Tro-Bro Léon se jezdí na západní výspě Bretaňského poloostrova. Žádné velké kopce tu nenajdeme. Proto na 204 km letos činilo převýšení 1686 metrů. Hlavní potíž závodu spočívá v množství úseků s nezpevněným, resp. nekvalitním povrchem. Oproti loňsku pořadatelé v tomto ohledu ještě přitvrdili, takže cyklisté museli absolvovat celkem 35 km strávených mimo asfalt na úsecích od zhruba jednoho do tří kilometrů.
Závod patří do kategorie a la Strade Bianche, jelikož obsahuje úseky po hliněných cestách, často posetých hrubým štěrkem, venkovských komunikacích, kde je střed cesty prorostlý trávou atd., přičemž řadu z nich je nutno zvládnout v nepříjemných výjezdech. Aby bylo představení řádně vypointované, do 130. km jich bylo na programu pouze 8 z celkového počtu 29.
Jelo se po 41., UCI kategorie 1.Pro a jako součást Francouzského poháru, čemuž také odpovídala podoba startovní listiny. Jedničkou dsm-firmenich PostNL byl John Degenkolb, Akréa-B&B Hotels Luca Mozzato, Decathlon AG2R La Mondiale Benoit Cosnefroy, Cofidisu Bryan Coquard, Intermarché-Wanty Hugo Page a Groupama-FDJ Samuel Watson. Tolik týmy první divize.
Favorité se ale rekrutovali i z ProTeams, kterých tu bylo deset a mezi nimiž vynikaly Uno-X Mobility s Sorenem Waerenskjoldem, TotalEnergies s Anthony Turgisem, Israel-Premier Tech s Relay Sheehanem, ale především Loto Dstny s favoritem číslo jedna Arnaudem De Lie. Startovku doplňovaly čtyři nejlepší domácí Conti týmy.
Třicet kilometrů po startu se začal konečně formovat zdařilý únik. Nejprve odjela pětice, ke které se po dalších 15 km přidala ještě dvojice, přičemž ve výsledné sedmičce měly zastoupení tři Conti týmy a tři španělské ProTeams Burgos-BH, Caja Rural-Seguros RGA a Euskaltel-Euskadi.
V pelotonu se začalo opravdu ostře závodit zhruba od 70 km před cílem, kdy navíc začalo pršet. Postupně tak docházelo k početní selekci, kterou měly na svědomí faktory počasí, terénu, výkonnosti, pádů a mechanických potíží.
Heroický výkon předváděl poslední mohykán z denního úniku, 28letý Jihoafričan Morné van Niekerk z domácího kontinentálního St Michel - Mavic - Auber93, který byl dostižen necelých 7 km před cílem. Stalo se to ve chvíli, kdy z nepočetné skupiny pronásledovatelů mocně zaútočil Arnaud De Lie a jehož útoku dokázal vzdorovat pouze Pierre Gautherat (Decathlon AG2R La Mondiale Team) a ke kterým se dokázal po pár stovkách metrů docvaknout ještě Relay Sheehan.
Šestičlenná skupina pronásledovatelů, kde měly po dvou lidech Arkéa-B&B Hotels a Uno-X Mobility a v níž byl zabudovaný i Niekerk, se ale nehodlala vzdát, takže se jí podařilo 2 km před cílem být znovu na čele závodu. Začaly tedy taktické hrátky.
O překvapivý útok se pokusili borci Uno-X, když z první pozice zaútočil Marcus Hoelgaard, kterému to z druhé odbrzdil Jonas Abrahamsen. Překvapení ale skončilo 200 metrů před cílem, kdy se přes Nora přehnala spurtující skupina, z níž byl o dvě koňské délky lepší než soupeři, kteří mu zbyli, Arnaud De Lie.
Pro 22letého Belgičana, který se dokázal do čela závodu vrátit i po dvou defektech, je to letošní druhé, ale cennější vítězství. Přidal ho do sbírky dalších dvaceti profesionálních.
"Tohle mě opravdu těší," řekl v cíli Arnaud De Lie. "Měli jsme svůj díl smůly. Naštěstí jsem - a potažmo všichni v týmu - dokázal zůstat klidný. Cítil jsem se opravdu dobře, měl skvělé nohy, a tak jsem to zkusil dál před cílem, ale to se úplně nepovedlo, a tak jsme museli sprintovat v devíti. I tam jsem byl ale v klidu a neudělal stejnou chybu jako loni, když jsem zaútočil jako první. Musím moc poděkovat týmu za všechnu tvrdou práci.“
