Daleko od Prahy, pod Králickým Sněžníkem v Hynčicích pod Sušinou, to před několika lety postupně začínalo. „Chalupa, rekonstrukce, penzion. V Hynčicích už jedeme třetí sezónu, za ty tři roky jsme areál zdokonalili, postavili bikecentrum, multifunkční hřiště, máme tak kvalitní zázemí pro sportovní dovolenou. Testcentrum, infocentrum, půjčovnu kol včetně elektrokol, servisní služby. Já ovšem žiji v Praze“, vyprávěl Rostislav Posker.

Takže není náhoda, že z Hynčic pod Sušinou rovnou do Prahy?

„Není to náhoda, já v Praze žiji dlouhodobě a bydlím právě v Troji. Naše zázemí v Trojském mlýnu je hned u Vltavy, všude spousta možností, kam vyrazit na silničním i horském kole. A proč to nespojit s hezkým prostředím, u nás si můžete posedět u kávy, zdržet se pár chvil, a poté si půjčit kolo. Nebo koupit. Vybrali jsme si méně známou značku Bergamont, mám rád výzvy. Už dva roky ji vlastní Scott, ovšem Bergamont si nadále zachovává DNA ze svých začátků v 90. letech v Hamburku ve čtvrti St. Pauli, s její atmosférou, je to více lifestyle, více free. Pro sezónu 2018/19 poběží kampaň My ride, my time, což říká vše. Samozřejmě firma reaguje na vývoj trhu, takže i zvyšující se zájem o elektrokola. Já jsem původem z Karviné, takže Hamburk je mi blízký, je také takový industriální.“

S čím tedyvstupujete  do Prahy?

„Nejsme klasický maloobchodní prodejce. Kolovna má být lifestylový koncept, klubová věc se zdravým edukativním marketingem. Chceme vstoupit do digitálního světa, náš sen, moje vize, je propojit provozovatele penzionů a hotelů přátelských k cyklistům do cykloaplikace. Tímto směrem pracujeme. Chceme, aby lidé více jezdili na kolech, zároveň máme zkušenost, byť krátkou, s nabídkou služeb a ubytování. Náš cíl vidíme jasně před sebou, jdeme za tím, pod stejným marketingem a friendly atmosférou Kolovny sdružit co nejvíce provozovatelů ubytování. Začínáme, jsme zatím malí, v budoucnu chceme, aby až kdokoli bude hledat cyklodovolenou, ať na horských či elektrokolech, aby spustil aplikaci Kolovny a hned věděl, jakou nabídku mají v regionu penziony a hotely, jak jsou vstřícné k cyklistům.“

Takže když vyrazím např. směr Jeseníky…

„Tak v Jeseníkách máme tři čtyři místa, kde to začíná fungovat, zatím si nyní netroufnu tvrdit, že už to funguje. Buď vlastní naše kola Bergamont, nebo je mají pronajatá, tam už řešíme pouze detaily, aby se provozovatelé naplno zapojili do našeho programu. To je to, za čím jdeme, být co nejvíce přátelští a otevření k cyklistům. Co se týká elektrokol, v současnosti už jsou nabíječky malé jak do počítače, kdyby měl každý hospodský nabíječku, bude většina klientů s elektrokoly spokojená. Umíme najít cestu, vytipovat místa v regionu, máme vlastní služby a ubytování, zároveň se umíme bavit s kolegy z dalších penzionů a hotelů, domlouváme se na společném marketingu, aby byl pod Kolovnou.“

Jak chcete být vnímáni cyklistickou veřejností?

„Že Kolovna je dřina. Jak říkám, začínáme. Jdeme, vzhledem k byznysu, i cestou služeb a elektrokol, ale chceme být vnímáni především jako ti, kteří jezdí na horách, hodně toho nastoupají, což je ta dřina. Připravujeme gravelový závod z Hynčic na Dolní Moravu a zpět, víme o superšotolinových cestách, rozbitých cestách, nastoupáte tam strašně moc. V tom se chceme zviditelnit v cyklistickém světě. Zároveň věřím, že Bergamont dokáže konkurovat v celoodpružených kolech, karbonových, závodních, máme na kola pozitivní ohlasy.“

Spolupracujete s rodinou Velitsů…

„Jejich oblečení Isadore se mi zamlouvalo, když jsem se díval na materiály, jak je to šité, hned jsem si říkal, zkusíme to. A oslovil jsem je. Navíc je to vyráběné v Čechách a na Slovensku, celý jejich příběh je tím ještě hezčí.“  

A Peter Velits se najednou objevil v Kolovně v Trojském mlýnu.

„Naše značka rozhodně není zaměřená tak, abychom naše produkty dostali do každé možné prodejny. Když nás z Kolovny oslovili, vnímali jsme, že máme něco společného, to, jak to chceme dělat. Takže jsme byli spolupráci naklonění. Když nám vysvětlili, jaká myšlenka stojí za vznikem Kolovny, oběma se nám to s Martinem líbilo. A spolupráce postupovala rychle až do okamžiku, kdy je Kolovna v Praze otevřená a sedíme tady a povídáme si.“

Vaše společnost je na trhu déle, objevila se v době, kdy jste s bratrem ještě aktivně závodili mezi profesionály…

„Ano, už jsme na trhu pět let. Cítili jsme, že ještě kromě závodů můžeme něco vedlejšího dělat, co by bylo i do nezávodní budoucnosti. Chtěli jsme se někam posunout a velmi přirozeně z toho vyplynulo, že budeme mít cyklistickou značku a budeme vyrábět dresy a cyklistické oblečení. Takové oblečení, v jakém bychom rádi jezdili i v pelotonu, kdybychom nemuseli jezdit v týmovém. V současnosti se firmě věnujeme na sto procent. Původně jsme předpokládali, že tím nijak neovlivníme profesionální kariéru, jenže když se zpětně podívám, tak vnímám, že ji to přece jen ovlivnilo. Není to tak, že bychom šidili trénink, spíše šlo o záležitosti regenerace, to, že jsme trávili čas v kanceláři v době, kdy jsme mohli dát nohám více času na regeneraci. Ale ta práce nás bavila a stále nás baví. Je to to nejlepší, co jsme tehdy mohli udělat, přece jen to usnadnilo přechod do života po skončení kariéry.“

Zdá se, že Vám profesionální peloton nechybí…

„Stres, vypětí, stovky kilometrů za špatného počasí, to mi vůbec nechybí. V současnosti si vlastně kolo užívám mnohem více, protože si mohu vyrazit za pěkného počasí, když mám chuť, na jak dlouho chci. Moje rozhodnutí ukončit kariéru bylo vlastně jednoduché, protože se sešlo více faktorů. Byl jsem po operaci a nedokázal jsem se dostat na úroveň, na které jsem byl před ní, trénoval jsem sice usilovně jako dříve, ale prostě to nešlo. Navíc se rozrůstala firma, přibývalo práce. A narodil se mi syn. To neznamená, že není na co hezkého vzpomínat, je fajn, že jsem po těch asi deseti letech kariéry neopouštěl profesionální peloton zničený, vyčerpaný fyzicky i psychicky, prožil jsem hodně krásných momentů, od mé první Tour de France, úspěch na Vueltě, rád vzpomínám na mnohé kolegy, s nimiž jsem ty roky prožíval. Ale není to tak, že bych litoval, že nebyly ještě třeba dva další roky.“

Jaké máte pocity z cyklistiky na Slovensku, jak ji ovlivnil Peter Sagan a Saganmánie?

„Pozitivní, nepochybně. Vždyť v červenci celé Slovensko sleduje Petera a prožívá Tour de France. Někdy to jde až do extrému, jako když Petera z Tour de France vyloučili, to celé Slovensko závod nenávidělo. Cyklistika se na Slovensku strašně zvedla, hodně lidí jezdí na kolech, ten výrazný vzestup přišel během velmi krátké doby.“

Nezbývá než dodat adresu:
Kolovna, Trojský mlýn, Povltavská 5/74, Praha Troja.