Jestliže Grand Prix Cycliste de Québec je sice profilově náročný závod, ale o vítězství se tu obvykle utká větší skupina čítající 30 až 40 lidí, pak Grand Prix Cycliste de Montréal je obtížnější a čas vítěze tu obvykle získává jen menší skupinka, pokud nepřijede vítěz do cíle osamocen, což předvedl v loňském roce Adam Yates (UAE Emirates).
Je to dáno tím, že Québec obsahuje na 12,5 km dlouhém okruhu několik stoupání, ale ta jsou v prvním případě sice prudká, ale krátká, v druhém sice trochu delší, ale zase přívětivějšího sklonu. Takže na 204 km se nastoupá ke 3 tisícům metrů.
Montréal sice také staví na téměř stejně dlouhém okruhu do cesty čtyři výjezdy, z toho dva jsou také kratší (760 m s 6 %, posledních 200 m s 11 %, a 534 m se 7,5 %) a i cíli předchází stoupání v obdobném 4% sklonu, ovšem hned ten první kopec (Côte Camillien-Houde) se liší. Je dlouhý 1,8 km s průměrným sklonem 8 %, přičemž v nejprudší prostřední pasáži dosahuje k 10 %. Z toho pak plyne, že při obdobné délce závodu (209 km) se nastoupá o tisíc výškových metrů více.
Na vrcholu tohoto stoupání byla také umístěna vrchařská prémie a tady se také obdobně jako loni závod rozhodl. Ale pojďme popořadě.
Bezprostředně po startu atakoval James Piccoli, jedoucí v dresu výběru Kanady a podařilo se mu projet osamocen na čele vrcholem první prémie. Byla to jeho poslední příležitost se ukázat, jelikož ve svých 33 letech a po 10 letech profi kariéry, z nichž tři roky strávil v nejvyšší divizi v dresu Israel-Premier Tech, věší kolo na hřebíček. Tím ale jeho prezentace skončila. Za vrcholem byl dostižen a cíle se už poté nedočkal.
Dostižen byl i proto, že zájem o účast v úniku měli další jezdci a týmy. A ten se také ještě v průběhu prvního ze 17 okruhů vytvořil. Ustálil se v podobě tří závodníků. Vyprovokoval ho Michael Leonard (INEOS Grenadiers), k němu si rychle doskočil Gil Gelders (Soudal Quick-Step) a oba si s menším zpožděním dojel ještě Dries De Bondt (Decathlon AG2R La Mondiale).
Leonard je 20letý Kanaďan, který jezdí za INEOS druhým rokem. Je to především výborný časovkář a jako takový má titul domácího šampiona v kategorii U23 a letos vyhrál prolog na Tour de l'Avenir (2.Ncup).
Gelders je o rok starší Belgičan, který pro letošek přestoupil z devo do prvního týmu a rád chodí do úniků. Letos to bylo po sedmé, kdy se dlouhé desítky kilometrů větral před pelotonem, přičemž nejdéle 166 km se mu to přihodilo při Liège-Bastogne-Liège (1.UWT). K jeho zatím největším úspěchům patří 2 vítězné etapy na Giro d'Italia Giovani Under 23 ('23, '22), 2. místo z Paris-Roubaix Espoirs ('23), 7. místo z letošního Okolo Slovenska (2.1) a 9. z Lidl Deutschland Tour (2.Pro).
De Bondt se zpočátku své zatím 11leté profesionální kariéry živil jako cyklokrosař a jako takový přešaltroval v týmu Alpecin - Deceuninck na silnici, aby od letoška podepsal na dva roky francouzskému týmu. I on je chronický únikář. Letos to bylo po 11., kdy dělal svému týmu reklamu v jízdě před hlavní skupinou, a jeho dnešních 141 km ani nepatří k nejdelším. Dosud si připsal 7 vítězných zářezů z kategorie 1 a výš, přičemž k nejcennějším bude patřit vítězná etapa na Giro d'Italia ('22) a titul belgického šampiona z roku 2020.
Tím se situace ustálila a po dlouhé kilometry zůstávala neměnnou i s tím, že o tempo pelotonu se starali téměř výhradně jezdci UAE Emirates. Ti nejprve pustili odvážlivce až na 5 minut, pak jim trochu zkrátili uzdu pod 4 minuty a tam je také delší dobu udržovali. Přitom docházelo k postupné početní redukci hlavní skupiny i proto, že jezdci závod vzdávali. Když do cíle zbývalo 80 km, zařadil se mezi ně i Arnaud De Lie (Lotto Dstny) a o 15 km dále i Alberto Bettiol (Astana Qazaqstan Team).
S přibývajícími kilometry se zvyšovala aktivita jezdců v hlavní skupině, tempo jezdců UAE Emirates občas narušovaly ataky soupeřů, mezi nimi i ten Mateje Mohoriče (Bahrain - Victorious), který si 50 km před cílem sólově dojel k dvojici uprchlíků, kde už chyběl De Bondt. V té době odpadl z pelotonu např. i Biniam Girmay (Intermarché - Wanty). Mohoričovo tempo nepřežil Leonard, ale i zbylí dva byli 35 km před cílem dostiženi a Mohorič následně vypadl i z pelotonu.
To už se blížila rozhodující akce. UAE Emirates postupně použil všechny borce, až v předposledním nejdelším stoupání přišla řada na Rafala Majku. Rozjel s Tadejem Pogačarem na svém zadním kole maximální tempo, spoustu lidí přivedl do červených čísel a potrhal čelní skupinu. Z jeho závětří 23,5 km před cílem akceleroval favorit favoritů, a přestože se mu pokusili vzdorovat alespoň dva top jezdci Matteo Jorgenson (Team Visma | Lease a Bike) a Julian Alaphilippe (Soudal Quick-Step), neměli sebemenší nárok!
Od té chvíle už se za Tadejem Pogačarem jelo jen o druhé místo. K nejaktivnějším patřil i nadále Alaphilippe a byl to on, kdo se podílel na vzniku čtyřčlenné skupiny, která se pokoušela stíhat Pogačara. Kromě dvojnásobného světového šampiona, jenž po pár jalových letech znovu našel formu a kterého příští rok uvidíme v dresu Tudor Pro Cycling, tu byli i Alex Aranburu (Movistar) v dresu španělského šampiona, Bart Lemmen (Team Visma | Lease a Bike) a jako poslední si sem doskočil Pello Bilbao (Bahrain - Victorious).
V posledním okruhu v průběhu úvodního nejtěžšího stoupání se ze skupinky stíhačů odpoutal Bilbao a podařilo se mu pozici uhájit až do cíle. Pochopitelně za Pogačarem, který si mohl poslední minimálně stovky metrů užívat nikým neohrožován plnými doušky a jenž tím zopakoval své prvenství z před dvěma lety.
Za ním se odehrál tvrdý souboj zhruba dvacítky jezdců o poslední místo na stupních vítězů a v těsném spurtu čtyř jezdců byl za svou aktivitu v průběhu závěrečných desítek kilometrů odměněn Julian Alaphilippe.
Tadej Pogačar letos nastoupil k pěti jednorázovým závodům a třem etapovým, z toho dvěma Grand Tours, samozřejmě všechno závody z nejvyšší kategorie UCI. Pouze dvakrát našel přemožitele! Při Milano - Sanremo skončil 3. a v pátek při Grand Prix Cycliste de Québec obsadil 7. místo, když ještě 500 metrů před cílem jel na čele ve čtyřčlenné skupince. V neděli v Montréalu rozšířil svou sbírku vítězství na 85. A to mu 21. září bude 26 let. Čeho všeho se od něj ještě dočkáme?
„Tým odvedl skvělou práci. Udělali jsme to přesně tak, jak jsme chtěli. Byl to opravdu skvělý závod a děkuji všem mým týmovým kolegům, protože bez nich by tento plán nedošel k dokonalosti. Naštěstí jsem měl i dobré nohy, abych to na konci dotáhl. Od začátku jsme to dělali těžké, také abychom udrželi únik pod kontrolou. Osobně mi těžká trať vyhovovala. Byl to horký den se spoustou nastoupaných metrů, ale jsem tak šťastný, že jsem tady znovu vyhrál,“ uvedl Tadej Pogačar na týmových stránkách.
