Tak jak si všímá například Tomáš Macek na idnes.cz, olympiáda může mít existenční problém. Po loňském odsunutí se mluví po úplném zrušení OH v Tokiu.

Silniční cyklistika je naštěstí svébytný silný sport, kterému až tak na olympijských medailích a státních/národních financích nezáleží. Ekonomická struktura profesionální cyklistiky stojí na reklamních a především soukromých investicích. A to jak u provozovatelů týmů, tak i organizátorů závodů.

Hloupá doba může silniční cyklistiku ekonomicky poznamenat, přibrzdit příliv financí, snížit rozpočty i zapříčinit zániky týmů a zrušení závodů. Ale pořád bude dostatečně ekonomicky silná, aby ve své struktuře přežila. I když to bude muset být často restart.

Profesionální sport a také silniční cyklistika se svými profesionály je olympijským sportem od roku 1992. Do té doby se samotný olympismus "nebratřil" s profesionalitou sportu. Ale v nové éře představitelé MOV pochopili, že jim schází hvězdy, které vyprodukovaly profesionální sporty. A MOV začal nadbíhat kopané, cyklistice...

Fotbal aktivně omezuje olympijský turnaj, tak aby vrcholem zůstalo Mistrovství světa, Evropský šampionát a Liga mistrů. Pochopitelně jde o finance.

UCI touto strategií nejde, ale přesto není zisk olympijské zlaté medaile tak vysoko, jako titul mistra světa, vítěze Tour de France, i vítěze ostatních Grand Tour. Mnoho fanoušků cyklistiky bude považovat za vyšší mety i cyklistické monumenty, než olympijskou medaili. Tak nějak to cítíme a tak nějak i bereme úřadujícího olympiského vítěze Grega Van Avermaeta za nositele menší pocty než u mistrů světa Petra Sagana, Alejandro Valverdeho, Madse Pedersena a Juliana Alaphilippa, kteří mezi tím byli nejlepší na světových šampionátech.

Fanoušci cyklistiky určitě víc ocení sledování Tour de France a obejdou se případně bez olympijského silničního závodu.