Šestý podnik letos osmidílného seriálu Superprestige se jel ve vlámském Diegemu nedaleko Bruselu ve skvělé atmosféře. Oproti předchozím dvěma, blátivému Gavere a rychlému Zolderu, to byl v městském kritériu bez převýšení pestrý mix povrchů. Asfalt i dlažba, hluboké bláto, jednou i v obtížné šikmině, dokonce i písek hned vedle fotbalového hřiště. Zrádné cik cak vracečky, které se jednou jely, podruhé běžely. Hodně přeběhů, včetně schodů, dva tradiční přeskoky překážek.
A hlavně zase parádní závod. Pátý letošní souboj svaté trojice, třetí ve třech dnech. Van Aert získal třetí výhru, Van der Poel na třetím místě nejhorší porážku. Do mistrovství světa zbývá pět a půl týdne a každým takovým soubojem stoupá horečka očekávání do spalujícího žáru.
Už v prvním kole se pole rekordní stovky účastníků mocně kosilo a mačkalo. Tentokrát ve druhém kole poodjel Pidcock a Van Aert už teď musel seskočit v písku. Jenže vzápětí šel do čela Van der Poel, který tady vyhrál šestkrát v řadě! Získal čtyři vteřiny, nějakých dvacet metrů, jenže Van Aert s Pidcockem ho po čase dojeli. Jeden okruh vydrželi spolu, v dalším ujel znovu Van der Poel. Van Aert v písku opět slezl. Van der Poel už měl 9, resp. 14 vteřin k dobru. Netrvalo ani pět minut a sjeli ho… Teď náhle získal 9 vteřin Van Aert. Ale Van der Poel ho stejně dotáhl.
V sedmém kole však poprvé seskočil v písku z kola i on. Najednou jako by ho síly opustily a začal nabírat ztrátu. Fyzička nebo hlava? Právě on je považován za psychicky nejkřehčího… Naopak útočit začal Pidcock, Van Aert visel na gumě. Do posledního kolečka se vydali už s náskokem 10 vteřin na vadnoucího Van der Poela. Van Aert se silou protlačil na první pozici, Pidcock se ale neúnavně prosmýkl zpět. Van Aert nasadil kontraútok ve výběhu, v písku sice slezl, ale vedení neztratil. Pidcock dvakrát mírně zavrávoral technicky a v cílové rovince už neměl šanci.
„Tohle nemůže být zdravé,“ hekal v cíli vyčerpaný Van Aert. „Když jsem se naposledy dostal před Wouta, byl jsem spokojený, měl jsem malý náskok na poslední schody. Jenže on mě předstihl, vyběhl tam a naskočil na kolo, než jsem se stačil vůbec podívat. Škoda…,“ smutnil Pidcock.
Čtvrtý dojel osamocený Eli Iserbyt, pátý Michael Vanthourenhout. Vedení v Superprestige udržel šestý Lars van der Haar. Laurens Sweeck maraton svátečních závodů dojel až jedenáctý. Michael Boroš, který si dal včera pauzu, až 27. (-5:34), druhý nejlepší český závodník Šimon Vaníček 33. Takže z našeho pohledu nejzajímavější zápis tady učinil třetí junior Václav Ježek, 20 vteřin za vítězným Semou Remijnem z Nizozemska.
Také ženy jely už v rozsvíceném městě, kde před deseti lety triumfovala Kateřina Nash. Na vítěznou vlnu se tu vrátila Puck Pieterse, ta na cyklokrosových stupních vítězů nechyběla, když už jela, víc než už jedenáct měsíců! Naposledy na nizozemském mistrovství v lednu…
Až 30 vteřin za ní skončila druhá „dvacítka“ Shirin van Anrooij, třetí o další půlminutu včerejší vítězka Ceylin Carmen del Alvarado – ta si ovšem dál drží vedení v Superprestige. Čtvrtá Inge van der Heijden zvládla nejlíp kompletní třídenní program (10., 3., 4.). Na rozdíl třeba i od zkušenější a všestrannější Pauline Ferrand-Prévot (27., 9., 19.) – ta stále jakoby nemůže chytit tu správnou cyklokrosovou stopu. Nejlepší Češkou byla 29. Kateřina Hladíková (-6:36).
Za dva dny se jede Azencross C1 v Loenhoutu – tam to mají Van der Poel s Van Aertem na vítězství 3:3. V novoroční Grand Prix Svena Nijse vypadá dosavadní bilance Van der Poel – Van Aert 4:3…
