Brzo po startu se podařilo odjet pětici ve složení Artem Shmidt (INEOS Grenadiers), Frank Van den Broek (dsm-firmenich PostNL), Filippo Ridolfo (Novo Nordisk), Félix Hamel a Jonas Walton (oba výběr Kanady).
20letý Američan Shmidt jezdil ještě v srpnu za kontinentální Hagens Berman Jayco a je to letošní mistr USA v kategorii U23 v časovce. Van den Broek přešel pro letošek z devo do prvního týmu a hned v jeho dresu vyhrál Presidential Cycling Tour of Türkiye (2.Pro). Ital Ridolfo zatím ještě nic mezi profesionály nevyhrál, ale třeba loni byl druhý ve vrchařské soutěži při Tour de Hongrie (2.Pro). 20letý Walton jezdí za kontinentální kanadský Ecoflo Chronos a je letošním šampionem země v časovce v U23. A jeho stejně starý týmový kolega z Ecoflo Chronos Hamel např. letos dojel na 5. místě v kanadském šampionátu na silnici mezi Elitou.
Bylo sice jasné, že tohle je především propagační záležitost, ovšem v každém okruhu se na vrcholu druhého stoupání udělovaly body za průjezd vrchařskou prémií a o ty se uprchlíci dělili. Při čtvrtém průjezdu, kdy si zajistil druhé vítězství na prémii Van den Broek a kdy měla skupinka náskok téměř 5 minut na peloton vedený jezdcem Lotto Dstny, následovaný kompletní sestavou Intermarché - Wanty, vypadl z úniku Ridolfo. A netrvalo dlouho a zabalil to celé.
80 km před cílem sice jeli už jen ve třech, jelikož Walton nestačil a propadl se do pelotonu, ale zbylí tři měli stále luxusních 5 minut náskoku. Jenže i oni určitě jen stěží věřili, že by jim to mohlo stačit až do cíle. Van den Broek měl ovšem už další body z prémií, přičemž do cíle zbývalo ještě 7 průjezdů, takže ten mohl reálně živit naději, žen tohle ocenění by získat mohl. O 20 km dál už vypadl i Hamel, zůstali tedy jen dva, ale stále měli k dobru 4:40 před početnou hlavní skupinou, vedenou třemi lidmi Lotto Dstny.
50 km před cílem se na čelo pelotonu nasunuli ve čtyřech lidech jezdci UAE Emirates a tempo narostlo. Pár lidí na to doplatilo. Třeba Axel Laurance (Alpecin - Deceuninck) nebo loni druhý Corbin Strong (Israel - Premier Tech). I tak oba kluci vepředu drželi 40 km před cílem 4 minuty. Jenže jejich náskok začal rychle klesat: 35 km a 3 min. Van den Broek je notorický únikář, jen na letošní Tour de France byl v denním úniku třikrát a najel v nich celkem 430 km. Tady 30 km před cílem +2:30, 25 km 1:45. Na špici stíhací skupiny trikoty UAE Emirates, natažené pole se trhalo. Z kola už slezlo docela hodně lidí.
V ten moment zaútočil Axel Baudin (Decathlon AG2R La Mondiale Team), k němu si doskočil Gil Gelders (Soudal Quick-Step) a dokázali odjet až o 25 vteřin. 16 km před cílem akceleroval ve stoupání Jan Tratnik (Team Visma | Lease a Bike), na jehož zadním kole byl přilepený Tadej Pogačar (UAE Team Emirates) a takto dostihli Baudina s Geldersem. O 2 kilometry dále se totéž stalo oběma uprchlíkům z původního úniku.
Následně si Tim Wellens dojel pro další vrchařské body a začínal vážně ohrožovat Van den Broeka, protože s přibývajícími kilometry se bralo stále víc bodů. To už se jel doraz. Startovní pole natažené do dlouhého, místy potrhaného hada. 11 km před cílem za této situace zaútočil ve sjezdu Matteo Jorgenson (Team Visma | Lease a Bike) a ještě 5 km před cílem měl skoro 20 vteřin.
3,5 km před cílem atakoval Julian Alaphilippe (Soudal Quick-Step) a inicioval tím nejen dostižení Jorgensona, ale i vytvoření 6členné skupiky, v níž byl kromě něho a Jorgensona i Tadej Pogačar a tři jezdci Lotto Dstny včetně Arnauda De Lie. O kilometr dál znovu zaútočil Alaphilippe, ale byl to Pogačar, kdo se postaral, že jeho šance zhasla stejně rychle, jako se narodila.
Slovinec bezprostředně poté sám ve stoupání zrychlil svým typickým způsobem a jediný, kdo s ním dokázal udržet krok, byl De Lie. Jenomže poté, co vyhrál poslední prémii, čímž se tu stal nejlepším vrchařem, a když se terén trochu srovnal, docvakli se na ně další dva borci Lotto Dstny Maxim Van Gils a Jenno Berckmoes! Přestože ale hned vlezli na špic, byli všichni 400 metrů před cílem dostiženi dobrou třicítkou jezdců.
Veškerá práce tak přišla vniveč a o vítězství si to rozdali sice jedni z top předstartovních favoritů, o nichž ale v průběhu závodu nebylo skoro vůbec slyšet. Na delší, skoro 300metrový spurt do táhlejšího stoupání to utáhl až na pásku Michael Matthews, který si tak zopakoval vítězství z let 2018 a 2019! Druhý byl klasifikován Biniam Girmay (Intermarché - Wanty) a třetí Rudy Mollard (Groupama - FDJ). A Tadej Pogačar? Sedmé místo a De Lie až třinácté. Ti v průběhu závodu nejaktivnější, tedy týmy UAE Emirates a Lotto Dstny, tak zcela ostrouhaly.
Michael Matthews: „Znamená to mnohem víc, než dokážu vyjádřit slovy. Vrátit se sem na závod, který opravdu dobře znám, a vyhrát potřetí v nejsilnější konkurenci, která se tu kdy podle mě sešla, je určitě velmi specifické. Moje babička zemřela a já jsem před dvěma dny tady v Quebecu sledoval v přímém přenosu její pohřeb. To mi dodalo další motivaci, a toto vítězství je proto tak výjimečné. Moc jsem ho chtěl. Pokud bych nevyhrál, jaký by pak mělo smysl být tak daleko od své rodiny v těchto pro nás těžkých chvílích."
V neděli se jede od 16:15 našeho času taktéž 13. ročník Grand Prix Cycliste de Montréal (1.UWT). Je vystavěný obdobně jako závod v Québecu. 12,3 km dlouhý městský okruh s třemi relativně kratšími, ale prudšími výjezdy, jimž kraluje Côte Camillien-Houde (2,3 km, 6,2 %). Celkem 209 km a přes 4 tisíce výškových metrů! Posledních 560 metrů do cíle stoupá při průměrném sklonu 4 %.
Loni tady vyhrál Adam Yates (UAE Emirates), když odjel sólově v posledním těžkém stoupání, následně počkal na Pavla Sivakova (INEOS Grenadiers), s kterým si v cílové rovině bez problémů poradil. Rok před ním slavil Tadej Pogačar, v roce 2018 Michael Matthews a v roce 2015 Tim Wellens. Startovní listina letošního ročníku se pochopitelně kryje s tou z Québecu.
Závod má v programu Eurosport, GP Québec bylo možno sledovat formou livestreamu i na youtube.com.
