Neustále nastupování a zvlněný profil 18. etapy španělské Vuelty, rozhodl o tom, že o vítězství se dnes utkali jezdci z úniku. Ve vedoucí třináctce byli například Mauro Schmid, Alexandr Vlasov, Marc Soler nebo Steven Kruijswijk. Nechyběl ani opět skvělý Mathias Vacek. Všem však vypálil rybník Urko Berrade Fernandez 5 kilometrů před cílem, svým zdánlivě lehkým a nepodstatným nástupem.
„Je to můj splněný sen, zároveň jde o etapu, která dojížděla blízko mého domova, mám tady své rodiče, no prostě je to něco neuvěřitelného! Samozřejmě bylo velmi těžké dnes vyhrát z tak silného úniku, ale o to víc je vítězství pro nás teď cennější. Potom, co jsme přežili stoupání první kategorie, se nám naskytla dobrá příležitost, protože jsme v úniku byli tři z týmu. V posledním kopci jsem se cítil opravdu dobře, a tak jsem si řekl, že zkusím všechny překvapit a ono to vyšlo. Pro tým je to úžasná Grand Tour, povedla se nám příprava před Vueltou a tady jsme pak od začátku měli skvělé výsledky,“ hovořil stále nevěřícně hrdina dnešní etapy.
Jak si únik ukradl 18. etapu
Těžko odhadnutelná kopcovitá etapa, startovala z Vitorie-Gasteize, z hlavního města Baskicka. Na peloton dnes čekal 179kilometrový okruh s celkovým převýšením 2700 metrů, na jehož trase ležely pouze dvě kategorizovaná stoupání, jedno 2. kategorie – Alto de Rivas de Tereso (11,1 km s průměrem 3,4 %) a druhé 1. kategorie – Puerto Herrera (5,6 km s průměrem 8,3 %), vrcholící 45 kilometrů před páskou. Nicméně už od startu museli cyklisté zdolávat nekategorizována stoupání.
Právě etapa s ideální příležitostí pro úspěšný únik, způsobila explozi nástupů a rozdělení pelotonu. V jednu chvíli byl i vítěz tří etap Kaden Groves až v druhé stíhací skupině, která musela dojíždět čelo pelotonu.
Na 27 kilometru po průjezdu vrcholu Salinas de Añana, se vytvořil doposud nejpočetnější únik letošní Vuelty, čítal kolem čtyřiceti cyklistů, včetně takových jmen jako Alexandr Vlasov (Red Bull–Bora–Hansgrohe), Brandon McNulty (UAE Emirates) či Steven Kruijswijk (Visma | Lease a Bike). Především však se do vedoucí skupiny dokázal dostat i Mathias Vacek.
Když se začalo stoupat na nejdelší kopec dne – Alto de Rivas de Tereso, narostl odstup pelotonu už na 4:30 minuty. Po přejezdu vrcholu zaútočil ze sjezdu Stefan Küng z Groupamy – FDJ. Na něj dokázal zareagovat jen Mathias Vacek (Lidl–Trek) a Mauro Schmid z týmu Jayco AIUla.
Trojice na čele skvěle spolupracovala a držela náskok přes půlminuty na stíhající početnou skupinu. Jenomže v okamžiku, kdy se najelo na Puerto Herrera, byla výhoda tří tempařů zlikvidována. V osmiprocentním kopci letěl vzhůru Alexandr Vlasov, Mattia Cattaneo (T-Rex Quick-Step) a Marc Soler. Ten si nakonec dojel pro body do vrchařské soutěže a vysvlékl tak Jaye Vina (UAE Emirates) z puntíkatého dresu. Mathias Vacek bohužel nevydržel pekelné tempo čistokrevných vrchařů a ztratil kontakt z nejlepšími.
Na Puerto Herrera se ale také rozhořela bitva o celkové pořadí, zásluhou selekce EF Education-EasyPost, jejich lídr Richard Carapaz se totiž cítil skvěle a hodlal zaútočit na pódium, na které před dneškem ztrácel pouze 21 sekund. Peloton se po nástupu Ekvádorce začal drolit a v problémech se kromě Mikela Landy (T-Rex Quick-Step), ocitl i muž v červeném Ben O’Connor. Frontální útok americké sestavy, ale nekončil, ke Carapazovi se stáhli tři týmoví kolegové z úniku, včetně časovkářského velmistra Owaina Doulla.
La roja, se ale nakonec nepřevlékala, protože Bruno Armirail dokázal O’Connora dostat zpátky do skupiny hlavních favoritů. Naopak Mikel Landa zažíval černé momenty, nikoho ze svých týmových kolegů neměl k ruce, a tak musel sám limitovat své ztráty.
V rovinaté pasáži se nicméně zvolnilo, což umožnilo Vackovi vrátit se zpátky do hry. Náskok na balík se v té chvíli, 25 kilometrů před cílem, pohyboval výrazně přes osm minut, a tak bylo na jasné, že se o vítězi rozhodne mezi čelní třináctkou.
Jedním z největších adeptů na vítězství byl dnes bezpochyby Mattia Cattaneo. Jenomže 12 kilometrů před cílem, se musel podřídit týmové taktice, tedy zastavit a počkat na svého trápícího lídra Mikela Landu, který už ztrácel více než 3 minuty a bojoval o přežití v první desítce. Cattaneo tak zastavil na příkaz sportovního ředitele u krajnice, ale neodpustil si zlověstné mávnutí rukou na týmový vůz. Quick-Stepu se přesto nepovedlo zmenšit odstup. A tak největší naděje Španělska, klesla z pátého místa v celkovém pořadí až na desátou příčku.
Únik se ovšem už blížil do dojezdového Maeztu-Parque Natural de Izki a začalo se bojovat o etapové prvenství. Pět a půl kilometrů před cílem nejprve zaútočil Steven Kruijswijk, ale jeho zadního kola se dokázal zachytit Urko Berrade z Equipo Kern Pharma. A následně Nizozemci nastoupil, čímž zaskočil všechny, neboť nikdo na něj totiž v té chvíli nereagoval, a tak Berrade upaloval vstříc životnímu vítězství a celkově třetímu pro domácí druhodivizní sestavu na letošní Vueltě. Jezdcům za ním začalo rázem docházet, že Španěla již nesjedou, navíc se nikdo nechtěl obětovat pro ostatní. Nedaleko národního parku Izki, tak naprosto nečekaně zvedl ruce nad hlavu šestadvacetiletý Urko Berrade.
