krátký čas zde také působil klub AC Sparta; jednalo se o jedno z prvních pražských atletických hřišť.

Roku 1908 byl na místě sportoviště postaven kostel sv. Antonína Paduánského.

Potom už to byly s rokem vzniku ve dvacátém století, v úvodu článku zmíněný letenský z roku 1921 je pátým pražským velodromem a nejmladší jsou ty dva stále fungující.

O Třebešíně, velodromu z roku 1941, Wikipedia píše:

Po obvodu fotbalového hřiště FK Viktoria Žižkov, které se na Třebešín ve Starých Strašnicích přemístilo z Ohrady na Žižkově, vznikla roku 1941 klopená cyklistická dráha s betonovým povrchem a dvěma klopenými zatáčkami se sklonem 22°, dlouhá 412 metrů a široká 6 metrů. U jejího zrodu stál bývalý cyklistický závodník a sprinter ing. Josef Šídlo, člen VS – NSK. První závod odstartoval v 16 hodin dne 7. září 1941 a zhlédlo jej více než desetitisíc diváků. Od svého založení zde závodili sprinteři, stíhači, silničáři, jezdci za motorovými vodiči i samotní vodiči na svých strojích a takzvaní univerzálové (bodovačkáři, dvojicoví i omnioví závodníci).

Dráha byla postavena za necelé 4 měsíce na rozhraní jara a léta roku 1941 bez techniky a vlastními silami cyklistů, pouze s přispěním odborných stavebních dělníků a techniků. Její životnost i díky „válečnému cementu“ byla krátká - betonový ovál se začal drobit a na severní straně, kde klesal násep směrem k železniční trati, se podélně lámala zatáčka. Později byla zbořena velká krytá tribuna pro přibližně čtyři tisíce stojích diváků poté, co ji zasáhla prudká letní bouře.

Závody na Třebešíně - zřejmě roku 1943

Roku 1951 bylo z iniciativy Miroslava Junga a v režii TJ Tesla Žižkov přistoupeno k rekonstrukci dráhy, při které zaniklo fotbalové hřiště uprostřed oválu a vznikl malý tunel pod náspem ochozů. Nový velodrom  projektovaný bývalým cyklistou ing. Karlem Cibulou měl hladký povrch s klopením v zatáčkách 22° a v rovinkách mírné, délku 381 metrů a šířku 7 metrů.

Protože stále „ujížděl“ násyp pod severní zatáčkou, bylo nutné dráhu rozbourat a znovu postavit. Výstavba probíhala od ukončení sezony roku 1966 do otevření v červnu roku 1971 v režii TJ KOVO opět podle návrhu Ing. Karla Cibuly, stavební práce provedly Vojenské stavby Praha, Vodní stavby a Metrostav a generálním dodavatelem bylo družstvo Triga.

Posledním ve výčtu pražských velodromů je Motol z roku 1986:

Roku 1986 vyprojektoval arch. K. Cibula vestavbu cyklistické dráhy do přetlakové haly v areálu VŠ Praha v Motole. Protože bylo nutné ji přizpůsobit rozměrům stávající haly, vznikla palubová dráha o délce 153,8 m a sklonu 52°.

Roku 2004 rozhodl Český svaz cyklistiky o přestavbě staré přetlakové haly na „vytápěnou halu ze zateplených polí textilní membrány“, která má ocelovou příhradovou nosnou konstrukci.

Tolik zdroj informací o pražských velodromech z české Wikipedie

A objevili jsme fotografii jednoho velodromu postaveného pro šestidenní, zřejmě v Průmyslovém paláci v Holešovicích (odhaduji podle ocelové konstrukce a secesní vitráže nad zatáčkou), Národní muzeum datuje fotografii do roku 1913 (přibližně).