Jak se podařilo první týmové soustředění?

Myslím, že super. Splnilo všechna očekávání. Každý den jsme strávili okolo pěti šesti hodin společně na kole. Byl to takový team-building.

Plnil jsi roli průvodce?

To snad ani ne. I když jsem jezdil do Calpe a Alicante od začátku kariéry možná třikrát za zimu, asi sedm let. Nejraději to mám dole v Esteplaně, kde jsem si pořídil apartmán, protože zkrátka bylo potřeba přes zimu trénovat v teple. S týmem jsme nejvíc času strávili v Calpe. Jazykově jsem asi ve španělštině snad ve slušném základu, ale do těžšího povídání bych se raději nepouštěl.

Nejsi tedy zklamaný, že jsi po třech letech skončil v Pro-conti týmu Caja Rural - Seguros RCA z Pamplony, kde ze tří Čechů zbyde pravděpodobně jen Daniel Babor?

Neseděla mi ta mentalita vedení, jak oni chtějí závodit. Každý by měl podle nich jezdit sám za sebe na body, což nutí člověka být trochu sobec. Chyběla mi parta. Přes léto jsem se stejně připravoval povětšinou doma, s týmem jezdil jen na závody. Mohl jsem prodloužit, ale rozhodl jsem se už dřív odejít.

Testy na laktát v Elkov Kasper

Letos jsi měl méně závodních dní (50, oproti 66 - 2023, a 70 - 2022) a taky to vypadalo výsledkově trochu slabší…

Ano, měl jsem lehčí závodní program po zlomené ruce. Ale zase mě to docela bavilo, a když by přišly ještě výsledky, určitě bych se necítil nespokojený.

Loni jsi absolvoval v dresu španělského týmu i Vueltu, ale vytrpěl sis ji…

Šel jsem do ní dost unavený, bylo to opravdu těžký. Podařilo se mi dostat aspoň do jednoho úniku až poslední týden.

Tedy po Giru 2017 v dresu polských „Céček“ ti už chybí jen Tour, že?

Po pravdě řečeno už ji moc neplánuju. Grand tours jsou sice pěkný, ale stačilo mi to.

V obou týmech měli podobné podmínky? 

Dalo by se to tak říct, lišily se jen v detailech. V Polsku byl tým rozdělenější na skupinky, taky vládla mezi závodníky rodinnější atmosféra. Baskové jsou v pohodě, i když přece jen odlišnější než Španělé z jihu.

Michal vpravo, ještě v dresu Caja Rural, na soustředění z Elkov Kasper

Teď tedy znovu hradecký Elkov/Kasper, který se za tři roky tvé nepřítomnosti hodně pozměnil. Zbyl jen kapitán Matěj Zahálka, jeden z ředitelů Vladimír Vávra…

…a zažil jsem ještě Jakuba Ťoupalíka, když jsem odcházel. Zůstal ale personál, mechanici a masér, to jsou kamarádi. Až teďka jsme se poznali pořádně i s ostatními kluky. Věřím, že budeme dobrá parta. Možná tu jsou méně zvučná jména, ale duch týmu přetrval. Domlouvali jsme se už od jara. Věděl jsem, co chci, nebylo co řešit.

Vypadá to s tvými ambicemi na lídra v etapových závodech?

To se ještě uvidí v sezóně, jakou přesnou roli dostanu. Čeká nás hodně závodů různých typů a mně toho může sedět docela dost. Nebudu určitě spurter, ale jinak cokoliv. Nejlíp se mi jezdí v létě, ani nevím proč. Víc mě baví, když svítí sluníčko, chci být pořád venku a forma jde nahoru.

Kde jezdíš nejraději?

Pocházím z Lanškrouna, ale žiju v Ostravě s přítelkyní. Máme dost společných akcí s týmem, odhadem toho s ním odjezdím polovinu, to mi stačí. Zbytek rád jezdím sám, vyhovuje mi to tak líp. Vyrážím z jihu města na Beskydy, Nový Jičín, nebo pak na Opavu a malý Jeseník, kopce tam najdu pěkné do sedmi minut, i když Pustevny to nejsou. Zato provoz tady vypadá líp oproti Brnu, kde jsem bydlel a jezdil dřív.

K jakým závodům budeš cílit?

Závod po závodě, a snažit se podat co nejlepší výsledek. Samozřejmě mám vybrané, kde chci mít větší formu, nemůžu jezdit stejně celý rok. Nejdřív etapáky ve Francii, pak mistrák, určitě Czech tour, z níž se stal pěkný závod, a pak ještě Okolo Rakouska nebo podle toho, kam přesně vyrazíme.

A mistrovství světa, na němž jsi startoval v reprezentačním dresu letos, bude poprvé v Africe, v kopcích v atraktivní Rwandě?

To je ještě hodně daleko, máme hodně vrchařů. Uvidíme, kolik lidí pojede, kdo z těch nejlepších bude mít zájem o start. Pro lidi z domácích týmů to jistě bude možná ještě větší motivace. Zatím jsem nad tím ale ani nepřemýšlel.

A jak vidíš světovou cyklistiku příští rok, opět dominanci Pogačara?

Hodně mě to překvapilo, jak se zlepšil. Ale nahoru o třídu šli i Roglič nebo Evenepoel, jen Vingegaard mi přišel, že letos jen jako by naplnil očekávání. Ale taky se třeba ukáže někdo další. Já fandím Pogačarovi. Pamatuju ho ještě, když jezdil v Lublani, to jsme se potkali i třeba Okolo Slovinska 2018, jel Závod míru do 23 let tady v Česku. Vnímal jsem ho už tehdy velmi silně.