Scheldeprijs je nejenom velkou klasikářskou příležitostí pro sprintery, ale také ideální příležitostí roztočit nohy v závodním tempu pár dní před startem Paříž-Roubaix. Zároveň je to také hodně nebezpečný závod, kde není o hromadné pády ve vysoké rychlosti nouze, takže někteří závodníci, kteří cílí na Roubaix, z obav o své zdraví závod vynechávají, letos to byl například Jonathan Milan (Lidl-Trek). 

Největší domácí favorité Tim Merlier (Soudal Quick-Step) a Jasper Philipsen (Alpecin-Deceuninck) se toho nezalekli a jejich týmy měli svůj podíl na dostihnutí skupiny uprchlíků. Baptiste Veistroffer (Lotto), Tuur Dens (Flanders-Baloise) , Ceriel Desal (Wagner Bazin WB) a Tijmen Eising (Beat) nebyli příliš těžkými soupeři pro silné týmy sprinterských hvězd.

Dostiženi byli v závěrečném okruhu, ale mnohem větší starosti favoritům udělal pád 12 kilometrů před cílem. došlo k němu na úplné špici pelotonu a hlavní pole se rozdělilo na dvě velké skupiny. Největší favorité zůstali vpředu, naštěstí včetně Bittnera, zatímco ze druhé skupiny se snažili vrátit zpět například Alberto Dainese (Tudor) a Gerben Thijssen (Intermarché-Wanty), bohužel pro něj už se skupiny nespojily. Tvrdě spadl Sam Welsford (Red Bull-Bora-Hansgrohe), přesto závod naštěstí dokončil. 

Kontrolu nad čelem pelotonu měl v závěrečných kilometrech tým Lidl-Trek, zatímco Philipsen byl schovaný za týmovým kolegou Jonasem Rickaertem a Merlier vyčkával s posunem vpřed do poslední chvíle. Do posledního kilometru už najížděl v háku za Philipsenem a udělal dobře, odtud měl ideální příležitost spurtovat a s velkým přehledem krajana a bývalého týmového kolegu porazil. 

Třetí skončil Ital Matteo Moschetti (Q36.5), čtvrtý byl další Belgičan Milan Fretin (Cofidis) a pátý Danny van Poppel (Red Bull-Bora-Hansgrohe), který zaskakoval za Welsforda. Bittner si nenašel ideální místo ke spurtu a cílem projel na devátém místě. 

Merlier vyhrál zaslouženě, uznal Philipsen

„Je to podruhé, co jsem tady vyhrál, ale zvlášť v tomto dresu je to mimořádně příjemné,“ řekl Merlier v rozhovoru po dojezdu. Mistr Evropy měl štěstí, že se vyhnul pádu. „Nevěděl jsem, že došlo k pádu, bylo to za námi. Měl jsem však s sebou stále Jordiho Warlopa a Berta Van Lerbergheho a Bert mi říkal, abych zůstal v klidu.“

„Byla to malá skupinka, takže kilometr před cílem Bert zabral a dovezl mě dopředu. Pak mi gestem ruky naznačil, abych zapadl za ostatní. Pak jsem byl na větru trochu moc dlouho, ale podařilo se mi najít místo a nenechal jsem se vylouhovat,“ popsal svůj sprint.

Letos je nejčastěji vítězícím závodníkem, tohle bylo jeho už sedmé vítězství. „A to ještě jaro nekončí, ale tohle je hodně vysoké číslo,“ uznal.

Philipsen musel uznat, že mu chyběla maximální rychlost. „Byl to pěkný souboj, ale neměl jsem rychlost na to, abych vyhrál. Jsem spokojený se sprintem, který jsem zajel,“ říká lídr Alpecinu, který se celé jaro připravoval na Paříž-Roubaix. „Podařilo se mi udělat všechno, co jsem měl, díky tomu jsem mohl začít spurtovat. Ale Tim měl větší rychlost a zaslouženě vyhrál.“