Při hodnocení úspěšnosti týmů a jednotlivců vezměme jako výchozí hledisko počet získaných UCI bodů. A začněme od těch méně úspěšných.

Jasným propadákem bylo Tirreno pro Cofidis. Na závod přijeli s tempaři a klasikáři a s jedničkou Eliou Vivianim, který letos závodí po prodělané katetrizační ablaci, zákroku na srdci, jehož smyslem je odstranění srdečních arytmií. Elia je v současnosti jen stínem Vivianiho vítězícího v dresu QuickStepu. Příležitosti měl v průběhu etapáku dvě: v první etapě, která dospěla do hromadného sprintu, skončil 20. V předposlední si to sprinteři rozdali až o 7. místo, protože se nepodařilo dojet únik šestice cyklistů, a Elia dospurtoval z hlavního pole třetí, takže 9. místo. Oba zmíněné výsledky byly nejlepšími, které tým na Tirrenu získal. Ze sedmičlenné sestavy se dočkali konce pouze čtyři, z nichž nejlépe dopadl Vanbilsen na 135. místě ze 159, kteří byli po skončení etapáku klasifikováni. Tím 159. byl bratr Elii Attilio Viviani. Cofidis nezískal ani jeden UCI bod.

Nejlepší umístění Cofidisu bylo 9. místo Vivianiho (zcela vpravo) v 6. etapě

Ani bod si neodváží také sestava EOLO-Kometa. Tým kočírovaný bývalými špičkovými cyklisty Contadorem a Bassem, nováček v kategorii Pro teams, a podporovaný hlavním sponzorem letošních závodů italské společnosti RCS, takže tady leží samozřejmě kořeny toho, že dostávají přednost před dalšími italskými Pro týmy. Na Tirrenu chybělo Bardiani i Vini Zabú. EOLO mělo jeden jasný záměr, a tím bylo zviditelnit se v únicích. V prvních dvou etapách dostali do úniků po dvou lidech, ve třetí jednoho. Výsledkem jejich snahy byl po první etapě zisk zeleného dresu pro Albaneseho, který o něj přišel až ve čtvrté nejtěžší, kdy mu ho uzmul Pogačar a ten už ho nikomu nepůjčil.

EOLO chodilo do úniků, Albanese si po první etapě vysloužil zelený dres pro nejlepšího vrchaře.

Pouhých 20 bodů získal druhý italský Pro tým na Tirrenu Androni Giocattoli-Sidermec. Jejich cíle byly podobné Kometě. V prvních dvou etapách dostali do úniku po člověku a v první etapě z toho vytěžili bílý dres pro Mattiu Baise, který ho ale hned po druhé etapě předal Sivakovovi (Ineos). O oněch 20 bodů se podělili Eduardo Sepúlveda za 36. a Natnael Tesfatsion za 48. místo v celkové klasifikaci. Argentinec Sepúlveda strávil předešlé tři roky v Movistaru, ale moc se tam nechytil, takže letos putoval o level níž. 21letý Eritrejec Tesfatsion, také letošní nováček v týmu Gianni Savia, který vloni vyhrál Okolo Rwandy a jehož po dva roky zkoušeli v development týmu NTT, resp. Qhubeky, dal o sobě párkrát v průběhu závodu vědět aktivitou z čela hlavního pole. Rozhodně se jedná o jednoho z nejnadějnějších cyklistů afrického kontinentu.

Mattia Bais po první etapě v bílém, Natnael Tesfatsion zcela vlevo.

Taktéž 20 UCI bodů získal další z celkového počtu šesti Pro týmů na startu, rusko-italský Gazprom-RusVelo v sestavě s Romanem Kreuzigerem. I oni cíleně chodili do úniků a ve čtyřech ze šesti možností se jim to dařilo. Kromě propagace z toho vytěžili především 3. místo Simone Velasca v 6. etapě, kdy se podařilo dotáhnout únik do konce, za což si Velasco vysloužil 10 UCI bodů. Druhých 10 si připsal Ilnur Zakarin za 31. místo v celkové klasifikaci.

Simone Velasco (uprostřed) ve vydařeném úniku v 6. etapě.

Tři týmy získaly po 30 bodech. Jednak Intermarché-Wanty-Gobert Matériaux za 22. místo Lorenza Roty (20) a 40. Jana Bakelantse (10) v konečné klasifikaci. I tenhle tým posílal cíleně lidi do úniků, Bakelants se do úniku dostal dvakrát a byl i v úspěšném ze 6. etapy, ale na víc než bramboru to nedalo. Stejně jako v soutěži vrchařů, kde si připisoval body právě v únicích. V téhle sestavě jel Tirreno i náš Jan Hirt.

Jan Bakelants (uprostřed) 4. v šesté etapě.

Druhým „třicítkovým“ týmem byl Qhubeka-Assos. V průběhu závodu moc vidět nebyli. Ve čtvrté etapě se ocitl v úniku Emil Vinjebo, ale odpadl jako první. Domenico Pozzovivo coby jednička týmu na Tirrenu na nejlepší vrchaře nestačil, nejlépe se umísťoval ve čtvrté desítce, ale docela překvapil velmi slušně zvládnutou časovkou na 16. místě. I tenhle výsledek mu zajistil celkové 28. místo, za nějž vzal 20 bodů. Dalších 10 bral Simon Clarke za 44. místo v konečné klasifikaci, přičemž byl to on, kdo v klasických etapách dosáhl nejlepšího umístění z týmu: v páté etapě 15. místo.

Domenico Pozzovivo

Konečně třetím týmem, který získal pouhých 30 bodů, byl EF Education-Nippo. Ti už vidět byli docela dost a to hlavně díky třem cyklistům. Alberto Bettiol se v etapách neprosadil, ale zajel jak je jeho zvykem výbornou časovku, ovšem ani za 6. místo se body neberou. 10 bodů má na kontě 22letý nováček týmu Simon Carr za 39. místo v konečném pořadí. Zviditelnil se dvěma akcemi: poprvé když se v nejtěžší etapě prosadil ve společnosti top vrchařů na 8. místo a za sebou nechal například Fuglsanga, Bernala či Bardeta. Podruhé když v předposlední etapě v plné rychlosti trefil silniční ostrůvek s dopravní značkou a přesto etapu i etapák dokončil. Odměnou mu je mj. 7. místo mezi mladíky. Jedničkou týmu pro tento etapák byl Sergio Higuita a vedl si mimořádně dobře. Když ve 4., královské etapě o galusku porazil Landu (Bahrain) v souboji o 3. místo, posunul se právě na tuto pozici v průběžné klasifikaci za Pogačara a Van Aerta! Jenže další den přišla přetěžká klasikářská etapa, v níž si zpočátku malinký Higuita vedl více než dobře. Dokonce se ocitl v úniku pětice super favoritů. Jenže jestliže všem byla zima, Higuita doslova zmrzl, v cíli chytil víc jak 20 minut a bylo po nadějích na dobrý výsledek. Přesto se za svůj výkon nemusí stydět: kromě zmíněného 3. získal ve třetí etapě ještě 4. místo, dohromady mu to dalo na 5. místo v bodovačce a 6. mezi mladíky: Higuitovi je 23 let. A na jeho konto připadá oněch chybějících 20 UCI bodů.

Sergio Higuita poráží v královské etapě Mikela Landu v souboji o 3. místo

AG2R Citroën vsázel především na Grega Van Avermaeta. Ale žádná sláva to nebyla. 43 bodů získali za umístění čtyř cyklistů od 25. (Bouchard) do 60. (Warbasse) místa. Neprosadili se ani v žádné z druhořadých soutěží, v týmech skončili na 14. místě. Jediná aktiva představují dvě etapová umístění Van Avermaeta do desítky: 8. ve druhé a 5. ve třetí etapě.

Van Avermaet

Lepší než AG2R byl také francouzský, ovšem druhodivizní tým Total Direct Energie se ziskem 55 bodů. 30 získal Victor De La Parte za 18., 20 Cristián Rodriguéz za 23. a 5 Julien Simon za 53. místo v konečném hodnocení. V žádné z etap se nedostali do první desítky. V úniku se objevili pouze jednou a to Niki Terpstra ve 3. etapě. Ten Terpstra, který famózním způsobem vyhrál ještě v roce 2018 Flandry, pak ovšem opustil QuickStep, a tím jeho sláva skončila.

Niki Terpstra v úniku ve 3. etapě.

Se slibnou vrchařskou a velmi dobrou časovkářskou sestavou přijel na Tirreno Groupama-FDJ: ovšem Pinot, Madouas a Molard slibovali, i s ohledem na jejich předešlá letošní vystoupení na domácích závodech, podstatně víc, než ve skutečnosti ukázali. 73 UCI bodů získali za celkové umístění: 30 Molard za 16. místo, zbylé body Pinot, Madouas a Thomas za umístění v páté a šesté desítce. Nejlepší etapové umístění s výjimkou časovky zaznamenal Rudy Molard, když v královské etapě obsadil 20. místo. Jestliže v etapách kulhali, časovku zvládli brilantně: 2. Stefan Küng, 5. Benjamin Thomas, 10. Tobias Ludvigsson a 15. Thibaut Pinot!

Rudy Molard

Dalším francouzským týmem na startu byl Arkéa-Samsic. Ten měl jediného lídra: Naira Quintanu. A ten má také na kontě všech 60 bodů a to za 12. místo v celkovém pořadí. Quintana dojel v nejtěžší etapě na 5. místě a tam se také po etapě usadil. Jenže stejně jako jeho krajan Higuita, i Nairo v další etapě přes Castelfidardo zmrznul, ztratil přes 8 minut a vytratil se na začátek druhé desítky.

"Byl to více boj s počasím než se soupeři," řekl o 5. etapě Nairo Quintana.

To byli poražení, mezi něž můžeme započítat i oba naše jmenované cyklisty. Roman Kreuziger dokončil nejlépe 3. etapu na 38. místě. Celkově byl 77. se ztrátou přes 44 minut. A nic na neradostném pocitu nemůže změnit ani skutečnost, že z týmu Gazpromu se umístil po Zakarinovi jako druhý nejlepší. Vypadalo to, že tým jel v celkovém pořadí na Zakarina a jemu měl krýt záda Kreuziger. Takže vysvětlení prací pro tým v tomto případě by nebylo nejspíš úplně na místě.

Roman Kreuziger (druhý zleva) na předsezónním týmovém kempu ve Španělsku.

Jan Hirt se pravděpodobně soustředil výhradně na královskou etapu, v níž ale dokončil na 30. místě. V ostatních vždy ve druhé stovce, takže nakonec 81. místo. Přičteme-li k tomu, že na UAE Tour to bylo velmi podobné, i když dva dojezdy na kopec ho posunuly v celkovém pořadí výš: 37. místo, a na kopcovitém GP Artigianato dojel 101., tak zatím tedy z pohledu výsledků nic moc.

Jan Hirt druhý zprava