Terpstra během své úspěšné kariéry vyhrál nejenom dva monumenty, ale také klasiky E3 Harelbeke, Le Samyn (2x), etapové závody Eneco Tour a Okolo Kataru (2x) a další závody. Také se čtyřikrát stal mistrem světa v časovce družstev. Zdobil ho především výjimečný instinkt zabijáka. Pokud se objevila pouze malá šance na vítězství, Terpstra po ní okamžitě skočil.

Příkladem je Paříž - Roubaix  2014. Quick-Step měl v úplném závěru v čelní skupině několik jezdců, včetně Toma Boonena a Zdeňka Štybara. Když sportovní ředitel belgického celku dal v posledních kilometrech všem svým závodníkům volnou ruku, český cyklista zaváhal, zatímco Nizozemec ji okamžitě využil, zaútočil, využil své tempařské schopnosti a Roubaix vyhrál. Najít správný okamžik k útoku a zničit všechny soupeře soustředěným a tvrdým tempem byl Terpstrův styl. A byla radost se na to dívat. 

"Během své kariéry jsem ze sebe vydal maximum. Nikdy jsem nezávodil a trénoval jen na 95 procent. Ano, troufám si říct, že za své úspěchy vděčím především tvrdé práci. Dostal jsem se nahoru, protože cyklistika byla mou vášní a já jsem se tomuto sportu rád věnoval," říká Terpstra v rozhovoru s wielerflits.nl. "Nikdy jsem neměl žádné potíže s tréninkem. Kdybyste se mě zeptali, co bylo mým talentem, řekl bych, že jsem měl obrovskou touhu tvrdě pracovat. Po všech těch náročných trénincích jsem si stále říkal, jestli jsem udělal dost. Vždycky jsem o tom pochyboval."

Jenže do jeho bohaté kariéry zasáhly i tvrdé pády. Ten poslední vážný v roce 2020 měl velký vliv na rozhodnutí ukončit kariéru. "Tam jsem utrpěl fyzickou i psychickou ránu. Po rehabilitaci jsem sice dosáhl dobré kondice, ale dopad toho pádu na mé tělo byl obrovský. Nikdy jsem pak už necítil stejnou sílu. Takže už jsem nikdy nebyl stejný jezdec jako dřív," svěřil se.

"Kromě toho mám od toho pádu také strach. Něco takového už nikdy nechcete zažít. Pro jezdce, který jezdí s nožem mezi zuby a kterému se nejlépe daří v závodech, kde je třeba i určitým způsobem riskovat, to má velký vliv. Můj instinkt zabijáka je od toho pádu pryč."

Terpstra už se nechce nutit do něčeho, co mu nedává smysl: "Pokud se chcete prosadit v profesionálním pelotonu, musíte vynaložit úsilí. Musíte být vždy extrémně soustředění. Tenhle život toho po vás chce tolik... Přemýšlel jsem, jestli to chci dělat ještě rok. Po několika týdnech zvažování jsem došel k závěru, že už toho bylo dost." Ale s cyklistikou se neloučí. Už letos se ukázal na několik gravelových závodech, dokonce vyhrál jeden z dílů světového poháru ve Francii. Cestoval také do Ameriky, kde si vyzkoušel gravel ve své kolébce a závody na horských kolech.

"Moje láska k cyklistice se neztratila. Na kole jsem začal jezdit v osmi letech, protože mi to připadalo strašně krásné. Tato láska mě nikdy neopustila a stále si jízdu na kole užívám stejně jako dřív. V poslední době také pravidelně jezdím na gravelu. Možná je to jedna z možností. O tom, jak naplním svůj život po skončení silniční cyklistiky, budu ještě pečlivě přemýšlet. V nadcházejících týdnech mě čeká několik závodů, hlavně v Belgii a ve Francii. Paříž - Tours bude můj poslední závod. Na všechny tyto závody se těším a chci se ještě ukázat."