Závod, který loni odjelo přes 140 závodnic ze 16 zemí, se během tří let nekoná už podruhé. V roce 2020 to bylo kvůli covidu, kvůli čemu nebude letos?

Říkali jsme si, že když přežijeme covid, tak už přežijeme všechno. Ale současná situace, která je stále složitější, v tom hraje velkou roli. Přišla válka na Ukrajině v kombinaci s inflací a téměř veškeré náklady zdražují. Dostali jsme potvrzující nabídky na ubytování pro týmy a stravu, které jsou o 40 procent vyšší, než byly v lednu. Zvedají se i ceny pohonných hmot. Navíc spousta levnějších ubytovacích prostor, je teď obsazena uprchlíky z Ukrajiny. 

Jak moc těžké pro vás bylo to letos odpískat?

My jsme už na první schůzi organizačního týmu v lednu tyto okolnosti diskutovali. Samozřejmě ne válku na Ukrajině, ale ekonomika po covidu nebyla obecně zdravá. Takže jsme si řekli, že pokud nebudeme na konci dubna mít jasné pokrytí té úrovně závodu, kterou jsme si loni nastavili, tak závod budeme nuceni pozastavit. To rozhodnutí bylo pro mě hodně těžké. Konečný verdikt jsme udělali v pátek 29. dubna. Nechceme být ve stresu a tak jsme se rozhodli obětovat jeden ročník, abychom se za rok mohli vrátit silnější.

Kvůli zhoršené ekonomické situaci se po jednom roce vzdala generálního partnerství automobilka Škoda Auto. Probíhala jednání s jinými partnery?

Ano. Měli jsme před podpisem nového generálního partnerství, ale jak do toho vstoupily nové ceny pohonných hmot, tak tento potenciální partner se sám dostal do problémů. Bohužel i menší partneři kvůli ekonomickým problémům svých firem letos sponzorský dar odmítli. Navíc byl závod vyškrtnut z programu Rodinné stříbro Ústeckého kraje, což nás poněkud zaskočilo. Ještě byla teoretická možnost získat dotace z Ústeckého kraje, ale o této žádosti by se mohlo jednat na krajském zastupitelstvu až tři dny před samotným startem závodu. A to už je v kontextu závodu velice pozdě.

Co Český svaz cyklistiky?

Kontaktovali jsme samozřejmě i Český svaz cyklistiky, ale nejsou schopni nám jakkoliv pomoci. Jediné, co pro nás mohli udělat, bylo potvrdit akci pod hlavičkou ČSC jako doklad pro případnou žádost o dotaci u Národní sportovní agentury, která ale letos vypsala dotační titul na významné sportovní akce velmi pozdě a též bychom neměli do startu závodu rozhodnutí. Výzva se většinou spouští v listopadu předcházejícího roku, po volbách do českého parlamentu se však vše velmi protáhlo...

V jaké fázi byly přípravy?

Přípravy probíhaly podle plánu přesně tak, aby mohl závod za dva měsíce odstartovat. Po loňském úspěšném ročníku jsme měli přihlášených 41 týmů od Austrálie po Ameriku a samozřejmě Evropu. Do závodu jich ale podle pravidel může nastoupit maximálně 29. Byly tam UCI kontinentální týmy, národní týmy, evropské kluby. Závod měl být podobný tomu loňskému, kdy jsme si nastavili laťku opravdu vysoko.

Takže jste si ji chtěli potvrdit...

Ano a příští rok požádat o přeřazení z druhé třídy závodu do první. To by znamenalo i možnost oslovení World teamů či větší zájem médií a podobně. S tím souvisí i další změna, a to termín závodu.

Bude nový?

Souvisí to s novou strategií závodu. Organizační tým se domluvil se starosty našeho regionu, že termín závodu nebude prázdninový. Protože v turistické sezoně není zrovna lehké jednání s hotely a penziony. Takže zvažujeme přesun na květnový či červnový termín. Spousta měst a obcí se chce podílet na financování závodu, dokonce ještě víc než doposud. I letos na to alokovali víc peněz, ale pořád se bavíme v řádech desetitisíců a rozpočet čtyřdenního závodu se pohybuje v řádech milionů.

Letos se měl závod jet od 30. června do 3. července. Nebojíte se, že bude těžké se za rok do kalendáře UCI vrátit?

Nebojím. Prošla jsem kalendář UCI závodů a myslím, že by neměl být problém s povolením nového termínu od UCI. Je tady spousta týmů, které chtějí závodit a v tuto chvíli nemají tolik možností. Vzhledem k tomu, že jsme letos nuceni závod přerušit, tak se tím oddálí i kýžený přesun do vyšší třídy.

O Tour...

Během dosavadních 33 ročníků se ve startovních listinách objevilo přes 3000 závodnic z více než 50 závodnic celého světa. Závod začínal jako tříetapový, později se jelo i pět etap ve čtyřech dnech. Zavítal i do Polska a Německa. V loňském roce změnil formát. Začínalo se časovkou a ve čtyřech dnech se odjely čtyři etapy.

První vítězkou závodu se v roce 1988 stala Češka Radka Kynčlová, loni triumfovala Britka Joscelin Lowdenová, která o dva měsíce později překonala světový rekord v hodinovce. Rekordmankou v počtu titulů je Němka Hanka Kupfernagelová, která celkově triumfovala pětkrát.

Závodu se v minulosti účastnily i olympijské medailistky či mistryně světa jako například Nizozemka Marianne Vosová, Němka Trixi Worracková či Australanka Amy Cureová. Loni zde etapu vyhrála i Italka Vittoria Bussiová, v té době držitelka platného rekordu v hodinovce.

Z českých závodnic se nejlépe kromě Kynčlové (která vyhrála i v roce 1989) umístily Lada Kozlíková (2. v letech 2003 a 2006) a Martina Sáblíková. Trojnásobná olympijská vítězka v rychlobruslení v Krásné Lípě závodila v letech 2012 (nedokončila) a v roce 2014 (celkově druhá a vyhrála vrchařskou soutěž).