Bernal má podle svých slov za sebou dobrou zimní přípravu, kterou strávil v příznivých podmínkách v Kolumbii. „Všechno šlo velmi dobře, hodně jsme trénovali a nyní cestujeme do Argentiny na závody. Jsem zvědavý, jak na tom doopravdy jsem,“ říká v rozhovoru pro AS. Bernal před rokem narazil ve vysoké rychlosti do stojícího autobusu, přivodil si několik zlomenin a dlouho nemohl sednout na kolo. Stihl se vrátit v sezóně 2022, ale Grand Tour ještě nezvládl. Letos má mnohem větší plány. „Jde to dobře, postupně se zlepšuji. Čísla v tréninku byla hodně dobrá. To je pozitivní, ale trénink je jedna věc a závodění druhá. Cílem je závodit a zjistit, jak si vedu.“

Bernal už má naplánovaný začátek letošní sezóny. Začíná v Argentině a poté se přesune zpět do Kolumbie na domácí šampionát. „Kolumbijské mistrovství se trochu kříží s ostatními závody, ale tlačil jsem na tým, protože chci závodit v Kolumbii a je to jediný závod, který tu letos pojedu. Pak mě čeká Andalusie, Paříž-Nice a Baskicko. Jsou to náročné závody a na vysoké úrovni a bylo by dobré něco tam zajet. A pak Tour de France, což je můj cíl číslo jedna. A podle toho, jak Tour dopadne, pojedu možná i Vueltu.“

Čtyři roky po svém vítězství a tři roku od poslední účasti se Bernal vrátí na start Tour de France. 

V loňské sezóně stihl jen dvanáct závodních dní a to pouze na úrovni Pro a v 1. kategorii. Přesto je rád, že tyto závody objel a teď už ví, jak na tom po zranění je. „Nechtěl jsem začít letošní rok s tím, že nejdřív musím dokončit závody. To byl původně můj první letošní cíl, který mi tým stanovil, ale stihl jsem to už loni. Bude to ještě těžké, ale doufám, že se mi podaří překonat tuto kapitolu mého života a vrátit se k cyklistice, jak jsem ji dělal předtím. Závody, které jsem loni objel, byly důležité. Hodně lidí říkalo, že jsem je nedokončil, že jsem neukázal svou nejlepší formu, ale já jsem vše dělal vědomě a cítím se být tím Eganem, kterým jsem byl dřív.“

„Možná to bude znít divně, ale v tuto chvíli si myslím, že to nejlepší, co se mi mohlo stát, byla ta nehoda,“ pokračuje. „Bylo to velmi těžké. Samozřejmě, kdybych mohl vrátit čas, bylo by lepší, kdyby se to nestalo. Ale když už se to stalo, myslím, že mě to posunulo. Sblížil jsem se s rodinou, s Bohem, poznal jsem velmi dobré lidi a to, co jsem díky nehodě získal, jsem nemohl získat žádným jiným způsobem. Až budu mít své děti a vnoučata, řeknu jim, že jejich otec se v pětadvaceti letech málem zabil, protože narazil do autobusu, a chci aby pochopili, že i když je zle, může to dobře dopadnout.“