Vypadáš hodně natěšeně, dobře to tu znáš…

Sedí mi ta první etapa, tam je spurterský dojezd, a pak ta poslední v neděli. Myslím, že jsem přijel s dobrou formou. Máme tady i kluky na celkové pořadí jako je Kevin Vermaerke, celý náš tým se opravdu moc těší.

S čím byste tedy byli spokojeni?

Budeme se snažit o co nejlepší výsledek každý den a uvidíme, co z toho vzejde. Samozřejmě si chci hodně užít domácí silnice. Vypadá to o něco těžší než minule. Hlavně objet ty Dlouhé Stráně. Pustevny, uvidíme. A já osobně? Vyhrát etapu, nebo aspoň pódium, to by byl sen.

Jaké máš úkoly od týmu?

První etapu půjdu do závěrečného spurtu, pak pojedeme na Kevina, ale záleží, jak se to bude vyvíjet. Co se týká úniků, to bývá hodně nevyzpytatelné.

Jak jsi dosud spokojený se sezónou, máš za sebou už 54 závodních dní včetně australského Tour Down Under, jarních klasik, Romandie, Švýcarska…

Bylo toho hodně. Naštěstí po mistráku jsem si měsíc odpočinul a potrénoval. Ještě mě čeká docela velká druhá část sezóny. Pořád sbírám zkušenosti samozřejmě, kdyby tam něco trošku zazvonilo, bylo by to ještě lepší. Dvakrát jsem byl blízko vítězství, v etapě Okolo Norska a na Grand Prix Criquelion (v březnu v Belgii), v klasice Le Samyn mě zastavil defekt třináct kiláků před cílem, na Flandrech mě stáhli kousek před koncem, to jsem byl naštvaný. Kdyby se to jednou za čas povedlo, byl bych moc rád. Budu se snažit.

Pořád cílíš hlavně na klasiky, učíš se od zkušených Degenkolba, Barguila, Jakobsena?

Dalo by se to takhle říct. Ty velké klasiky jsou opravdu těžké, trvá to, než se na ně opravdu připravíte, abyste tam uspěli.

Byl jsi také náhradníkem pro olympijský závod, věřil sis, že by ses tam mohl dostat?

Je to jeden z velkých snů, dostat se tam. Ale Mathias (Vacek) byl letos lepší, když se rozhodovalo. Myslím na olympiádu, za čtyři roky se tam už objevím.

Žiješ vlastně ve dvou cyklistických rodinách, tady v Česku i v Nizozemsku u Knavenových. Jak to funguje?

Brácha (Jan) je teď zrovna v Polsku (s ATT Investment). Jsem moc rád, že se mu taky daří, to je super pocit, když bral medaile na českém mistráku (druhý v časovce a třetí v silničním závodě U23). Moje přítelkyně Mirre, která jela na jaře na Tour de Feminin v Českém Švýcarsku, má podepsáno v EF Education na tři a půl roku. Takže má klid a myslím, že může za nějaký čas patřit k nejlepším na světě. Jezdí i její mladší sedmnáctiletá ségra Fee, starší ségry Britt a Senna už skončily. Maminka Natascha, bývalá cyklokrosařka, je fyzioterapeutka a vede cyklistický tým. Takže o cyklistice se docela bavíme, spíš ale o různých zážitcích. Že by mě táta Servais (mj. vítěz Paříž-Roubaix 2001) něco speciálně radil, to ne. Ani jsme spolu ještě nebyli na kole, on jezdí na pohodu pro zdraví, nějak jsme to ještě nespárovali.