Dnes už tedy do větších kopců. Jako předkrm před zítřejší královskou. Na 173 km z Grosuplje do Postojné 2,5 tisíce výškových metrů. Tři vrchařské prémie, nejprve od 20. km 9 km se 6 %, pak od 65. km 4 km se 4,5 % a od 115. km 4 km s 5 %.

Nebyly to jediné kopce na trase, důležitou roli mohl sehrát poslední náročnější s vrcholem 13 km před cílem a s parametry 3 km a 6,2 %. Závěrečný kilometr mírně vzhůru. Že by tedy už přišel čas borců, jako je Mohorič (Bahrain), Ulissi a Wellens (UAE), Schelling (Bora), De Marchi (Jayco) atd.?

Bezprostředně po startu se odehrál tradiční souboj o účast v úniku. Podařilo se to sedmi lidem. Po člověku tam měl každý domácí tým, byl tu i znovu zástupce Vorarlbergu, tentokrát Lukas Meiler, z Corratecu Alessandro Iacchi a k české radosti znovu Tomáš Kalojíros ze slovenského RRK Group-Pierre Baguette-Benzinol. Zajímavou postavou tu byl aktuální slovinský šampion Kristian Koren, 36letý Slovinec, který odjezdil devět sezón na úrovni World, ovšem v roce 2019 byl na dva roky suspendován a loni ho vzala pod svá křídla Adria Mobil.

Na úpatí první vrchařské prémie měli na peloton k dobru 3 minuty. A vydrželi vpředu až do mety 20 km před cílem. Viktor Potočki z úniku vytěžil dres nejlepšího vrchaře. Tomáš Kalojíros kromě toho, že dlouhou dobu dělal skvělou reklamu svému týmu, bodoval na prémiích. Dvě ze tří rychlostních vyhrál, na poslední vrchařské bral druhé místo.

Poslední rychlostní prémie byla vypsána, když cyklisté poprvé projeli cílovým prostorem, a to byla také chvíle, kdy peloton pohlcoval uprchlíky. Od té chvíle se začalo tvrdě závodit. V aktivitě vynikali dva týmy, Bora-hansgrohe a Tudor Pro Cycling s Petrem Kelemenem v sestavě. Kolem čela závodu se neustále pohyboval Filippo Zana (Jayco) v dresu italského mistra. Dva neúspěšné ataky předvedl i Matej Mohorič (Bahrain).

Sprinteři odpadali, ale Jayco hrálo oběma kartami. Zana si musel vystačit převážně sám, pár mužů se pokoušel dovézt dopředu Dylana Groenewegena a klobouk dolů před Nizozemcem, protože v samém závěru se mu skutečně podařilo doskočit k samé špici hlavní skupiny.

Jenže tentokrát se nevyznamenali organizátoři. Nejprve 17 km před cílem v nejasné situaci minul z druhé pozice odbočku Álvaro Hodeg (UAE), ale hlavně 700 metrů před cílem na kruhovém objezdu polovina balíku vedená Zannou zatočila špatně, a když začali brzdit, ocitli se na zemi Nicoló Buratti (Bahrain) a Diego Ulissi (UAE). V téhle skupině se ale ocitl i Dylan Groenewegen, takže na etapový vavřín tentokrát mohl přes všechnu tu dřinu zapomenout. 

Do spurtu tak šli i lidé, kteří by tam jinak nebyli, a to ještě v potrhaném poli. Velmi dobrou pozici měl Luka Mezgec, který se už neměl o koho starat a mohl jet na sebe, jenže 200 metrů před cílem ho zezadu překvapil Ide Schelling a Slovinec už ho nedokázal - byť velmi těsně - přespurtovat.

Ide Schelling o smrti Gina Mädera ještě nevěděl, když dnes jako první protnul cílovou pásku. "Opravdu nemám náladu poskytovat rozhovor," řekl Schelling, který se rozplakal poté, co se smutnou zprávu dozvěděl. "Tyto slzy nejsou slzy radosti, ale slzy smutku. Slzy pro Gina. Veškerá radost je okamžitě pryč."

Nakonec přeci jen k etapě řekl: „Vzdal jsem to vlastně kilometr před cílem. Když přední část pelotonu špatně zabočila, měl jsem najednou perfektní pozici. A vyhrál jsem opravdu s minimálním rozdílem. Ale na ničem z toho nezáleží."

Čas vítěze obdrželo 65 závodníků. Z českých mezi nimi byli pouze Karel Vacek a Michal Schlegel.

Groenewegen za svou snahu ale odměněn byl. Dres lídra závodu mu patří i po této etapě. Vede o 10 vteřin před Schellingem a 14 před Mezgecem. Po zítřku, kdy je na programu nejtěžší etapa, bude s největší pravděpodobností všechno jinak.