Již po 25. se cyklisté sešli na Memoriálu Henryka Lasaka. Polského cyklisty, účastníka dvou ročníků Závodu míru, který ale největších úspěchů dosáhl coby trenér polské reprezentace. Pod jeho vedením získali Poláci bronz na mistrovství světa v roce 1971 a stříbro na OH o rok později v časovce družstev na 100 km. V těch samých letech vyhrál Ryszard Szurkowski opakovaně Závod míru. Lasak je považován za největšího trenéra polské cyklistiky v celé její historii. Zemřel tragicky při autonehodě začátkem roku 1973 v nedožitých 41 letech.

V posledních ročnících je centrem závodu 15tisícové město Limanowa, ležící 30 km severně od slovenských hranic v podhůří Tater. Poloze centra odpovídá profil závodu. Jelo se na přibližně 30km okruhu, který si dali cyklisté 5x. Na 144 km nastoupali 3200 výškových metrů. A to proto, že na okruhu bylo jedno táhlé 6km stoupání (5,5%), po kratším sjezdu následovala kilometrová stojka (9,6%), po delším sjezdu další dva prudké výjezdy (1 km s 7,5% a 400 m s 9,3%). Po sjezdu přišel konec okruhu.

Na start se postavilo 24 týmů, z toho 13 kontinentálních: německé Maloja, Rad-Net, Santic, Stork a Benotti, maďarský Epronex, nizozemský Metec, kanadský XSpeed, rakouský Felbermayr s Michaelem Kukrlem v sestavě, oba polské Mazowsze a Voster a oba nejlepší české ATT Investments a Elkov Kasper.

V průběhu prvních okruhů se sice několik jednotlivců pokoušelo o únik, ale žádný neměl delšího trvání s výjimkou akce Ricarda Zoidla (Felbermayr). Ovšem zezadu se odpadalo.

V předposledním okruhu se na špici srovnala kompletní šestice ATT Investments a pracovala na vytvoření co nejlepší pozice pro Mártona Dinu a především Karla Camrdu. A byli to právě tito dva, kdo se v závěrečných prudkých výjezdech stali součástí stále se zmenšující čelní skupiny, v níž se z českých jezdců ocitli ještě Filip Řeha z Elkov Kasper a Michael Kukrle. Tahle skupina se také utkala o vítězství.

Na rovině před posledním kopcem si nastoupil Kukrle, za ním se se zpožděním vydala trojice soupeřů, na vrcholu ho stáhli na necelých deset sekund, ale Michalovi se v 2km sjezdu podařilo náskok udržet! Zopakoval tak výsledek z před dvěma lety.

Do cíle tedy přijel sólově jako první s malým náskokem na dvojici Marcin Budzinski (HRE Mazowsze) a Karel Camrda. S dalším malým odstupem dokončil na 4. místě Filip Řeha.

"Dneska se mi jelo dobře. Sedí mi těžký závod, navíc bylo pěkné počasí, což mám taky rád. Od nás byl odjetý Ricardo Zoidl a vypadalo to, že by to mohlo vyjít, ale kluci z ATT a Elkovu ho sjeli. V závěru jsme zůstali vpředu v šesti, v předposledním kopci nastupoval Budzinski s Camrdou, ve sjezdu jsem si řekl, že bych mohl zkusit nastoupit, protože ve skupině bylo po jednom jezdci z více týmů a to vždycky hraje do karet tomu, kdo odjede. A to se taky stalo," sdělil k závodu Michael, který zaznamenal první vítězství ve svém novém působišti.

Vypadá to, že mu forma v poslední době roste. "Zjara jsem byl opakovaně nemocný, pak jsem se postupně zvedal, ale na závodech v Lucembursku a ve Francii jsem měl smůlu, když jsem v rozhodujících momentech dostal defekt nebo nás pořadatelé poslali mimo trať. Ale už na Okolo Rakouska a Czech Tour jsem cítil velmi dobrou formu, takže jsem rád, že jsem ji konečně přetavil v takový výsledek," dodal 28letý cyklista, který se teď těší na italský Friuli Venezia Giulia (2.2) a na Okolo jižních Čech, které před pěti lety vyhrál.

V konkurenci 42 Poláků včetně obou domácích kontinentálních celků obsadili tři místa v první čtyřce čeští závodníci.

"Bylo to hodně těžké, pořád nahoru dolů a jelo se hned od prvního okruhu, takže se to dost zajídalo. Závod se rozhodl až v posledním okruhu, ale už v předešlých kolech odjel Zoidl a jel hodně dobře. Naštěstí pomohli kluci z týmu a dojeli ho. Když odjel Michael Kukrle, spolupráce ve skupině nebyla ideální, takže se ho nepodařilo dojet. Ve sjezdu do cíle mně a Filipu Řehovi poodjel Polák, já ujel zase Filipovi, ale Budzinského už se mi nepodařilo stáhnout, ale s třetím místem jsme spokojeni" okomentoval závod Karel Camrda