Tým Visma-Lease a Bike se už několik let snaží zařídit Woutu van Aertovi vysněné vítězství na dlážděném monumentu, ale letos je to hodně vzdálený sen. Belgičanovi se od začátku sezóny nedaří a svou výkonností už nejlepším klasikářům nestačí. Van Aert za to čelí velké kritice a rozhodně není před hlavními vrcholy sezóny v dobrém psychickém rozpoložení. Když se tedy jemu, Matteu Jorgensonovi a Tiesji Benootovi podařilo ujet soupeřům více než 70 kilometrů před cílem závodu Dwars door Vlaanderen, zdálo se být všechno mnohem lepší.
Jen to mělo jeden háček, s trojicí jezdců ve žlutých dresech se držel Neilson Powless a všichni věděli, že je třeba se ho zbavit před příjezdem do cílového města. Všichni věděli, že dovézt si soupeře do spurtu je zbytečný risk, ale pro samotného Van Aerta to byla největší šance závod vyhrát a proto rozhodl, že chce sprintovat. Jorgenson a Benoot mu to chtěli umožnit, i když to už předem bylo evidentně špatné rozhodnutí. Sice se říká, že po bitvě je každý generál a kritizovat je snadné, ale v tomto případě to neplatí, že je lepší nápad Powlessovi nastupovat, muselo být jasné úplně všem už daleko před cílem.
Jenže v tu chvíli nešlo o vítězství na Dwars door Vlaanderen, celému týmu Visma-Lease a Bike šlo především o to zlepšit náladu svému lídrovi. A stal se pravý opak. „Proč jsme tak rozhodli? Matteo tady loni vyhrál a já jsem zrovna s Woutem strávil nějakou dobu na Tenerife. Chtěl jsem, aby vyhrál víc než já. Moc jsem ho chtěl vidět vyhrát, ale bylo to hloupé rozhodnutí,“ přiznal Tiesj Benoot po dojezdu závodu.
Van Aert udělal nepochybně velkou chybu, když navrhl, že se nebude útočit, ale to pravé rozhodnutí měl udělat sportovní ředitel. Jenže to nechal na závodnících a pak toho litoval. „Nepřehlasoval jsem je. Za taktiku jsem ale zodpovědný já. Wout si věřil, že sprint vyhraje, ale při zpětném pohledu jsem měl rozhodnout, že měli útočit jeden po druhém, aby Powlesse odstavili. V posledních kilometrech jsme to měli na talíři. To, že měl ve sprintu křeče, se může stát. Takže je to moje chyba a odpovědnost, měl jsem to předvídat, abychom vyhráli závod. To jsem neudělal,“ říká Grischa Niermann.
„Samozřejmě by bylo hezké, kdyby Wout vyhrál, a kdyby pronásledovatelé nebyli tak blízko za nimi, nebylo by riskantní útočit. Na poslední chvíli se to mohlo podařit, ale byli jsme přesvědčeni, že Wout sprint vyhraje. Teď se opět ukazuje, že po tak dlouhém úniku můžete vidět zvláštní věci. V devíti případech z deseti Wout vyhraje, ale to není žádná omluva,“ pokračuje zkušený německý sportovní ředitel.
„Je to pro nás velké zklamání. Kluci jeli perfektní závod až do poslední rovinky. Ale normálně by Wout ten sprint vyhrál. Měl velmi dobré nohy a také jel skvělý závod. Takový scénář si nevymyslíte. Nejjednodušší scénář vítězství je, že někdo jede sám až do cíle. Tak jsme to v posledních letech dělali. To byla velká chyba,“ dodává Niermann.
Že měl Van Aert dobré nohy je trochu nepřesné, vzhledem k tomu, že ho ve spurtu postihly křeče v závěru středeční poloklasiky na 184 kilometrů, kde většina nejlepších závodníků chyběla. Van Aert je evidentně ve špatném psychickém stavu, ale dobře na tom není ani fyzicky, takový závod by totiž ve své nejlepší formě měl vyhrát s přehledem. V neděli na Kolem Flander na něj tým nemůže spoléhat, experiment s vysokohorským soustředěním v polovině klasikářské sezóny se nevyplácí a Van Aert ztrácí na nejlepší soupeře opravdu hodně.
Na Kolem Flander musí Visma vymyslet nějakou překvapivou taktiku a podpořit Jorgensona, jinak to na úspěch nevypadá.
