Druhá etapa byla o dost delší (182 km) a i výškových metrů bylo víc: 2175. Na svědomí je mělo především 12km stoupání s vrcholem 25 km před cílem. Bylo sice dlouhé, byla zde vypsána vrchařská prémie, ale bylo podobně jako první vrchařská prémie na 118. km (1,8 km, 3,7 %) hákové (3,3%).
Už 2 km po ostrém startu odjela osmička jezdců ve složení Julien Vermote (Team Visma | Lease a Bike), Thomas Champion (Cofidis), Dries De Bondt (Decathlon AG2R La Mondiale Team), Taco van der Hoorn (Intermarché - Wanty), Daan Hoole (Lidl - Trek), Filip Maciejuk (Red Bull - BORA - hansgrohe), Martin Svrček (Soudal Quick-Step) a Chris Froome (Israel - Premier Tech).
Červený dres lídra sice vlastnilo Lotto Dstny, ale kontroly úniku se ujala lokomotiva (195 cm, 75 kg) Vegard Stake Laengen (UAE Team Emirates). Pomáhalo i Lotto Dstny (Eduardo Sepúlveda) a Bahrain - Victorious (Łukasz Wiśniowski).
Složení úniku bylo velmi různorodé. Mezi Chrisem Froomem (39) a Martinem Svrčkem (21) je 18 let věkového rozdílu, Martin byl i nejmenším mužem (175 cm), na nejvyššího Daana Hooleho mu chybí 23 cm. Pod 185 cm měl už jen Julien Vermote (179), který byl zároveň druhým nejstarším (35).
Tenhle Belgičan je zajímavou postavou světového pelotonu. Prvních sedm let - od roku 2011 - své profesionální kariéry jezdil v Quick Stepu, následně prošel dalšími třemi týmy, aby po roce pauzy mezi profesionály po něm před rokem sáhnul Visma | Lease a Bike. Ceněný je především jako špičkový domestik, schopný pracovat dlouhé kilometry na špici a odvádějící tak onu potřebnou černou práci.
První rychlostní prémií projel jako první Dries De Bondt, vrchařskou Thomas Champion. Na druhé vrchařské si De Bondt s Championem pořadí vyměnili, takže kdo z nich poveze v další etapě vrchařský dres, mělo rozhodnout pořadí v cíli. Nakonec to vyšlo na De Bondta. I druhou rychlostní prémií stihla uniknuvší skupina, ovšem zmenšená o Froomea a Championa. Vyhrál ji Maciejuk.
Do cíle už nezbývalo mnoho, náskok byl stále hratelný, začínalo to být s dostižením uprchlíků pro peloton na pováženou. Ale zase to vyšlo. 600 metrů před cílem byli pohlceni letícím balíkem poslední dva Taco van der Hoorn a Martin Svrček! Hned nato z poloviny balíku pár lidí spadlo, ale sprinteři už byli vepředu. Z dramatu vyšel vítězně Soudal Quick-Step. Ale nikoli přes Luku Lampertiho, ale Warre Vangheluweho.
23letý borec, který od roku 2018 jezdil v klubových týmech, odkud si ho v roce 2023 vytáhli do devo týmu, aby mu od letoška nabídli dvouletý kontrakt. Vangheluwe se odvděčil tím, že letos vyhrál závod z kalendáře UCI už podruhé. Poprvé to bylo v půlce května ve čtvrté etapě 68. ročníku 4 Jours de Dunkerque / Grand Prix des Hauts de France (2.Pro).
"Přijel jsem do Číny s vysokými očekáváními a je neuvěřitelné, že se mi podařilo toto vítězství. Doma jsem tvrdě trénoval a byl jsem velmi motivovaný, dokonce jsem svým přátelům řekl, že se vrátím, až tady vyhraju, takže jsem rád, že jsem to mohl udělat. Mým úkolem bylo přivést Luka Lampertiho, ale měl potíže, takže ve chvíli, kdy peloton chytil Martina, začal jsem svůj vlastní sprint a dal jsem do toho všechno, abych to dokončil. Mám z vítězství obrovskou radost,“ řekl Warre po etapě.
Jelikož ale včera připsal víc jak minutovou ztrátu a včerejší vítěz Lionel Taminiaux z Lotto Dstny dnes zaostal při stoupání na druhou vrchařskou prémii, novým lídrem se stal Max Kanter z Astana Qazaqstan Team díky bonifikacím za dnešní 2. místo, které podpořil včerejším 5., což rozhodlo o tom, že na průběžné 2. místo odsunul se stejným časem včera druhého Gijse Van Hoeckeho z Intermarché - Wanty.
Oba čeští jezdci Josef Černý i Jan Hirt připsali čas vítěze stejně jako téměř stovka dalších závodníků.
