Vojto, v průběhu osmi dnů šest závodních. Dohromady skoro 800 kilometrů. Dvakrát ve více jak stokilometrovém úniku. Co tomu říká tvé tělo?

Byl to velký zápřah. Jednak na mě nezvykle brzo na úvod roku, vysoká intenzita závodění, spousta nových zkušeností a k tomu nepříjemný pád. Únava je teď opravdu velká.

Jak se z toho hodláš dostat? Znáš další program?

Teď pobývám v týmovém hotelu v Pamploně. Podmínky na trénink tu nejsou úplně dobré. Ladíme se sportovním ředitelem a trenérkou další program. Nejspíš se přesunu někam na pobřeží do oblasti Calpe, kde absolvuju tréninkový blok. Závody, které čekají tým v následujícím období znám, ale zda a které pojedu, to teď nevím. V týmu nás je dvacet a závodilo nás zatím jen devět. Tohle musí vedení samozřejmě brát v úvahu při nominaci na další závody.

Na to, že jste nováčky v kategorii Pro, jste se pro mě trošku překvapivě dostali na dobré závody třeba na úkor zavedenějších celků z této kategorie.

Nevím, jak to vedení dělá, všechno jsou to bývalí špičkoví cyklisté, asi mají dobré kontakty. Dokonce máme jet na přelomu března a dubna Katalánsko i Baskicko, což jsou závody World Tour. Přitom na Katalánsku by měl společně s námi startovat už jen španělský Euskaltel. Zaslechl jsem vedení, že se divilo, že na domácí etapák pořadatelé nepozvali alespoň ještě jeden domácí celek.

A jak to vypadá s divokou kartou na závod ve Španělsku nejvýznamnější: Vueltu?

Jsme snad i v naději. Letos to asi ještě nevyjde, ale příští rok bychom tam už rádi startovali.

Vraťme se ještě k Bességes. Jak jsi spokojený sám se sebou?

Posouzeno úkoly a cíli, s kterými jsem do závodu vstupoval, tak jsem spokojený. Mým úkolem bylo sbírat zkušenosti, pomáhat týmu a případně se ukázat v úniku. Myslím, že tohle všechno jsem splnil. Od vedení nemám žádné negativní odezvy na to, jak jsem úkoly plnil. Co se týče výkonnosti, tak to také nebylo špatné, ale v mém případě jde o běh na delší trať.

Proč zdůrazňuješ „v mém případě“?

Nejsem takový talent, jako mladí kluci, kteří vstoupí do kategorie elite a hned vyhrávají největší závody. Chci růst postupně a třeba se s tímto celkem dostat za tři čtyři roky do World týmu.

Pojďme se z tvého pohledu podívat na jednotlivé etapy.

První byla hodně nervózní, všichni chtěli závodit a být vepředu. Dobře pětkrát jsem se jen taktak vyhnul karambolu, ale po šesté už to nevyšlo. Přede mnou to lehlo, nedalo se reagovat a v šedesátce jsem vletěl do auta. Poškodil jsem si tři přední zuby. Takhle jsem si vstup do sezóny nepředstavoval. Takže po etapě pracovaly i emoce. Naštěstí jsem mohl pokračovat v závodě a i jíst můžu normálně. Kořeny zubů nejsou poškozené. Takže štěstí v neštěstí. Jen když se usměju …

Ve druhé etapě jsi byl po GP Marseillaise už podruhé v úniku.

Nešťastný začátek Bességes mě motivoval k tomu ukázat se a být platný týmu, jehož hlavním cílem bylo zviditelnit se. Ve třetí etapě jsem za ty první dva dny zaplatil. Ale nezůstal jsem v grupettu hned od začátku. V první skupině jsem přejel první dva kopce a až ve třetím mě utrhli. Ten den se závodilo i z kopce a mně došly síly. Asi pět kilometrů jsem jel sám a říkal si, tak to je konec, mám po závodě. Pak mě začaly předjíždět motorky a dojelo mě asi padesát lidí. A mezi nimi borci jako Nizzolo a podobně. Sice jsem nebyl rád, že jsem nezůstal vepředu, ale to, že takové borce odpárali dřív než mě, docela v téhle situaci potěšilo.

Ty ses pokoušel o únik i ve čtvrté etapě.

Je to tak. Po 11 km přišlo nejdelší stoupání etapy. Spousta lidí se pokoušela dostat do úniku včetně velkých jmen. V tom kopci jsem byl odjetý ve skupině, kde byl třeba Nibali, ale po kopci nás sjeli. Teprve pak odjel Ganna a spol. Lotto jelo jen to, co muselo, aby uhájilo dobrou pozici do závěrečné časovky. Dokonce jsem měl dojem, že v závěru ani neměli nějak přehnaný zájem ho dojet, protože náskok, který měl, vedoucího Wellense před časovkou neohrožoval.

Takže trošku lítost, že ses do úniku nedostal?

Sportovní ředitelé byli skoro rádi, že jsem v něm nebyl, protože jsem mohl pomáhat týmu a účastnit se týmové práce, což byl můj hlavní úkol a co se nám bude hodit v dalších závodech.

Rozdíl v závodění, jak ses už zmínil, je tedy velký oproti úrovni, kterou jsi jezdil ještě vloni.

Hodně velký. Těch zkušeností a poznatků, které jsem nasbíral, je hodně. Třeba jen pohyb v pelotonu a týmová práce jednotlivých celků. Bylo úžasné sledovat například Ineos, jak dokáží jet týmově. To jsem do téhle doby ještě neviděl. Připadalo mi, že i ostatní World týmy mají vůči nim značný respekt. U nás, když se člověk chtěl dostat do dobré pozice, tak to nebylo až tak obtížné. Tady dostane sto padesát lidí pokyn, aby v určitou chvíli byli vepředu. A všichni na to mají výkonnost i respektovanou pozici v hierarchii pelotonu. A to je pak zajímavá situace.

Rozdíly budou i mimo vlastní závod?

Chování před a po závodě, strava a všechno, co s tím souvisí, je na jiné, významně vyšší úrovni.

Šéfové musí být po Bességes spokojení i s vystoupením celého týmu. Vždyť vy jste skončili v hodnocení týmů na 4. místě v závodě, kde startovalo 11 World týmů.

Vedení bylo opravdu spokojeno. V každé etapě jsme byli vidět. V první nikdo nezaostal. Ve druhé jsem byl v úniku a tři kluci dojeli v první skupině. Ve třetí byl od nás Marquéz v pro celkové pořadí závodu rozhodujícím patnáctičlenném úniku. Ve čtvrté dokončil Adriá v devatenáctičlenné skupině, která dorazila za Gannou. A v časovce Adriá dojel 17. a další dva kluci na začátku třetí desítky. Což náš tým posunulo o tři místa na ono konečné 4. Takže spokojenost po všech stránkách.

Adriá obsadil třetí místo v soutěži o bílý dres za Stewartem a Oldanim, kteří oba byli v rozhodujícím úniku ve třetí etapě. Všiml jsem si ale i toho, že druhý nejmladší kluk v pelotonu, 19 letý Raul Garcia, skončil v této soutěži na 5. místě z 23 kluků, kteří se o tento dres mohli ucházet.

Garcia je neskutečný talent. Jeho táta je bývalý špičkový cyklista a dnes dělá sportovního ředitele u Contadora v Kometě. Raul vypadá nenápadně, člověk by ani neřekl, že je cyklista, ale na kole to umí už teď skvěle.

Myslím, že na to, že tvoje příprava nebyla ideální, ses předvedl na úvod sezóny v novém dresu celkem dost dobře.

V listopadu jsem prodělal COVID. Tři týdny přípravy jsem mohl odepsat. Ani potom, když už jsem měl negativní výsledky, jsem se necítil bůhvíjak skvěle. Takže souhlasím, i s ohledem na tuhle skutečnost jsem s mým vystoupením spokojený. Krom toho jsem přesvědčený, že tyhle mimořádně kvalitní závodní kilometry, které bych v tréninku nikdy neobjel, budou dobrým základem pro další část sezóny.

Na závěr: máš vytipované nějaké závody, kde bys opravdu rád uspěl?

Především mým letošním cílem je dobře se zabudovat v týmu. Být vidět, dokázat, že jsem platný. A posunout se ve výkonnosti. Na jeden závod si myslím a to je Závod míru do 23 let. Ale teprve se uvidí, zda termín nebude kolidovat s nějakými týmovými povinnostmi. Pro mě vždycky byla velká čest moci reprezentovat. Takže pokud bych jel Závod míru, případně další reprezentační starty, ať už mistrovství světa či Evropa apod., pak určitě vydám ze sebe to nejlepší, na co v té chvíli budu mít.

Vojto, děkuji za popovídání a přeju moc, ať se daří!