UCI na svých webových stránkách uvedla, že jasně žádá týmy a jezdce, aby nepoužívali opakované inhalace CO. Přijatelné by mohlo být pouze lékařské použití jednorázové inhalace CO v kontrolovaném lékařském prostředí. UCI rovněž oficiálně žádá Světovou antidopingovou agenturu (WADA), aby zaujala stanovisko k používání této metody sportovci. Lékařské zasedání bylo zakončeno diskusí u kulatého stolu na téma pohody a duševního zdraví jezdců, píše se v tiskové zprávě.
Neexistují důkazy o tom, že by nejlepší cyklisté světa opravdu pravidelně inhalovali oxid uhelnatý, oficiálně to nikdo nepotvrdil. Podle Tima Podlogara, nutričního specialisty týmu Tudor, který do letošní sezóny působil v Red Bull-Bora-Hansgrohe, se inhalace oxidu uhelnatého používá především ke zjištění reakce těla na tréninkové podněty: „Cyklisté byli vždy posedlí počtem červených krvinek. Čím více jich cyklista má, tím více kyslíku může dostat do svých svalů. Dříve užívali erytropoetin, aby zvýšili počet krvinek, ale dnes je snad tento sport čistý. Jezdí na vysokohorské tréninky a v poslední době se k nim přidávají i tréninky v teple, přičemž se předpokládá, že obojí má pozitivní vliv na množství červených krvinek. Ale teorie je jedna věc a praxe druhá,“ vysvětluje Podlogar v rozhovoru pro siol.net.
„Je dobré vědět, jak cyklista skutečně reaguje na podněty a zda skutečně dochází ke změně množství červených krvinek. Zde se stává zajímavým oxid uhelnatý, protože při promyšleném použití můžeme vypočítat množství červených krvinek. Tento plyn se stejně jako kyslík váže na červené krvinky - to je hlavní problém, když hovoříme o otravě oxidem uhelnatým.“
„V případě výzkumu jej vědci využívají tak, že dávají sportovcům dýchat plyn, který má známé množství oxidu uhelnatého. Ten se váže na červené krvinky a rozvádí se po celém těle. Pokud pak změříme koncentraci červených krvinek v krvi a určíme, kolik z nich má navázaný oxid uhelnatý, můžeme vypočítat jejich množství. A to pomáhá trenérům v přípravě. Množství vdechnutého oxidu uhelnatého je však samozřejmě velmi malé a cyklisté toto měření provádějí jen zřídka - řekněme před a po třítýdenním výškovém tréninku,“ pokračuje Podlogar, který však nevěří, že by se oxid uhelnatý používal často.
„Nedávno se však objevily určité důkazy, že každodenní inhalace oxidu uhelnatého může zvýšit koncentraci erytropoetinu v těle, což vede k tvorbě nových červených krvinek. Vzhledem k nebezpečnosti takového postupu však pochybuji, že to někdo skutečně uplatňuje v praxi,“ dodal.
Také další týmy odmítají, že by vdechování oxidu uhelnatého používaly za účelem tvorby červených krvinek, Mathieu Heijboer z týmu Visma-Lease a Bike v rozhovoru pro Escape Collective přiznal, že inhalaci oxidu uhelnatého používají jen na měření množství červených krvinek na začátku a na konci vysokohorských soustředění.
Stejně tak i tým UAE Emirates. „Není to žádná terapie. Je to diagnostický nástroj, který používáme, abychom zjistili, jaká je fyziologie našich sportovců,“ říká Adriano Rotunno, lékař týmu. Tímto využitím oxidu uhelnatého se netají ani Tadej Pogačar. „Je to test na vysokohorském soustředění, abyste zjistili, jak reagujete na nadmořskou výšku. Je to dvouminutový nebo tříminutový test. Minutu dýcháte do balonku a pak se zjistí množství hemoglobinu. Je to docela jednoduchý test, kterým zjistíte, jak reagujete na výškový trénink. Není to jako každodenní dýchání výfukových plynů z aut,“ vysvětluje současný mistr světa.
