205 km okolo Overijsselu, tedy středovýchodní nizozemské provincie. Převýšení (762 metrů) nemohlo být hlavním nástrojem selekce startovního pole. I když nějaký ten "brdek" se také našel. Především se jelo po členitých venkovských silnicích mezi poli a loukami v otevřeném prostoru nebo mezi stromovím, alejemi a městečky. Vzhledem k tomu, že na startu bylo 25 týmů povětšinou po 7 lidech, bylo jasné, že to bude hodně o poziční jízdě.

Závod se uskutečnil po 70. a v naprosté většině případů tu vítězí pravověrní sprinteři. Poslední dva ročníky se staly kořistí takového specialisty Coena Vermeltfoorta (36) z nizozemského kontinentálního VolkerWessels. A i letos stanul na startu.

Jelikož šlo o závod Holandského poháru, bylo tu s výjimkou Visma-Lease a Bike Development všech dalších sedm domácích Conti týmů včetně Development dsm-firmenich PostNL (s Milanem Kadlecem), navíc i Pro tým TDT-Unibet (s Tomáše Kopeckým). Plus dalších sedm klubových.

Ze zahraničí startovaly Conti týmy z Austrálie (ARA a BridgeLane), z Německa (Storck-Metropol a Lotto Kern-Haus PSD Bank), dále Israel-Premier Tech Academy, v Makedonii registrovaný multinárodní Novapor Speedbike i kanadský Ecoflo Chronos. A také dva české: ATT Investments a AC Sparta Praha.

Livestream na YouTube začal ve chvíli, kdy do cíle zbývalo 80 km. Na čele v té době jela dvojice z klubových celků. Opravdu ostře závodit se začalo s blížícími se cílovými okruhy.

45 km před cílem se podařilo odjet šesti lidem, dostihly vedoucí dvojici, z níž jeden následně špatně odbočil, a zbylá sedmička uháněla k cíli. Zastoupení tu mělo pět silných domácích týmů a borec z německého Lotta, všichni proto - s výjimkou dostiženého uprchlíka - měli zájem jet.

Za nimi jejich kolegové se někdy dost úspěšně snažili mařit snahu těch, co pracovali na dostižení. Mezi nimi vynikaly dva týmy: domácí Diftar, což je ještě loňský Alling, který s novým titulárním sponzorem vyměnil světle modro-bílé dresy za oranžovo-černé, a ATT Investments!

Byla to ale pořádná šichta, s konečnou platností se to podařilo spojit až 10 km před cílem, kdy stále početnou, ale hodně očesanou hlavní skupinu přivezl dopředu po několikakilometrovém stíhacím sólu Matúš Štoček!

Tím ale nic neskončilo, přicházely další nástupy a bylo nutno stále pracovat s maximálním úsilím. 5 km před cílem se ale dokázala srovnat na čele šestice borců VolkerWessels a nehodlali se o takovou pozici s nikým dělit, o což se starali i tělem. Jenže 3 km před cílem jejich vláček rozboural svým atakem Tomáš Kopecký, který sice nedostal moc prostoru, ale dokázal jet tempo ze špice až na metu kolem jednoho kilometru.

Pro kluky z ATT to začalo vypadat hodně nadějně, protože se v té chvíli pohybovali ve třech lidech do desátého místa. Stejně jako řada jejich konkurentů se snažili vytvořit si co nejlepší pozici do sprintu, ke kterému se neomylně schylovalo.

Nizozemci měli pod kontrolou celý průběh závodu, byli nejaktivnější, což bylo dáno domácím prostředím, motivací a velkou početní převahou, ale nakonec ostrouhali. I když v závěru tvrdě tuhnul, uhájil vítězství Declan Trezise (ARA), protože dotírající masivní sprinter Israele Odet Kogut, kterého sem pro tento závod poslali z prvního týmu, tuhnul úplně stejně. A kdože se jako poslední dostal na stupně vítězů? Ten, kdo tady dokázal být druhý už v roce 2014 a třetí o rok později, aby pak přidal dva vavříny: Coen Vermeltfoort.

Petr Dlask: "Naštěstí letos tolik nefoukalo, ale i tak na víc jak dvě stě kilometrech je znát každý poryv. Naším cílem bylo jezdit co nejvíc vepředu, protože na úzkých cestách snad s tisíci zatáčkami, za kterými se to zvedá a jede, je víc než kdy jindy důležité pozičně nezaváhat. Chtěli jsme, aby neujela žádná větší skupina a abychom dostali do spurtu Matúše a Bartosze. Bohužel kolem 45. km odjela silná skupina, kde jsme nebyli, ale kluci se dokázali zmobilizovat a měli podstatnou zásluhu na tom, že se to sjelo. Přitom ale vypálili spoustu sirek, které pak chyběly v samém závěru. Matúš šel do spurtu kolem páté pozice, ale pak se mu zastavily nohy, takže z toho bylo 8. místo, 10. přidal Bartosz. Kluci podali výborný týmový výkon, Michal Schuran to dobře dirigoval, ve velmi dobrém světle se předvedli i oba mladí Matyáš Fiala a Mattias Schwarzbacher. Ale všemu tomuhle snažení chybí třešnička na dortu, kterou by bylo umístění alespoň do pětky."

Matúš Štoček: "Těšil jsem se. Už jsem tu závodil. Po Bretani jsem se přesunul rovnou do Holandska. Začátek byl ale úplně jiný, než jsme to v minulosti zažili. Prvních snad sto třicet kiláků se šlo tak klidně, že ani na tréninku tak nejedu. Pak se ale začalo závodit. My zaváhali, když odjela silná skupina. Museli jsme to začít lepit. Kluci dělali, co mohli. Nakonec jsem musel začít  tahat i já, což mně na konci chybělo, ale s umístěním a prvními UCI body, stejně jako s prvním náznakem návratu do formy jsem spokojený."

Bartosz Rudyk: "Závod byl velmi rychlý. Cílem bylo pohybovat se vepředu a bojovat o každou zatáčku. Po 160 km ujela skupina, kde jsme nikoho neměli, ale postarali jsme se o to, že kolo před cílem byla dostižena. V chaotickém závěru jsme se snažili připravit si co nejlepší pozice a nakonec z toho bylo osmé a desáté místo."

Čas vítěze obdrželo 70 závodníků. Mezi nimi další tři cyklisté ATT Investments Matyáš Fiala, Mattias Schwarzbacher a Michal Schuran, stejně jako Tomáš Kopecký. Milan Kadlec přijel se ztrátou +2:38, u ostatních, tj. u Jirky Petruše a kompletní Sparty čteme DNF.

Jasně, že umístění na konci první desítky není důvod k divoké oslavě. Na druhou stranu v top desítce měly dva lidi jen dva týmy a nikoho třeba domácí dsm-firmenich, Diftar, BEAT, Metec ani nikdo z Němců.