Na úvod profilově třetí nejlehčí nebo pátá nejtěžší etapa, jak kdo chce. Na 179 km se startem i cílem v Sant Feliu de Guíxols 2700 výškových metrů. Etapa hodně zvlněná se spoustou kratších stoupání. Dvě vrchařské prémie v první polovině etapy o délce od 4 do 6 km s průměrným sklonem kolem 4 %. K tomu tři rychlostní, první dvě do 45. km, poslední na 135. 

Dala se předpokládat koncovka větší skupiny, takže na důležitosti nabýval charakter posledních kilometrů. Od 3,5 do 2 km před cílem se klesalo v točivém sjezdu, pak 1,5 km rovina a poslední pětistovka se zvedla k 5 %. K tomu techničtější závěr ve městě s vícero zatáčkami, zakončený dlouhou cílovou rovinkou. Loni tenhle profil využil Nick Schultz k překvapivému útoku víc jak kilometr před cílem a vybudovaný náskok dokázal udržet až na cílovou čáru před dotírajícím šedesátihlavým polem vedeným Tadejem Pogačarem. 

Do závodu odstartovali tří bývalí vítězové: Nairo Quintana (Movistar) to dokázal v roce 2016, Adam Yates (UAE Emirates-XRG) v 2021 a Primož Roglič (Red Bull-BORA-hansgrohe) v sezóně 2023. 37letý Steven Kruijwijk (Visma | Lease a Bike) tady sice dosud nic nevyhrál, ale zase tu je už po 14. a v tomto ohledu tu nemá konkurenci.

Po 379 dnech se znovu zapojil do závodu Lennard Kämna (Lidl-Trek). Důvod tak dlouhé prodlevy? Loni dokončil Tirreno-Adriatico na 8. místě. Pak odcestoval s týmem na Tenerife, kde se připravoval na Giro. Jenže ho při tréninkové jízdě srazilo odbočující auto. Lennard utrpěl mnohočetná zranění, strávil měsíc v nemocnici a pak začal s dlouhou rehabilitací. BORA-hansgrohe s ním neprodloužila smlouvu, Lidl-Trek mu ale důvěru dal a dokonce na tři roky. Takže dnes po dlouhatánské pauze snad navazuje na předešlou docela úspěšnou kariérní nit, jejímž středobodem jsou tři vyhrané etapy, po jedné na každé Grand Tour. Nejsou to jeho jediné výhry, i tady v Katalánsku byl v jedné z etap v ročníku 2021 úspěšný.

Odstartovalo se za teploty 12°C. Do úniku se pustila čtveřice z domácích druhodivizních týmů. Zpočátku se o tempo pelotonu staraly především dva týmy: Alpecin-Deceuninck a Picnic PostNL. První pro Kadena Grovese, druzí pro Pavla Bittnera. Čtveřici uprchlíků pustili poměrně rychle ke 4 minutám, pak začali jejich náskok pozvolna krátit. Mezi 130. a 110. km pokropil závodníky intenzívní liják. 

Ze dvou vrchařských prémií nasbíral nejvíc bodů Danny van der Tuuk, který po 4 letech v Equipo Kern Pharma letos přestoupil do dalšího španělského druhodivizního týmu Euskaltel-Euskadi. Danny je zajímavý mj. tím, že v průběhu loňského jara změnil národnost, původní nizozemský pas vyměnil za polský. Jeho mamkou je totiž bývalá polská krasobruslařka Kaśka Rogulska. 

Zhruba od 80. km se na čele pelotonu seřadila pětice INEOS Grenadiers. Jejich trumfem do závěru etapy mohl být především Axel Laurance. A bylo tedy hlavně jejich zásluhou, že únik byl zlikvidován přesně při první průjezdu cílovým prostorem 60 km před cílem. Mohlo se začít nanovo. Aby to cyklisté neměli zadarmo, těžce se zatáhlo a spustil se znovu déšť. 

O bonusové vteřinky na poslední rychlostní prémii se docela soutěžilo. BORA to rozjížděla pro Rogliče, ale stačilo to na jedinou za 3. místo. Tři vzal Enric Mas (Movistar) a dvě Domen Novak (UAE Emirates-XRG). Jinak se ale jelo tempo a nikdo neatakoval. V následujících stoupáních a sjezdech za vytrvalého deště vyvezli jezdci Red Bull-BORA-hansgrohe Primože Rogliče ke špici, ani ne tak proto, aby útočili, jako ho ochraňovali před zvýšeným rizikem karambolu. Obdobnou taktiku volil i tým UAE Emirates-XRG pro Juana Ayusa.

S blížícím se cílem se zrychlilo a zdaleka ne všichni se ve zvlněném technickém terénu a na mokré silnici plné kaluží udrželi v pelotonu. Mj. zaostali Axel Laurance, Geraint Thomas (oba INEOS Grenadiers) či Sepp Kuss (Visma | Lease a Bike). 

Ve sjezdu do cílového města se ale už na čele usadila trojice v šedých dresech Alpecin-Deceuninck. Jenže když na špici jedoucí Tibor Del Grosso mírně spíše setrvačností poodjel, nechali tam další dva díru. Takže Del Grosso najel do města s poměrně slušným náskokem. S malým odskokem na zhruba 50člennou skupinu se ho jal stíhat Matthew Brennan a jemu na zadním kole visel a jeho úsilí kontroloval Kaden Groves.

Vše vypadalo jasně, buď to Del Grosso zvládne, nebo Groves z ušetřených sil převálcuje Brennana. Nestalo se ani jedno. Del Grossovi v cílovém stoupání rychle docházelo, pět metrů před čárou se podařilo Brennanovi dostat před něj a za ním jedoucí Groves, proti němuž coby sprinterovi mluvilo cílové stoupání, neměl na to účinně kontrovat.

"Včera večer jsem sledoval dojezd této etapy z roku 2024. Věděl jsem, že dnešek se pravděpodobně bude vyvíjet podobným způsobem," řekl Brennan v cíli. "Povětrnostní podmínky to dnes opravdu zkomplikovaly. Jako tým jsme udělali vše, co bylo v našich silách, abychom si udrželi pozici v první řadě. Poté, co mě moji týmoví kolegové dostali do finále na dobré místo, se mi v posledních kilometrech podařilo zůstat blízko čela. V tu chvíli jsem mohl dělat jen to, že jsem do toho šel naplno. Vypnul jsem svou mysl a dal jsem do toho všechno, co jsem měl. Výsledek mluví sám za sebe. Z tohoto vítězství jsem naprosto nadšený!"  

19letý Brit nastoupil od 8. března ke čtyřem závodním dnům. Nejprve dvě dvojkové jednorázovky, pak z úrovně ProTour Grand Prix de Denain a dnes. A všechny vyhrál! Tak tomu se říká fazóna!

Pavel Bittner dokončil na 19. místě v čase vítěze.