V cíli nesmírně těžké etapy s dojezdem na Col du Granon byl 25letý Dán stejně dojatý jako na startu Tour v Kodani, kde na prezentaci týmu tisíce krajanů skandovalo jeho jméno. A Vingegaard se jim odvděčil mimořádným výkonem v zatím nejtěžší etapě. „Myslím, že je to opravdu neuvěřitelné. Je pro mě těžké vyjádřit slovy to, co se stalo. O tomhle jsem snil. Etapa na Tour de France a žlutý trikot, to je neuvěřitelné.“

Na 11. etapu se celý tým Jumbo - Visma dlouho připravoval. Vingegaard odstartoval se ztrátou 39 sekund na Tadeje Pogačara a musel Slovinci někde ujet. Taktika nizozemského byla jasná, je potřeba Pogačar unavit mnoha útoky, izolovat ho a nakonec zlomit. „Od začátku jsme měli plán, to je teď už docela jasné. Chtěli jsme, aby byl závod hodně těžký, mysleli jsme, že to bude v můj prospěch a ve prospěch Primože.“ Podařilo se to, Pogačar se opravdu v dlouhém cílovém stoupání zlomil. Stačil jeden útok. „Dnes jsem získal hodně času a bez mých týmových kolegů bych to nikdy nedokázal. Byli neuvěřitelní.“

Že se taktika Jumbo - Visma vyplatí, bylo jasné až po jeho útoku na Granonu. Do té chvíle působil dvojnásobný vítěz Tour sebejistě. Útoky Rogliče a Vingegaarda zdánlivě neměli účinek. „Až když jsem zaútočil, cítil jsem, že se zlomí. Na Galibieru, přes vrchol, byl velmi silný. Nebyl jsem si jistý, jestli jede na plný plyn, nebo ne. Pak jsem si říkal, že když to nezkusím naplno, nikdy nevyhraju. A samozřejmě druhé místo je hezké, ale to už jsem dokázal loni... Tentokrát jsem chtěl vyhrát. A to se mi podařilo, mám žlutý dres, o který budu bojovat až do Paříže.“

Nyní se zdá, že o žlutém dresu je téměř rozhodnuto, Vingegaard vede s náskokem 2:16 před Romainem Bardetem a o 2:22 před Pogačarem. Takový rozdíl jsme v letošním ročníku mezi prvním a druhým ještě neviděli. Navíc je Dán nejlepším vrchařem a měl by svou pozici potvrdit na Alpe d'Huez. K ruce má nejlepší tým celé Tour, takže vše se pro něj vyvíjí správným směrem. Ale Tour je teprve v polovině a ještě toho na závodníky hodně čeká. 

Ještě není konec, nevzdává se Pogačar

„Nevím, co se stalo,“ řekl Pogačar před převzetím bílého trikotu pro nejlepšího jezdce do 25 let. „Na Galibieru jsem byl pořád dobrý. Jumbo - Visma hodně útočilo a pak jsem v posledním stoupání prostě neměl dobré nohy. Trápil jsem se až do konce. Nebyl to můj nejlepší den. Uvidíme zítra, jestli se mi povede lépe.“ Pogačar se nechce vzdát, do cíle sice dojel se ztrátou téměř třech minut, ale na sedmém místě, takže vlastně mezi nejlepšími. Neztratil několik desítek minut, stále může bojovat. „Chci závodit a dát do toho všechno, dokud nedojedeme do Paříže. Chci Tour zakončit bez výčitek.“

Pogačar byl většinu etapy v defenzivě, musel sám reagovat na nástupy Primože Rogliče a Vingegaarda neměl kolem sebe dostatečný servis. Přesto to zvládal, ale cenné síly mu v dojezdu chyběly. „Jumbo - Visma to hrálo tvrdě. Pro nás bylo těžké kontrolovat, kdo půjde do úniku. Už nás nebylo moc. Nakonec odjeli Van Aert a Laporte. Dnes to zahráli skvěle takticky.“

„Ještě ale není konec. Chytil jsem tři minuty a zítra to možná budu já, kdo získá tři minuty. Budeme bojovat až do konce,“ dodává Pogačar, který prožil možná největší porážku své kariéry, ale v cíli ihned pogratuloval vítězi a na stupních vítězů se při přebírání bílého dresu opět smál. 

„Věci se mohou hodně rychle obrátit, to jsme tu už viděli. Pro Pogačara to bude velká výzva, aby se z toho vzpamatoval. Nejen fyzicky, ale i psychicky. Takové potíže ve velké horské etapě ještě nikdy nezažil. Zítra je pro všechny další obrovský den,“ říká Sean Kelly, jeden z nejlepších klasikářů historie. „Bude to obrovská bitva pro všechny. Pogačara čeká velký boj o vítězství, protože si myslím, že ještě neskončil. Někteří další jezdci ještě mají co ukázat.“