Vojto, jak jsi závod prožil ty?

Naše taktika byla tvořit závod, být v každém úniku a naopak se do úniků pouštět, protože jsme si byli vědomi sprinterských kvalit soupeřů, speciálně Daniela Babora, a nechtěli jsme riskovat, že to přijede do cíle pohromadě. V prvních třiceti kilometrech, než jsem odjel, odvedl úžasnou práci v naplňování této taktiky Martin Kohout.

Jak ses dostal do úniku?

Mě to do něj vyplivlo trošku samovolně. Rozhodně jsem cíleně neplánoval ujet 130 km před koncem závodu. S oběma Slováky i Tomášem Jakoubkem jsme ale spolupracovali úplně perfektně. Lukáš Kubiš se sice zpočátku trošku šetřil a jeho práci nahrazoval jeho týmový kolega z Dukly Bánská Bystrica. Kdyby nás dojeli, tak aby mu zbyly ještě síly. Poslední dvě kola ale jel už zcela naplno.

Do cíle jste ovšem dorazili jen ve dvou, právě s Kubišem.

Nechtěl jsem riskovat tím, že bych vsadil jen na závěrečný spurt, tak jsem asi tři kilometry před cílem nastoupil a Tomáš Jakoubek už mi nestíhal jít do háku.

Byly to velké emoce?

Úžasné, skvělé. Přijeli se podívat rodiče. Zpočátku jsme samozřejmě nevěděli, zda únik vydrží, ale s blížícím se cílem a stále značným náskokem emoce narůstaly. Nádhera.

Týmoví kolegové předpokládám to v hlavní skupině hlídali.

Co vím podle vyprávění, tak ani jednou neudělali bariéru nebo že by cíleně kazili tempo. V podstatě se chovali podle předem zvolené taktiky: hlídali případné pokusy o únik.

Hrály ve prospěch úniku povětrnostní podmínky, případně profil trasy?

Trať byla téměř celá na otevřeném prostoru. Zpočátku příliš nefoukalo, ale posledních 50 km se blížila bouřka a to se vítr už zvedl. Pro málo početný únik to oproti početnému pelotonu rozhodně výhoda nebyla.

Soupeři určitě věděli o tvých kvalitách, které jsi předvedl na první pohárovém závodě a potom i v úniku ve 3. etapě Czech Tour.

Rozhoduje vždycky výkonnost, taktika, týmová spolupráce. Ale pak jsou detaily, které taky mohou sehrát roli. V tomhle případě se soupeři údajně dozvěděli, kdo konkrétně je v úniku, až v době, kdy jsme měli asi 40 vteřin náskok. Díky perfektnímu a zcela jednotnému vybavení, včetně dresů, přileb, brýlí atd., nejsme úplně snadno k rozeznání.

Vojta v úniku na Czech Tour 2020.

Měl jsi v nohách Czech Tour. Byla tohle tvoje výhoda?

Myslím, že byla. Závodních kilometrů je letos málo a čtyři dny mimořádně kvalitního závodění mi určitě pomohly.

Czech Tour pro tebe musela být také zážitek a velká zkušenost.

Přesně jak říkáte. Mít možnost závodit s cyklisty z World Tour je zážitek i zkušenost. To, jak závodí, jakým způsobem se pohybují v pelotonu, to není jinde k vidění.

Na Czech Tour bylo sice sedm World Tour týmů, ale ve většině případů až „třetí“ garnitura. Byla jejich převaha i tak hodně markantní?

Použiju slova reprezentačního trenéra Tomáše Konečného, který říká, že jsou to taky „jen“ lidi a že se s nimi dá závodit. A má pravdu. Dalo se s nimi závodit.