„Psychicky jsem to zvládla. Teď si chci mistrovský dres užít a ukázat ho ve světě,“ komentovala svůj poslední výkon. Jen si připomeňme její výsledky této sezony: 16 závodů – 9 vítězství (vedle mistráku také čtyři české poháry, třikrát na Slovensku, jednou Supercross v Mnichově). 

K tomu osmá na mistrovství Evropy, světový pohár jela dvakrát s elitou v Táboře (20., 9. z U23) a Dendermonde (26., resp. 14.), po Vánocích se ukázala v Belgii i na Superprestiži (16.) i sérii X20 (18.). „Jsem spokojená, jen stát na startovní čáře vedle Marianne Vos, to bylo něco,“ říká. 

Tedy postupný „nájezd“ na mezinárodní scénu. Světové poháry měly sice rozšířený počet závodů, ale pro ni letos omezený program. Proto se neúčastnila pravidelně, ale jen tam, kde vypsali kategorií do 23 let. „Reprezentace jezdila málo a já bych to sama jen s rodiči a s uvolňováním ze školy nezvládla,“ vysvětlila. 

Pochází z mladoboleslavského cyklokrosového epicentra, kde ji odmala vnímali jako hyperaktivní dítě s obrovským zájmem o kolo. Brzy se začala věnovat přímo cyklokrosu, závodí už od sedmi. A když jednou získala starší hliníkový speciál z Belgie od Pavly Havlíkové, skákala radostí hodně dlouho (a vysoko). 

Před dvěma lety se poprvé objevila na juniorském mistrovství světa ve Švýcarsku, kde skončila 33. Loni ji však skolil covid, pak ještě angína, trápilo jí koleno, z výsledkových listin se vytratila. Ale díky nezlomné vůli všechno překonala, srovnala se a jede si znovu nekompromisně za svým. Její tým Brilon a trenér Václav Ježek, bývalý cyklokrosař i biker, mohou být pyšní.

„Má velmi dobrou techniku, vytrvalost jde i věkem postupně nahoru. Je ctižádostivá, ale především je obrovsky zarputilá,“ charakterizuje ji Petr Dlask, druhý reprezentační kouč a nedávný šampion. Sama za své vzory uvádí v první řadě Van Aerta a Van der Poela, pak Marianne Vos, tedy kombinaci nejlepších!

Ráda trénuje sama, možná i proto, že je jedináček. Pomáhá ji rodinné zázemí a také fakt, že dokáže zvládat školu, i když někdy chybí a musí dohánět testy. Chodí do třeťáku na gymnázium, má ráda češtinu, zeměpis a dějepis, jednou by se třeba ráda věnovala i fyzioterapii nebo psychologii. Teď ale hlavně cyklistice, ne, přímo cyklokrosu! „To je pro mě priorita, i když vím, že silnici v létě taky potřebuju a kombinovat závody je dobré řešení. Ale biky, to už ne,“ dodává.

Už se na ni poptávají zahraniční týmy. Pro kvalitní týmovou přípravu i letní silniční program a tím vzestup na skutečnou mezinárodní úroveň bude vzhledem k nižší domácí konkurenci odchod zřejmě nezbytný. Ovšem je potřeba vše důkladně zvážit, připravit, načasovat a rozhodnout… Z českých nadějí teď zkouší ve Švýcarsku tuhle zahraniční cestu Simona Spěšná z Plzně, 17letá dcera známého předního bikera a teď trenéra. V týmu Liv zkouší na silnici štěstí 23letá také bikerka Tereza Neumannová a víte, jak složitě bojuje už ještě o rok starší a zkušenější Nikola Nosková v SD Worx, také jezdila i cyklokros.

Jen z pohledu vývoje osobnosti procházejí dívky nejnáročnějším životním obdobím. K tomu vrcholný sport – dřina a psychické vypětí! Kristýna se teď chystá na zbývající světové poháry do Flamanville (16. 1.) i do Hoogerheide (23. 1.). A pak koncem ledna ji čeká světový šampionát ve Fayetteville v Arkansasu. První velká akce, kde se už na ni nakládá jisté očekávání, přitom v náročných podmínkách s prvním přeletem přes oceán a vyrovnáváním se i s jetlegem. 

„I trať tam bude úplně jiná než tady v Kolíně,“ ví dobře. „Však už jsem si podobnou našla u nás doma a chystám se tam. Kde? To neřeknu, to je tajné místo,“ usmívá se. Nizozemská trojice v čele s Puik Pieterseovou (+Van Anrooijová a Van Empelová) v její kategorii do 23 let vypadá nedostižně, ale „malý, kdo si dává malé cíle,“ že? „Chci tam do pětky,“ nebojí se vyhlásit česká diva.