Po včerejší etapě pro rychlé klasikáře a Tadeje Pogačara, protože pro toho je příhodný snad každý terén, byla ta dnešní určena výhradně pro špičkové vrchaře a jezdce na celkové pořadí. Na 187 km 3470 výškových metrů a to ještě koncentrovaných v naprosté většině do druhé poloviny etapy.
Bylo nanejvýš pravděpodobné, že to nejpodstatnější se odehraje v cílovém stoupání do lyžařského střediska Vallter 2000 o nadmořské výšky přes dva tisíce metrů a dlouhého přes 11 km s průměrným sklonem 7,5 % a maximem 10%.
Do úniku dne se dostalo šest jezdců, po jednom tu měl každý ze čtyř domácích Pro týmů (Isasa, Fernández, Jaime a Sainbayar), jednoho Intermarché-Wanty (Colleoni) a ten, kdo nakonec vydržel odolávat pronásledovatelům nejdéle, tedy Jimmy Janssens, reprezentuje belgický Alpecin-Deceuninck. S ohledem na to, co čekalo v závěru, dostali až k sedmi minutám.
Tadej Pogačar, největší favorit nejen této etapy, si po včerejšku pochvaloval slunečné počasí. Dnes si tedy zase jednou vyzkoušel, jaké to je dojet do cíle totálně promočený intenzívním deštěm poté, co se vymotal z inverzní mlhy, a obklopen kopci se stále relativně bohatou sněhovou nadílkou. Dnes to byla tedy pořádná robota, která se vrývala do tváří zvláště těch cyklistů, kteří usilovali o co nejlepší umístění.
Slovinský cyklistický genius silně připomíná obdobné počínání jeho největšího vyzyvatele při posledních Tour de France Jonase Vingegaarda při O Gran Camiňo, resp. Tirreno-Adriatico. Když totiž 6,5 km před cílem zrychlil, nezůstal s ním vůbec nikdo. A to se zdá, že oba „mimozemšťané“ více než závodí, tak trénují v závodním zatížení.
Tadej Pogačar: „Začali jsme s velmi pěkným počasím, bylo to jako v létě. Bohužel v předposledním stoupání začalo pršet. Povětrnostní podmínky byly velmi náročné. Bylo to také těžké závěrečné stoupání ve vysoké nadmořské výšce. To cítíte okamžitě. Z tohoto vítězství jsem velmi šťastný.”
Za Pogačarem se dnes tedy pouze vytvořila šestičlenná skupina, která se utkala o místa za jasným premiantem. Z tohoto souboje nakonec vyšel vítězně Mikel Landa, nová posila Soudal-Quick Step, který v závěru našel o trochu víc sil než třetí Aleksandr Vlasov z BORA-hansgrohe.
Mikel Landa: "Jsem velmi spokojený, zejména proto, že jsem nějakou dobu nezávodil. Jsem lepší, než se čekalo. Dnes byla opravdu zima. Ve finále jsem měl problémy s rukama. Je jasné, že Pogačar je nejsilnější. Samozřejmě bych chtěl vyhrát etapu a skončit na stupních vítězů. Důležité je ale brát si to jeden den po druhém.“
V první dvacítce se umístila většina předstartovních favoritů a mezi nimi k české radosti na 17. místě Jan Hirt (+2:25). Za sebou nechal mj. Quintanu (Movistar), Simona Yatese (Jayco AlUla), Uijtdebroekse (Visma-LaB), Higuitu (BORA-hansgrohe) a další špičkové borce.
Tadej Pogačar po etapě vlastní tři trikoty, kromě lídra průběžného pořadí také bodovací a vrchařský. Na bílý už nemá nárok, takže ten je nyní v držení Lenny Martineze (Groupama-FDJ), který si v průběhu rozhodujícího stoupání počínal velmi aktivně.
Lenny Martinez: „Nikdy mi nebyla taková zima, ale v posledním stoupání jsem se cítil opravdu dobře. Když Pogačar začínal, byl jsem opravdu na svém limitu. Nejprve jsem musel zacelit mezeru za pronásledovateli, ale pak jsem se pokusil několikrát zaútočit. Mikel Landa byl silný, a když zaútočil směrem k vrcholu, už jsem ho nemohl následovat.“
Zítra je na programu etapa nejtěžší, tak lze jen spekulovat, o kolik že Tadej ostatním odjede, protože konec je opět na kopci, tentokrát dlouhém přes 18 km s průměrným sklonem k 7%. K němu se cyklisté dostanou poté, co překonají jednu vrchařskou jedničku a jednu nejvyšší kategorie HC!
