Rozhodně jsme neviděli nejzajímavější Paříž-Roubaix v historii, ale mohli jsme sledovat jeden z nejlepších cyklistických výkonů v historii monumentálních klasik. A to jak od samotného Mathieu van der Poela, tak od celého týmu Alpecin-Deceuninck, který neudělal v průběhu 260 kilometrů dlouhého závodu jedinou chybu. Díky tomu má v první sedmičce tři své závodníky a dva jezdce na dvou nejvyšších příčkách dva roky za sebou. A jako první tým v historii vyhrál Milán-Sanremo, Kolem Flander a Paříž-Roubaix v jednom roce.
Silná skupina uprchlíků nevydržela dlouho
121. ročník Paříž-Roubaix byl zběsilý od ostrého startu, dostat se do dlouhého úniku bylo mimořádně těžké a nakonec se to podařilo silné skupině, kde byli Kasper Asgreen (Soudal Quick-Step), Per Strand Hagenes (Visma-Lease a BIke), Rasmus Tiller (Uno-X Mobility), Marco Haller (Bora-Hansgrohe), Liam Slock (Lotto Dstny), Gleb Syrica (Astana Qazaqstan), Kamil Malecki (Q36.5), Dries De Bondt (Decathlon AG2R La Mondiale) a Dušan Rajovic (Bahrain Victorious).
Jenže jejich únik nevydržel dlouho, už 150 kilometrů před cílem se peloton roztrhal na bočním větru a začalo se závodit na plný plyn. To už v závodě chyběl Jonathan Milan (Lidl-Trek), který odstoupil po tvrdém pádu a dva pády zastavily také černého koně závodu Laurenze Rexe (Intermarché-Wanty). Defekt ukončil naděje Christopha Laporteho (Visma-Lease a Bike).
Defekty a technické problémy masakrovaly závodníky napříč startovní polem. Josh Tarling (Ineos Grenadiers) musel měnit kolo a při návratu do pelotonu se příliš dlouho držel za bidon a byl diskvalifikován. Závodníkům Alpecinu se defekty a další problémy vyhýbaly. V malém pelotonu na čele závodu bylo hned pět jezdců belgického týmu, kromě lídrů Van der Poela a Philipsena další tři domestici.
Nejlepším domestikem Madse Pedersena byl český mistr Vacek
Závodníci se rychle blížili k prvnímu klíčovému sektoru závodu, pětihvězdičkovému Arenbergu. Alpecin v popředí asi pětatřicetičlenné skupiny vystřídal konkurenční Lidl-Trek s Mathiasem Vackem v čele. Český mistr jel skvěle, dovezl Pedersena do obávané šikany před Arenbergem na prvním místě a Dán mohl v nejtěžším sektoru útočit.
Van der Poela tím však nezaskočil, mistr světa se brzo posunul na čelo a zařídil první větší selekci. Jeho tempu stačili jen Pedersen, Philipsen a překvapivě také Mick van Dijke (Visma-Lease a Bike). Zpomalení v šikaně přineslo očekávaný výsledek, v Arenbergu nedošlo k žádným vážným pádům a sektor byl náročnější.
Čtyřčlenná vedoucí skupina byla dostižena druhou skupinou nedlouho za Arenbergem. Philipsen totiž měl defekt zadního pláště a musel měnit celé kolo. Zvládl to velmi rychle a brzo se vrátil do vedoucí skupiny. Stejný problém měl o něco později Pedersen, ale díky Vackovi se vrátil dopředu v nejrychlejším možném čase.
Alpecin měl stoprocentní kontrolu
Mezitím se na čele závodu uvolnili Nils Politt (UAE Emirates) a Stefan Küng (Groupama-FDJ), ke kterým se přidal Gianni Vermeersch z Alpecin-Deceuninck, ale samozřejmě nestřídal. Získali až půlminutový náskok, ale vpředu chyběl zástupce týmu Lidl-Trek a tak Vacek musel opět na čelo a stahovat uprchlíky. To hrálo do karet Van der Poelovi a Philipsenovi. Nemuseli dělat vůbec nic, Lidl-Trek pracoval za ně a později toho dokonale využil.
Vedoucí trojice byla dostižena 68,5 kilometru před cílem zejména díky práci skvělého Vacka, z taktického hlediska to však nebyl ideální scénář pro americkou sestavu, ani pro žádného dalšího soupeře týmu Alpecin-Deceuninck. Přicházely další útoky, všechny však kontroloval vynikající Vermeersch.
Van der Poelovi stačil jeden útok
60 kilometrů před cílem vjela vedoucí skupina do sektoru číslo 13, náročného dlážděného úseku Orchies. A přesně 59,7 kilometru před cílem raketově zrychlil Van der Poel. Pedersen ho viděl, ale zareagovat nestihl a výkonnostně absolutně nestačil. Van der Poel měl zdrcující převahu a skupina za ním začala taktizovat. Pedersen se pokusil o protiútok dokud byl ještě čas, jenže marně.
48 kilometrů před cílem vjížděl Van der Poel do pětihvězdičkového sektoru Mons en Pevele s náskokem už 1:10 před skupinou osmnácti jezdců, kde vše hlídali Philipsen a Vermeersch. V Mons en Pevele se skupina pronásledovatelů roztrhala a vznikla skupina pěti nejsilnějších stíhačů, ve složení: Philipsen, Pedersen, Küng, Laurence Pithie (oba Groupama-FDJ) a Politt.
Této skupině už nehrozil boj o vítězství, Van der Poel svůj náskok neustále navyšoval, bez problému projel všechny sektory pavé a mířil za svých druhým vítězstvím na Paříž-Roubaix.
Pithie mezitím vyřadil sám sebe ze skupiny pronásledovatelů, když spadl v zatáčce při nájezdu na jeden z dlážděných sektorů. Odpočatý Philipsen zrychlil v jednom z posledních úseků a utrhl Künga. Do cíle na velodromu v Roubaix najížděla tříčlenná skupina se ztrátou třech minut na prvního Van der Poela a na pódiu zbývaly ještě dvě místa. Politt věděl, že je nejpomalejší a pokusil se překvapit brzkým útokem, ale oba sprinteři zareagovali a Philipsen musel předjíždět po chodníčku, což by mu v dráhových závodech neprošlo, ale v silniční klasice to problém není. Dojel podruhé za sebou na druhém místě. Pedersen se poprvé v životě podíval na místní pódium a na Politta zbyla čtvrtá příčka.
Küng dojel osamoceně pátý, Vermeersch porazil ve spurtu Pithieho a do první desítky se vešli také Jordi Meeus (Bora-Hansgrohe), Soren Waerenskjold (Unox-Mobility) a Madis Mihkels (Intermarché-Wanty).
