1. etapa: Kdo zastaví Lorenu Wiebes?
Lorena Wiebes. Všechny soupeřky vědí, že je porazitelná. Každý je totiž porazitelný. Ano, lze ji porazit, ale nikoli porážet. 32 závodních dnů zažila v tomto roce před pařížským startem Tour de France Femmes a v 15 zvítězila. Neuvěřitelná bilance. Před Tour de France startovala v polovině července na Baloise Ladies Tour v Belgii, všechny čtyři další klasické etapy nizozemská spurterka vyhrála. S takovou bilancí, s takovou formou, pompou a sebevědomím se postavila na start inauguračního ročníku TdFF. A před startem se netajila tím, že má před sebou jeden z největších cílů – zisk žlutého dresu úvodní den.
Do profesionálního pelotonu vstoupila v roce 2018, kdy podepsala smlouvu s týmem Parkhotel Valkenburg a dosáhla na čtyři prvenství, nejcennější v etapě BeNe Ladies Tour. Svět silniční cyklistiky ji naplno objevil o rok později. Za šest měsíců roku 2019 triumfovala patnáctkrát. Překvapila všechny a… překvapila, jak přiznává, především sama sebe. Doslova vystřelila vzhůru. Bylo to šokující, tolik vítězství dvacetileté závodnice. „Opravdu jsem to nečekala. Nečekal to nikdo.“ Ten rok mj. vyhrála domácí titul před druhou Marianne Vos, stejně jako v úvodní etapě Tour de France Femmes. A nejlepší spurterky světa porazila i na Prudential RideLondon Classique.
Její náhlý sportovní vzestup však znamenal i růst ambicí. Na konci roku 2019 se rozhodla, že nechce pokračovat v týmu Parkhotel Valkenburg, přestože s ním měla smlouvu. Vyvolalo to několikaměsíční napětí. Jednoduše – rychlý vzestup Loreny Wiebesové skutečně všechny zaskočil. Její ambice se ocitly v rozporu s vedením stáje. Nakonec přestoupila do Sunwebu (současný DSM). A dokazovala, že není pouze mimořádně rychlá, ale že umí závěry etap perfektně plánovat a analyzovat, navíc ohromovala schopností orientovat se ve spurterském chaosu, jako by se to učila od Petra Sagana, který byl jejím oblíbencem.
Přišla „hubenější“ léta. Cyklistický rok 2020 byl poznamenán covidem-19, V roce 2021 dosáhla na vítězství „pouze“ třináctkrát. Ovšem některá z nich byla hodně prestižní – dvě etapy na Giru d´Italia, dvě na Women´s Tour, dvě na Thüringen Ladies Tour.
Udivuje tedy schopností orientace ve spurtu. Jenže, ona na to není sama. Spurterská sestava DSM je zřejmě nejvýkonnější v celém ženském pelotonu – Charlotte Kool, Pfeiffer Georgi, zaskočit mohou Liane Lippert i Franziska Koch. „K tomuto okamžiku jsme se dopracovali jako tým, všechny odvedly úžasnou práci. Byl to opravdu chaotický a dlouhý sprint. Čekaly jsme, že Marianne vyrazí do dlouhého sprintu, ale já jsem v úplném závěru dokázala ještě zvýšit rychlost. Je výjimečné obléknout jako první žlutý dres. Věřím, že si to náš tým zasloužil. A jsme tím více připravené na další etapy.“
2. etapa: Marianne Vos bere žlutý trikot
Marianne Vos si prohru z úvodní etapy nevyčítala: „Lorena vyhrála zaslouženě, všechny víme, jak je těžké ji porazit. Z toho, že jsem byla tak blízko, mám dobrý pocit.“
A z dobrého pocitu vytěžila triumf ve druhé etapě i žlutý trikot. V posledním kilometru musely cyklistky zdolat téměř 30 vertikálních metrů a Marianne Vos byla nezastavitelná. Její finále ale mělo dramatickou předehru.
Rány osudu dopadly na sestavu FDJ-SUEZ-Futuroscope. Čtyři z šestice týmu skončily na zemi, mezi nimi obě favoritky na celkovou klasifikaci – Cecilie Uttrup Ludwig a Marta Cavalli. Prudké nárazy bočního větru i vysoká rychlost roztrhaly peloton na několik skupin. Před Martou Cavalli spadlo několik závodnic, italská cyklistka dokázala zastavit a… vzápětí ji zezadu doslova smetla šedesátkou se řítící nepříliš zkušená Australanka Nicole Frain, která se nedívala na dění před sebou. Děsivý moment. Marta Cavalli se po chvilce zvedla, pomalu nasedla na kolo, ale bylo znát, jak je otřesená a že s ambicemi na celkovou klasifikaci je konec. Vedení týmu neriskovalo a značně paralyzovanou Italku zastavilo. Marta Cavalli byla převezena do nemocnice a vyšetření prokázalo neuvěřitelné – žádná zlomenina. Možnosti týmu pro GC navíc klesly i díky pádu Cecilie Uttrup Ludwig, která dojela se ztrátou 1:38, přestože na jejím návratu pracovalo několik kolegyň. Šéf stáje Stephen Delcourt hovořil večer o tom, že nejdůležitější je zdraví Marty Cavalli a že bude obtížné po takových ranách motivovat její kolegyně, které v závodě pokračují.
Dvacet kilometrů před cílem to spustily cyklistky týmu Trek-Segafredo. Za prvním stoupáním do cílového kopce v nájezdu na okruh vyrazily do útoku dvě Elisy – Balsamo a Longo Borghini. Jejich nástup zachytily Katarzyna Niewiadoma, Marianne Vos a Silvia Persico. Udržela se s nimi i Maike van der Duin, jejíž únik dojely. Rychle navyšovaly náskok, v pelotonu za nimi se nespolupracovalo, Movistar a SD Worx to nedaly dohromady. Ve druhém stoupání do cílového kopce byla Marianne Vos dominantní. Obě jezdkyně Trek-Segafredo odpadly, Silvia Persico slavila narozeniny a druhé místo bylo pro ni totéž, co vítězství, vždyť, jak řekla: „porazila mne pouze Marianne Vos“. Kanibalka dosáhla na 241. vítězství ve světovém pelotonu, připomeňme i její 3 tituly mistryně světa v silničním závodě, 8 v cyklokrosu a 2 z dráhy.
3. etapa: Kapitánka s bojovným duchem a nemocná favoritka
To byl doják! O den dříve se zdálo, že se na domácí sestavu FDJ-SUEZ-Futuroscope zřítilo nebe.
Třetí etapa zavedla cyklistky mezi vinice kraje Champagne. Jelo se z Remeše do Épernay, přibližně 15 km před cílem stoupání na Côte de Mutigny, 900 metrů s průměrem přes 12 procent. Otázka zněla: Zaútočí tu favoritky na GC? Zaútočily. Vpředu se vytvořily skupinky, v nichž byly všechny. Nahoře se objevila první Demi Vollering, ale později spadla a stíhací jízda (mj. s Marianne Vos) jí sebrala hodně sil. Do posledního kilometru najížděla společně desítka nejlepších – Cecilie Uttrup Ludwig, Demi Vollering, Marianne Vos, Silvia Persico, Ashleigh Moolman, Katarzyna Niewiadoma, Elisa Longo Borghini, Juliette Labous, Mavi García, a dopředu se dotáhla i Annemiek van Vleuten, která se evidentně trápila. Největší favoritkou dojezdu, který byl opět do krátkého kopce, byla Marianne Vos. V úplném závěru vylétla vpřed a nezadržitelně se řítila za druhým triumfem ve dvou dnech. Ta nezadržitelnost klamala. Najednou se před ní objevil dánský mistrovský dres Cecilie Uttrup Ludwig. Jako by ji vpřed hnaly bezmezná touha a vášeň smazat nešťastný včerejšek. Cílem projela s rukama nad hlavou dvě sekundy před Marianne Vos a dlouhé minuty poté plakala během rozhovoru pro televizní obrazovky. A padla i slova, o nichž se říká, že jsou nepublikovatelná (f****** s*** day yesterday). Cecilie Uttrup Ludwig to dokázala, postavou drobná kapitánka FDJ-SUEZ-Futuroscope v sobě skrývá tolik bojovného ducha, byla to ona, kdo zvedl prapor týmu. I pro a za Martu Cavalli.
Annemiek van Vleuten ztratila v poslední pětistovce 20 sekund. A v cíli poprvé přiznala to, co soupeřkám tajila, že je od prvního dne nemocná. „Začalo to dvě hodiny po první etapě, chytla jsem žaludeční infekci, nemohla jsem jíst, nemohla jsem pít, byla jsem strašně unavená. Poslední, na co jsem myslela, bylo závodění. Včera jsem se cítila hrozně, takže ztráta necelé minuty byla velkým plusem. Dnes ráno jsem byla docela optimistická, protože jsem se mohla nasnídat, cítila jsem se zase docela normálně, jenže tělo se ještě vzpamatovává.“ Teď už soupeřky vědí, že nizozemská favoritka není v pořádku. Dokáží toho využít? Dnes je v itineráři hodně náročná čtvrtá etapa, dalších téměř 130 km a 1415 vertikálních metrů, pět vrchařských prémií (poslední 5 km před cílem) a čtyři šotolinové úseky v celkové délce 12,9 km.
