Muur van Geraardsbergen, Oude Kwaremont, Paterberg, Koppenberg – pro nezasvěcené málo zajímavého, pro milovníky cyklistiky nejslavnější a nejnáročnější stoupání v Belgii. Vlámské Ardeny (Vlaamse Ardennen) jsou kopcovitá oblast na jihu provincie Východní Flandry.
Koppenberg
Nepředstavujme si ovšem nějaké téměř hory, nejvyšším bodem je Hotondberg s nadmořskou výškou 150 metrů. Všude charakteristická úhledná venkovská krajina, vesničky, farmy, pole, pastviny. Nejlepším východiskem k poznání čtyř nejobtížnějších a nejznámějších stoupání ve Flandrech jsou města Oudenaarde a Geraardsbergen. Správná výslovnost (u nás nepoužívaná) je „audenárde“ a „chírárdsberchen“. Obě mají přes 30 tisíc obyvatel, vzdálenost mezi nimi je necelých 30 kilometrů. Z centra Bruselu je to do bližšího Geraardsbergenu 45 kilometrů západním směrem, pokud nejste autem, z letiště jede vlak s přestupem na Bruxelles-Midi/Zuid, cesta trvá asi 70 minut. Zatímco Oude Kwaremont, Paterberg a Koppenberg jsou na venkově mezi Oudenaarde a Kluisbergenem, Muur van Geraardsbergen začíná v centru města a táhne se ven z něj.
Koppenberg
Oude Kwaremont, Paterberg, Koppenberg
V Oudenaarde je spousta hotelů, je ovšem nutné počítat s tím, že ubytování v Belgii nepatří k nejlevnějším, za standard tisíce dáte. A pokud nejste v Belgii autem a bez vlastního kola, v Oudenaarde samozřejmě půjčovny kol existují (internet poradí, např. Asfra Flanders Bikeshop). Mezi Oudenaarde a Kluisbergenem je množství cyklostezek, takže délka trasy přes Koppenberg, Paterberg, Oude Kwaremont a zpět se může lišit, nejkratší asi 35 kilometrů.
Koppenberg
Z Oudenaarde je nejbližší Koppenberg nad vesnicí Melden. Nadmořská výška pouze 78 metrů, délka 550 metrů, převýšení 64 metrů. Nejzáludnější stoupání Ronde van Vlaanderen s pohnutou historií a dramatickými příběhy. Odpočíval jsem chvíli dole u paty obávaného Koppenbergu, přes který se na Okolo Flander jelo poprvé v roce 1976 a jehož kostky a maximum 21,5 procent (průměr je 11,6) donutily dokonce i Eddyho Merckxe sesednout ze sedla a nejdrsnější úsek vyběhnout s kolem v rukách po vzoru cyklokrosařů. Odpočíval jsem… a nahoru se vydával jeden bavorák za druhým, měly nějakou „flandrianrally“, určitě to nebyl závod, spíše setkání majitelů kabrioletů a veteránů BMW. A dva starší vozy zažily totéž, co Eddy Merckx a mnozí další, nedaly to, najednou jejich řidiči vycouvali stovky metrů zpět dolů. Pokud se nekoná rally, je ticho, sem tam projedou cyklisté, mnozí v nejprudším úseku pod korunami stromů náročné dlažbě podlehnou a udělají pár kroků po svých. Před vrcholem Koppenbergu je lavička, dá se odpočinout, pokud nebude příliš zájemců, vpravo se pasou krávy.
Paterberg
K úpatí Paterbergu je to z Koppenbergu nejkratší cestou asi 6 km. Paterberg je pouze 375 metrů dlouhý, ovšem 12,9 % v průměru, maximální sklon 20 %, převýšení 48 metrů. V okolí Paterbergu zaujme každého stádo lam, místní farmáři jich chovají snad stovky. Pak se na zemi objeví nápis Paterberg a vzápětí šipka do prudkého kopce. Těch 375 metrů je v maličké vlnce, nejprve se cesta stáčí doprava, poté zpět doleva. Kdo si potřebuje odpočinout, nahoře jsou lavičky.
Paterberg
Z Paterbergu je to na začátek Oude Kwaremontu necelé tři kilometry. Oude Kwaremont je úplně jiná káva, méně strmý, ale jeden z nejdelších dlážděných výstupů ve Flandrech s délkou 2200 metrů, převýšení je 93 metrů. Začíná v místě, kde se scházejí silničky Broektestraat a Paddestraat asi kilometr severně od Kluisbergenu. Od začátku úzká silnička, maximálně čtyři kroky. Ovšem úvodní stovky metrů jsou bez dlažby. Průměr stoupání je 4,2 %, maximální sklon 11,6 % leží uprostřed stoupání, které cyklisty zavádí do vesnice Kwaremont. Pokud někdo potřebuje přestávku, hned u trasy je pár podniků včetně In 't Palet na rohu návsi. O víkendu otevřeno až od 14 hodin, lépe si zjistit otevírací dobu předem. Dlažební kostky na Oude Kwaremontu jsou chráněnou památkou od roku 1993, stoupání patří k nejvýznamnějším a nejčastějším v historii Ronde van Vlaanderen.
Oude Kwaremont
Centrum Ronde van Vlaanderen
Oudenaarde je východiskem k historickým stoupáním Okolo Flander, tedy doslova srdcem legendárního závodu. Na konci hlavního náměstí Markt, které zdobí úchvatná radnice z roku 1536 (učebnicový příklad brabantské pozdní gotiky) je Centrum Ronde van Vlaanderen. Hurá do muzea. Nejprve se vstupuje do prodejny suvenýrů, vzadu Peloton Café, muzeum se schovává, musíte po schodech dolů. Vstup 12 eur. Historie Okolo Flander od počátků po současnost (Oudenaarde bylo na trase již inauguračního ročníku a je cílovým místem v posledních letech). Nevýhodou je, že drtivá většina psaných informací je pouze v nizozemštině. Pokud někdo zná podrobně historii závodu, není v tom problém, v opačném případě je možné si vzít audio-průvodce v angličtině.
Když scházíte po schodech do muzea, snad hned první fotografie na stěně připomíná legendární hlášku Eddyho Merckxe. V roce 1969 vyrazil z pelotonu vpřed 73 kilometrů před cílem a po hrdinské sólové jízdě zvítězil o více než pět minut. Merckx se tehdy impulzivně rozhodl zaútočit, jeho sportovní ředitel protestoval a z auta na něj křičel, že snad zešílel. Merckx po něm hodil „Ge kunt ze kussen“ a jel. Neuctivý citát jsem nechal raději v originále, není nic jednoduššího, než ho zkopírovat do překladače. Známý belgický novinář Willem Wijnendaele tehdy napsal: „Od včerejška víme, že už nikdy nezažijeme na Ronde van Vlaanderen nic většího, než když po sólové jízdě vyhrál Eddy Merckx.“ Ponechám na úvaze každého, zda podle jeho názoru přežila Wijnendaeleova slova více než půlstoletí.
V muzeu se vrátíte o více než sto let dozadu. Až do historických časů prvních ročníků Ronde van Vlaanderen. Dokonce je v něm vystavena startovní listina inauguračního ročníku. Fanoušky ženské cyklistiky potěší rozsah, který je věnován dámám a jejich kolům.
Muur van Geraardsbergen
Muur van Geraardsbergen, francouzsky Mur de Grammont (ovšem nedrážděme ve světě vlámském francouzštinou), je jedno z nejslavnějších cyklistických stoupání ve Flandrech. Nejen Ronde van Vlaanderen, v řadě dalších závodů cyklisté v bolestech stoupali na tuto zeď, mj. Omloop Het Nieuwsblad a Tour de France. Začíná se za mostem přes řeku Dender, jejíž barva má daleko do modrých vod, stoupá se téměř o sto vertikálních metrů na Oudenberg. Přes hlavní náměstí, míjíte kostel svatého Bartoloměje, za ním se před barem Boulevard a fontánou zahne doleva. Tady to ještě není ta pravá Zeď (Muur), ještě kus do kopce mezi domy, od hospůdky De Muur se otáčí doprava a po pár zatáčkách se výrazně zhorší kvalita kostek, vjede se do stínu stromů, tady jsou nejprudší a nejnáročnější úseky. Až se objeví restaurace ´t Hemelryck, poté už na slunci poslední zatáčka ke známé kapli. Jen něco přes kilometr, převýšení přes 90 metrů, průměr 7,8 procent, maximum 20 procent. Nahoře, ve stínu novobarokní kaple Panny Marie na kopci Oudenberg, panuje klid. Ten tam ovšem nehledejte ve dnech velkých závodů, během Ronde van Vlaanderen se všude ve městě tísní na 20 tisíc rozvášněných fanoušků.
Muur
Geraardsbergen je známý barem Gidon, jehož cyklistickou atmosféru zvenku trochu hyzdí čínská restaurace ve vedlejším domě. Uvnitř sídlí oficiální fanklub Remca Evenepoela. Majitelem baru je bývalý cyklista Frederik Penne, pět let profesionál. Během závodní kariéry nedosáhl na žádný významný úspěch (jednou startoval na Paříž – Roubaix, skončil 9. na Kuurne-Brusel-Kuurne, dvakrát jel Závod míru), ale vytvořit cyklistický bar byl fajn nápad. Cyklistickému vlastníkovi a fanklubu samozřejmě odpovídá výzdoba baru, všude cyklistické artefakty včetně dresu mistra světa. Pozor především na otevírací dobu. V úterý a ve středu je zavřeno, v pondělí a ve čtvrtek zavírají brzy, takže žádný belgický pivní speciál si večer po celodenním výletu na Koppenberg a spol. neobjednáte. Lepší je to v pátek a v sobotu, rozpis otevírací doby najdete na jejich facebookovém profilu.
V Belgii jsou v současnosti Muur van Geraardsbergen, Oude Kwaremont, Paterberg, Koppenberg chráněné jako kulturní dědictví, vždyť bývají mj. součástí největšího cyklistického svátku Ronde van Vlaanderen. Ovšem ochranný režim těchto stoupání není pouze z důvodu, že jsou zařazována do cyklistických závodů. Dlážděné cesty se od druhé poloviny minulého století postupně stávaly vzácností, jsou jedním z mizejících příkladů zpevněných povrchů silnic technikou, která se používala již během římského panování před tisícovkami let. Dodávají krajině nefalšovaný historický ráz, navštěvuje je mnoho cykloturistů i pěších turistů.
Na závěr, Valonsko nechť promine, srdce cyklistické Belgie je vlámské.
