O uplynulém víkendu se jelo o mistrovské tituly ve většině evropských zemí. Podívejme se na jednotlivé mistráky mužů Elite v pořadí jednotlivých zemí podle počtu závodníků, kteří do data předcházejícímu mistrovství jsou registrováni v týmech první a druhé divize a zároveň si připsali v letošní sezóně nějaké UCI body.
Této statistice vévodí Belgie se 113 cyklisty. 105. národní šampionát byl vyměřen na 222 km, nechyběla krátká prudká stoupání ani dlažební kostky. Vítěz dosáhl průměrné rychlosti 45,2 km/hod. Na start se postavilo 152 závodníků. Chyběli mj. Remco Evenepoel (Soudal-Quick Step) či Tim Wellens (UAE Emirates).
Po bojovném průběhu, v němž se významně angažovaly týmy Visma | Lease a Bike pro Wouta van Aerta a Lidl-Trek pro Jaspera Stuyvena a Thibaua Nyse, se podařilo sestavě Lotto Dstny veškeré ataky eliminovat a přivézt do spurtu svého lídra Arnauda De Lie, pro kterého po větší část dne pracovali v únicích Victor Campenaerts a Florian Vermeersch.
Došlo tak na souboj elitních sprinterů, z nichž byl De Lie jasně nejlepší, když se vypořádal s takovými hvězdami, jako je Jasper Philipsen (Alpecin-Deceuninck), Jordi Meeus (BORA-hansgrohe), Thibau Nys, Wout van Aert a Tim Merlier (Soudal-Quick Step).
Pro Arnauda De Lie to bylo o to radostnější vítězství, že se dostal na belgický trůn poté, co prodělal v průběhu jara boreliózu a nedařilo se mu podle představ. Nyní se chystá na Tour de France:
„Chtěl bych se zúčastnit hromadných sprintů, bojovat o vítězství v jedné nebo dvou etapách, které mi opravdu vyhovují. Okamžitě mě napadá etapa ze Semur-en-Auxois do Colombey-les-Deux-Églises. To by pro mě mohl být pěkný sprint, proč bych právě tam nemohl ukázat dres národního šampiona?"
Na zelený trikot si údajně netroufá: "To je těžké proti někomu jako Jasper Philipsen, který získá více bodů v rovinových sprintech. Opravdu nemám takový cíl. Bude to objevná cesta a já budu brát všechno den za dnem.“
Italové měli k minulému týdnu 109 závodníků z World a ProTeams, kteří získali UCI body. Na start šampionátu, který měl centrum ve Florencii, kde za čtyři dny odstartuje největší etapový závod světa, se postavilo 140 jezdců. Z první desítky aktuálního pořadí UCI chyběl z Italů pouze Antonio Tiberi (Bahrain-Victorious).
Závěr 228 km dlouhého závodu se odehrál přes kopec Monte Morello. Do něj najížděla s menším náskokem čtyřčlenná skupina před o něco početnější grupou pronásledovatelů. Kilometr pod vrcholem odjel ze zvýšeného tempa dvěma zbylým soupeřům Lorenzo Rotovi (Intermarché-Wanty) a Edoardo Zambaninimu (Bahrain-Victorious) Alberto Bettiol (EF Education-EasyPost) a ve zbývajících 9 km nejprve ve sjezdu a pak po rovině v cílovém Sesto Fiorentino svůj náskok dokázal udržet, takže si mohl plnými doušky vychutnat svůj první mistrovský titul. O to sladší, že jej docílil doma v Toskánsku.
"Nečekal jsem, že mi to takto půjde. Po pádu a odstoupení z Tour de Suisse nebylo snadné vrátit se do závodního rytmu. Jsem hrdý, že jsem vyhrál v závodě věnovaném Alfredu Martinimu (pozn. mj. 3. na Giro d´Italia 1950). Závod mi dal správnou motivaci pro následující Tour de France."
EF Education-EasyPost se v neděli radoval ještě dvakrát, to když Rui Costa vyhrál portugalský a Darren Rafferty irský šampionát.
Třetí nejpočetnější (101) skupinu v námi sledovaném přehledu měla v žebříčku UCI Francie. Profilem se francouzský šampionát podobal tomu italskému, tedy nic pro sprintery či klasikářské ranaře, navíc byl o dalších 19 km delší. Selekce a rozhodující ataky se i tady odehrávaly ve středně dlouhém prudším stoupání.
Team Deacthlon AG2R La Mondiale byl v průběhu závodu velmi aktivní a šel sebevědomě za titulem. V kopci předposledního kola atakoval Paul Lapeira, takže do posledního 16km okruhu najížděl společně s pouze dvěma soupeři, s nimiž také dorazil k cíli. Překvapit se pokusil Julien Bernard (Lidl-Trek), ale Lapeira měl dost sila na to, aby si ho dojel, a když mu po krátkém orazu nastoupil, neměl už soupeře.
Lapeirovi je 24 let, do týmu přišel v druhé půlce roku 2021 coby stážista. Do letošní sezóny se nijak neproslavil, ale letos lítá pořádně. Zaznamenal už čtyři vítězství, před šampionátem na sebe výrazně upozornil vítěznou etapou na Okolo Baskicka (2.UWT). Byl také 5. na Amstel Gold Race (1.UWT) i v etapě na Tour de Suisse (2.UWT).
„Je to neuvěřitelné, o tomto titulu jsem snil několik měsíců. Mezi sněním a jeho uskutečněním jsou dva světy, ale tým zajel perfektní závod, nedošlo k žádné chybě. Finiš jsem znal nazpaměť, mohl jsem to zajet se zavřenýma očima. Věděl jsem, jak manévrovat, a když Julien Bernard atakoval na 500 metrech, musel jsem si ho rychle dojet, protože byl velmi silný. Ale jakmile jsem se byl u něj, věděl jsem, že mi vítězství nemůže uniknout," řekl nový francouzský šampion, jehož další kroky vedou také na Tour de France.
Čtvrtý nejvyšší počet jezdců má v našem přehledu Španělsko (98). Ke startu 202 km dlouhého závodu s centrem v San Lorenzo de El Escorial se prezentovalo 167 cyklistů.
Závod to byl velmi selektivní, jelo se v náročném terénu a cíl byl umístěn na vrcholu zhruba 2km stoupání z části vedoucí po městské dlažbě a v závěru se pořádně utahujícího.
Pro nejsilnější španělský celek Movistar šlo pochopitelně o jeden z neprestižnějších závodů a podle toho k němu přistoupil. Rozhodnutí přišlo 22 km před cílem, kdy po technickém sjezdu atakoval na rovině a široké silnici Alex Aranburu. Zkoušel s ním chvíli uviset Mikel Landa (Soudal-Quick Step), ale musel na to rezignovat stejně jako několik dalších soupeřů.
Aranburu svou příležitost chytil pořádně za pačesy a za pomoci týmových kolegů, kteří vše jistili ve stíhací skupině, dovezl téměř minutový náskok až do cíle. A když už bylo jasné, že ho nemůže ohrozit, zaútočil ve skupině pronásledovatelů Oier Lazkano a dokonal tak triumf jezdců v modrých dresech Movistaru.
Už jen telegraficky doplňme, že v Nizozemsku se spurtovalo a nejrychlejší byl Dylan Groenewegen (Jayco AlUla) před Olavem Kooijem (Visma | Lease a Bike). V Británii se startovní pole v průběhu závodu roztrhalo na cucky a po nástupu 100 metrů před cílem si v souboji dvojice zajistil titul Ethan Hayter (INEOS Grenadiers) před Lewisem Askeyem (Groupama-FDJ). Obdobně se velmi selektivní závod odehrál v Německu, kde si s téměř minutovou převahou zajistil titul Marco Brenner z druhodivizního Tudoru před Florianem Lipowitzem (BORA-hansgrohe), který přijel do cíle o téměř další 1,5 minuty dříve než třetí v pořadí Kim Heiduk (INEOS Grenadiers).
V Dánsku se moc velká selekce nekonala, o vítězství si zaspurtovali tři lidi s minimálním náskokem na početnou hlavní skupinu. Vyhrál ten nejméně pravděpodobný 21letý Rasmus Sojberg Pedersen, který jezdí zatím za devo tým Dacathlonu, když se prosadil proti Kasperu Asgreenovi (Soudal-Quick Step) a Frederiku Wandahlovi (BORA-hansgrohe). V Norsku si mistrák předplatili borci z Uno-X Mobility. První dorazila do cíle dvojice v pořadí Marcus Hoelgaard před Fredrikem Dversnesem, za nimi je s půlminutovu ztrátou jistili Rasmus Tiller s Andreasem Leknessundem.
Do cíle švýcarského šampionátu přijel jako první sólově Mauro Schmid (Jayco AlUla). V Rakousku byl první na pásce ze souboje čtyřčlenné skupiny Alexander Hajek (BORA-hansgrohe) před Gregorem Mühlbergerem (Movistar), Felixem Grosschartnerem (UAE Emirates) a Ricardo Zoidlem (Felt-Felbermayr). A ve Slovinsku při neúčasti Pogačara i Rogliče prodal svou aktuálního výbornou formu zkušený (28) Domen Novak (UAE Emirates), když za sebou o 21 sekund nechal mladíka (22) a kolegu z devo týmu Gala Glivara. Teprve o další 2,5 minuty později dorazil taktéž osamocený Matej Mohorič (Bahrain-Victorious), který tak k vítězné mistrovské časovce přidal druhé pódium.
Výsledky lze nalézt na procyclingstats.com, případně firstcycling.com.
