Mistr Belgie na silnici má za sebou rok plný úspěchů i velkých zklamání. Zaslouženě získal ocenění Flandrien pro nejlepšího belgického cyklistu sezóny 2021, ale vedle 13 vítězství nelze opomenout ani nečekané neúspěchy na monumentálních klasikách. Wout van Aert byl letos mnohem úspěšnější v kopcích, ve sprintech a v časovkách než na dlážděných klasikách. Po náročné letní sezóně odpočívá a v prosinci by se měl objevit v terénu, ale světový šampionát v cyklokrosu možná vynechá.
„Tento týden si sednu s týmem ke svému závodnímu programu. Předpokládám, že začnu závodit někdy v prosinci, ale zatím nedokážu říct přesně kde. Právě jsem se vrátil z dovolené a jsem rád, že tým s plány na zimu počkal. Na stole nebude jen cyklokrosová sezóna. Řeč bude i o jaru. Je třeba učinit několik důležitých rozhodnutí," vysvětluje Van Aert svou situaci v rozhovoru s deníkem Het Nieuwsblad.
Světový šampionát v cyklokrosu se koná 29. ledna v Americe a to Belgičanovi nevyhovuje, ačkoliv se mu trať líbí: „Účast na mistrovství světa bude náročná. Datum není ideální. Do Ameriky je dlouhá cesta a musíte se vyrovnat se změnou času. Původně jsem chtěl mistrovství světa vynechat, ale stále mám chuť se tam podívat. Zvlášť, když jsem ten závod nedávno viděl a je to opravdu něco pro mě. Verdikt o mistrovství světa ještě nepadl.“
Van Aert přiznává, že je plnohodnotným silničářem a tomu musí upravit zimní sezónu. Cyklokrosy slouží především k přípravě na jaro. Poprvé v kariéře má celý říjen volno a připravovat se začne později. Během silniční sezóny objel pouze 49 závodních dní, ale získal 13 vítězství, 6 druhých a 3 třetí místa a celkem ve 31 případech dojel v první desítce. Jenže mu uteklo jedno opravdu velké vítězství na monumentech, Olympijských hrách a světovém šampionátu. S klasikami stoprocentně spokojený být nemůže. Na Kolem Flander nestačil na nejlepší, stejně jako na Paříž - Roubaix a také domácí mistrovství světa ve Flandrech mu nesedlo. Má Van Aert problém s opravdu dlouhými a náročnými závody? Věčný rival Mathieu van der Poel si vedl o mnoho lépe, ačkoliv ani on nevyhrál žádný monument.
Van Aert si nemyslí, že by mu chyběla vytrvalost a odolnost v nejdelších klasikách: „Rozhodně se nebojím. Závody jako Gent - Wevelgem a Amstel Gold Race jsou také velmi dlouhé a letos jsem je vyhrál. Myslím, že závody nad 250 kilometrů zvládnu, zejména proto, že jsem rok od roku chytřejší. V posledních letech jsem někdy závodil příliš horlivě a příliš intenzivně na to, aby mi na finále zbyly síly."
Nejlepší formu měl Van Aert na Okolo Británie, bohužel ji neudržel až do světového šampionátu, jak sám přiznává. Za nejlepší okamžik sezóny považuje vítězství v horské etapě Tour de France se dvěma přejezdy Mont Ventoux. Nejvíce si však cení stříbrné medaile na Olympijských hrách v Tokiu: „Když se na ten závod podíváte objektivně, bylo působivé, čeho jsem tam navzdory svým schopnostem dosáhl. Finále jsem jel pouze proti špičkovým vrchařům." Mezi největší zklamání řadí silniční závod na mistrovstsív světa ve Flandrech, Okolo Flander a také časovku na světovém šampionátu, kterou těsně prohrál s Filippem Gannou: „To bylo velké zklamání. Zejména proto, že mi to v následujících týdnech už něco chybělo, v silničním závodě a na Roubaix. Kdybych jel o šest sekund rychleji v časovce, získal bych světový titul a můj podzim by měl mnohem lepší odezvu.“
