Závodilo se překvapivě pasivně, nikdo z favoritů dlouho neútočil a snahu o nějaké kolektivní pojetí měl především tým UAE Emirates-XRG, který se pokoušel zrychlovat na kostkách už v polovině 197 kilometrů dlouhého závodu. Sedmičlenná vedoucí skupina (Deweirdt, Van den Berg, Leijnse, Epis, De Vries, Reinders, Vercouillie) tak dlouho držela slušný náskok.

Zatímco jezdci týmu UAE Emirates-XRG se drželi pohromadě v popředí pelotonu, favorizovaný celek Visma-Lease a Bike byl roztroušený po celém balíku a největší hvězda Wout van Aert zůstávala ve druhé polovině startovního pole.

Očekávalo se, že závod vypukne na Eikenbergu, 57 kilometrů před cílem, ale nestalo se tu nic důležitého. Bylo však zřejmé, že Mathias Vacek (Lidl-Trek) je na tom velmi dobře, protože se neustále držel v popředí, stejně jako Lukáš Kubiš (Unibet Tietema Rockets), pro něhož to přitom byl debut v tak velké klasice. 

Van Aert zaváhal na Molenbergu

52 kilometrů před cílem najela hlavní skupina na rovinatý dlážděný úsek Holleweg, který si ke svému sólovému úniku vybral Joshua Tarling (Ineos Grenadiers). Nikdo se k němu nepřidal, tak se špičkový časovkář vydal stíhat dlouhý únik úplně sám. 

První důležité dělení přišlo v kopci Molenberg, 43 kilometry před cílem. Úzká cesta se pod náporem pelotonu ucpala a vzadu zůstala spousta velkých favoritů, včetně Van Aerta a dalších jezdců Vismy, s výjimkou Mattea Jorgensona. Ve druhé skupině se zdrželi také Arnaud De Lie (Lotto), Jhonatan Narváez (UAE Emirates-XRG), obhájce vítězství Jan Tratnik (Red Bull-Bora-Hansgrohe) a další. 

Naopak Vacek a Kubiš neměli s poziční jízdou žádný problém, nemuseli nic dotahovat a šetřili energii. Alpecin-Deceuninck měl vpředu celkem pět jezdců, včetně Jaspera Philipsena a snažil se udělat vše pro to, aby si Van Aertova skupina dopředu už nedojela. Druhý balík táhla Visma a ve výjezdu Berendries zezadu zaútočili Benoot a Van Aert. Snažili se dojet dopředu co nejrychleji, jenže se rychle ukázalo, že Van Aert rozhodně není v dobré kondici. Belgičan začal propadat skupinou a byl rád, že si nakonec dopředu vůbec dojel. Na vrcholu Berendriesu zaútočil Vacek, ale Jorgenson jeho pokus pokryl.

Vacek zaútočil na Muuru a Bosbergu

V převážně rovinaté části závodu před nájezdem do nejtěžšího stoupání Muur-Kapelmuur se posjížděl peloton a začal boj o pozice. Vacek si udržel místo vpředu a v nejtěžší pasáži zrychlil. Ani Tim Wellens (UAE Emirates-XRG) mu ve výjezdu nestačil, jenže podmínky k sólovému úniku nebyly příznivé. Český cyklista si nedokázal vytvořit větší náskok a za Muurem se sjela skupina 16 jezdců, kde byl taky Kubiš. 

Útoky Jorgensona a Wellense ve sjezdu nevyšly, čekalo se na Bosberg, kde za to opět vzal Vacek. Problém s jeho tempem měli všichni, skupina přesto zůstala pohromadě. 

Ani Küngův sólo pokus nevyšel

10 kilometrů před cílem nastoupil Stefan Küng (Groupama-FDJ) a soupeři na něj nereagovali. Tempo ve skupině za Švýcarem povolilo a dojeli si sem další jezdci. Peloton asi čtyřiceti cyklistů začal pronásledovat osamoceného Künga, do stíhačky se zapojily sestavy Visma-Lease a Bike, Alpecin-Deceuninck, Uno-X Mobility a EF Education-EasyPost, které vpředu stále měly své sprintery. 

Küng byl dostižen kilometr před cílem a zbytky sprinterských sestav se pokoušely rozjet nějaký spurterský vlak pro své lídry. Byl z toho čistý chaos, Lidl-Trek stále pracoval pro Vacka, ten však už neměl zrychlení, navíc ho soupeři rozhodili a cílem projel na patnáctém místě, což rozhodně neodpovídalo jeho výkonnosti. Kubiš měl mnohem vyšší rychlost, jenže začal spurtovat brzo a našli se i rychlejší závodníci. 

Těsný souboj o pódium svedli Søren Wærenskjold (Uno-X Mobility), Paul Magnier (Soudal Quick-Step) a Jasper Philipsen. Nor byl v cíli nejdřív, svým vítězstvím si nejdřív nebyl jistý, ale zanedlouho televizní záběry potvrdily jeho triumf a mohl se začít radovat. Debutant Magnier byl zklamaný, ale druhé místo je ve dvaceti letech výborný výsledek. Zkazky o tom, že by mohl být novým Tomem Boonenem, nejsou úplně nereálné. Zklamaný by měl být především zkušený Philipsen, který nevyužil velkou příležitost vyhrát náročnou belgickou klasiku a skončil až třetí. 

Van Aert byl špatný i ve spurtu a dojel až jedenáctý. Pro Vismu to byl propadák.  

Ani jsem neměl startovat, smál se vítěz

Naopak čtyřiadvacetiletý Wærenskjold ukázal, že spurtovat na vítězství se dá i v dlouhých návlecích na nohách. „Vlastně jsem měl jet až zítra (na Kuurne-Brusel-Kuurne, pozn. red.),“ překvapil v rozhovoru po dojezdu. Na poslední chvíli v sestavě Uno-X Mobility nahradil norského mistra Markuse Hoelgaarda. „Spurtovat se mělo spíš zítra, ale dnes se z toho kvůli protivětru stal také sprint. Je to trochu surreálný pocit. Nemám pro to slov, ale jsem za to vítězství moc rád. Myslím, že mi to dojde až po několika hodinách.“

Ve spurtu měl i potřebnou dávku štěstí. „Chtěl jsem jet doleva, protože jsem se bál, že vpravo mě zavřou. Ale udělala se tam díra. Tak jsem jel nejdřív doprava a pak jsem našel místo vlevo. Vyšlo to perfektně. Jsem prostě hrozně šťastný. V posledních metrech jsem do toho dal všechno. Viděl jsem, že Magnier je vedle mě, bylo to hodně těsné. Udělal jsem všechno pro to, abych dojel první. To, že se to povedlo, je skvělý pocit.“

Vysoký Nor přitom dlouho nebyl v závodě o vítězství, nahrál mu vítr v závěru závodu. „Na Molenbergu jsem se zdržel za pádem. Poté jsem se snažil snížit ztrátu, ale neměl jsem na to nohy. Proto jsem se snažil ušetřit co nejvíce energie. I ve stoupáních jsem se snažil nejet naplno, ale nakonec jsem stejně musel jet téměř naplno. Tempo bylo strašně vysoké. Bylo to těžké, ale nakonec jsem měl nohy na to, abych dobře zaspurtoval.“

Dojel si tak pro své největší vítězství kariéry. „V tomto pelotonu, se všemi těmi velkými jmény, je to pro mě velký krok správným směrem. Nevěřil jsem, že je to možné, ale vyšlo to. To je moc hezké.“