Skjelmose dojel na před rokem na Valonském šípu hned za Tadejem Pogačarem, bylo tedy logické, že ho mnozí považovali za největšího favorita. Dopadlo to však úplně jinak. „Tým UAE Emirates začal zvyšovat tempo, když začalo krupobití. Snažil jsem se jich držet, ale kvůli tomu jsem si nemohl obléknout pláštěnku, ale naštěstí už ke mně s ní jel Toms Skujiņš. Vlastně jsem se v tu chvíli cítil velmi dobře. Na vrcholu prvního výjezdu na Mur de Huy jsem se oblékl, jenže to už mi byla taková zima, že jsem se nedokázal zahřát. Neuvědomil jsem si, že jsem podchlazený, i když jsem se třásl. To se mi koneckonců stalo už dříve a tehdy jsem se z toho dokázal vzpamatovat,“ vysvětlil v rozhovoru pro Wielerflits.nl.
Letos už vyhrál etapu Paříž-Nice.
Skjelmose je rád, že podchlazení na něj nemělo větší negativní vliv. „Když jsem se rozhodl vzdát, ztratil jsem kontrolu nad svým tělem. To byl jeden z nejnepříjemnějších okamžiků v mém životě. Naštěstí máme dobrého týmového lékaře. Dával mi spoustu horkých nápojů a dalších věcí, abych zůstal zdravý. Díky tomu jsem se vyhnul potížím. Ve čtvrtek jsme objeli posledních 95 kilometrů trasy Lutych-Bastogne-Lutych. Přestože jsem ve středu jel jen polovinu závodu, cítil jsem se, jako bych objel monument. Bolely mě svaly, ale nakonec jsem se po třech hodinách cítil mnohem lépe."
„Takové příznaky podchlazení jsem předtím nikdy neměl. Nikdy jsem také nebojoval s chladem. Vlastně jsem chladno měl vždy radši. Ale loni, před mým vítězstvím na Okolo Švýcarska, jsem společně s naším výživovým poradcem udělal velký krok vpřed. Díky tomu jsem hodně zhubl, protože jsme zjistili, že to ve velkých vedrech pomáhá. Valonský šíp byl první závod ve velmi chladném počasí a zjistil jsem, že hubnutí v těchto podmínkách má opačný efekt.“
Před rokem nedokázal zareagovat na rozhodující nástup Remca Evenepoela ve stoupání La Redoute.
Vrátit se do stoprocentního stavu bude pro Skjelmoseho velmi důležité, protože v neděli chce jet o stupně vítězů a konkurence bude tvrdá. Především se z vysokohorského soustředění vrátil Tadej Pogačar a bude jednoznačným favoritem. „Jsem rád, že se vrací Tadej Pogačar. Má rád těžké závody, a to znamená, že tempo bude na začátku závodu vysoké. Pro mě je to to nejlepší, protože se v tom cítím opravdu dobře. Má také tým, který do toho vletí opravdu zostra, což bude největší rozdíl oproti Amstel Gold Race a Valonskému šípu.“
Skjelmose není zrovna specialistou na monumentální klasiky, dosud stihl startovat jen na třech, ale jeho loňské deváté místo na Lutych-Bastogne-Lutych je slibné. Na Amstel Gold Race také patřil k favoritům, jenže závod nezvládl takticky, když se začalo závodit, čekal v pelotonu a poté už bylo pozdě něco se závodem udělat. Ani jeho útok na Caubergu nezpůsobil žádné větší dělení pelotonu. Ale stoupání na Lutychu jsou těžší a delší, měly by mu víc sedět. Sám lídr týmu Lidl-Trek o sobě vůbec nepochybuje. „Zatím jsem se bohužel nemohl ukázat. Ale vím, jak jsem se cítil na kole. Na Amstelu jsem se cítil opravdu dobře a stejně tak v prvním stoupání na Mur de Huy, než jsem promrzl. Z těchto dvou klasik si odnáším to, že - a to říkám s rukou na srdci - jsem v životní formě. Jsem opravdu přesvědčen, že v Lutychu budu v neděli bojovat o stupně vítězů. Moje stupně vítězů? Vidím se tam stát s Tadejem a Mathieuem (Van der Poelem, poz. red.). Ale v jakém to bude pořadí, to se uvidí v neděli.“
