Tour of Norway se jezdil od roku 1983 a s jednou pauzou se do roku 1992 uskutečnilo sedm ročníků. Poté nastalo téměř dvacetileté vakuum. Závod se v nové podobě vrátil znovu na scénu v roce 2011 a od té doby se s covidovou pauzou v roce 2020 jezdí dosud. Znamená to, že letošní ročník se počítá jako třináctý v pořadí.
Hned jeho první ročník vyhrál tehdy 20letý Wilco Kelderman, kterému je dnes 33 let a má s týmem Visma-Lease a Bike podepsáno ještě i na příští rok.
Suverénním rekordmanem závodu je Edvald Boasson Hagen, který ovládl druhý ročník a v dalších letech to dokázal zopakovat ještě dvakrát a k tomu přidat ještě po dvou druhých a třetích místech. I ten je ve svých 37 letech stále ještě aktivní v nejvyšších patrech světové cyklistiky, když pro letošek oblékl dres Decathlon AG2R La Mondiale.
Na stupních vítězů se v Norsku objevila řada dalších známých jmen špičkových cyklistů jako je např. Bauke Mollema, ale tím aktuálně nejznámějším je vítěz ročníku 2022 Remco Evenepoel.
Závod je pochopitelně velmi prestižní pro domácí jezdce, kromě Boassona Hagena ho ale dokázal vyhrát už jen Alexander Kristoff v roce 2019.
Loňský ročník vyhrál mladičký (21) Ben Tulett v dresu INEOS Grenadiers, aby následně přestoupil k Vingegaardovi a spol. do Visma-LaB. Základ svého celkového prvenství položil v úvodním prologu, kdy kromě svého týmového kolegy Magnuse Sheffielda zbytek startovního pole deklasoval a svůj náskok dokázal uhájit i v průběhu následujících třech etap.
Jedinou změnou na stupních vítězů v konečné klasifikaci oproti výsledkům prologu byl posun Thibaua Nyse (Trek-Segafredo) před Atillu Valtera (Jumbo-Visma), kam se propracoval přes vítěznou druhou etapu s desetivteřinovou bonifikaci.
Tehdy to bylo jeho premiérové vítězství v závodech kategorie 1 a výš z kalendáře UCI. Od té doby dnes 21letý Thibau Nys (Lidl-Trek) nashromáždil dalších pět prvenství, z toho čtyři letos.
Nejprve na konci dubna vyhrál etapu na Tour de Romandie (2.UWT) a poté se před deseti dny stal celkovým vítězem Tour de Hongrie (2.Pro), když dokázal vyhrát dvě etapy. Přičemž obě měly cíl umístěn na konci stoupání a Nysovi bylo jedno, že v prvním případě se jedná o kopec dlouhý 12 km a v druhém 1,3 km. S ohledem na jeho aktuální formu a skladbu etap norského závodu je pasován do role největšího favorita i pro Tour of Norway.
Letošní ročník se od loňského hodně liší. Především chybí prolog. I tak ale může první den sehrát pro celkovou klasifikaci velmi důležitou, ne-li rozhodující roli. V druhé polovině 140 km dlouhé etapy se totiž postaví cyklistům do cesty čtyři středně náročná stoupání, přičemž to poslední je cílové. Měří 4 km, jeho průměrný sklon má hodnotu 5,7%, je ale nepravidelné a poslední čtyřstovce, která se narovnává k hodnotě 3,6%, předchází pětistovka o sklonu 12%!
Jestliže by úvodní etapa měla sehrát velmi důležitou roli pro konečné pořadí, pak ta druhá tuplem. Je zvlněná, obsahuje řadu stoupání, z nichž ale žádné nemá extrémní povahu, ovšem její kouzlo je skryto jednak v její délce (208 km), celkových nastoupaných metrech (3450), ale hlavně v jejím závěru. K cíli vede 5,5 dlouhý a poměrně pravidelný výjezd s průměrným sklonem 8,7% a maximem přes 10%. Z vrcholu pak zbývá do cíle ještě 1,5 km nejprve v krátkém sjezdu a poté znovu směrem vzhůru, přičemž se poslední pětistovka znovu utahuje.
Teprve ve třetí etapě by si mohli na své přijít sprinteři (168 km, 1300 metrů) a pravděpodobně i ve čtvrté. Ta se jede na okruhu ve Stavangeru a v jejím průběhu se bude nutno popasovat šestkrát s 600metrovou stojkou o průměrném sklonu 7,5% a maximem přes 9%.
Tahle etapa jako jediná zčásti kopíruje tu loňskou, kdy se také končilo ve Stavangeru a kdy se totožný okruh jel na závěr třikrát. Přesto se o vítězství utkali rychlí muži, z nichž nejrychlejší byl Alexander Kristoff (Uno-X Mobility). Třetí skončil Jordi Meeus (BORA-hansgrohe) a oba borci si tak budou moci tenhle závěr zopakovat, jelikož v letošní startovní listině jsou papírově nejsilnějšími sprintery.
Třetím papírově nejsilnějším je Wout van Aert. Jenže ten je ve specifické situaci. Po ošklivém pádu při Dwars door Vlaanderen (1.UWT) z konce března, při němž si zlomil klíční kost, sedm žeber a hrudní kost, se poprvé opět posadí na bicykl v závodním zatížení. Vedení týmu i samotný Van Aert se vyjádřil v tom smyslu, že se sice těší, ale chce se především otestovat, protože není zdaleka stoprocentní a do boje o etapová vítězství se údajně nezapojí. Cílem je získat závodní rytmus a sílu.
Když Van Aert nebude hlavním soupeřem Thibaua Nyse, kdo by to měl tedy být? Hlavní konkurenti by se měli pochopitelně rekrutovat ze šesti další WorldTeams. Z INEOSu by to mohlo být Ethan Hayter, z Alpecin-Deceuninck Luca Vergallito, z BORA-hansgrohe Ben Zwiehoff, z Intermarché-Wanty Lorenzo Rota, z Visma-LaB Bart Lemmen, Tijmen Graat, ale hlavně Koen Bouwman.
Z druhodivizních pak např. Marco Brenner (Tudor Pro Cycling), Carl Fredrik Hagen (Q36.5), Fredrik Dversnes či Magnus Cort (Uno-X Mobility). Uvidíme, jak si v tak náročné konkurenci povede ten, kdo letos válcuje dvojkovou scénu, domácí André Drege (Coop-Repsol), který jen letos už vyhrál sedm závodů kategorie 2.
Závod by nás mohl bavit o to víc, že v něm startuje sedm českých cyklistů. Jednak Mathias Vacek, který si v sezóně plní především týmové úkoly a například na zmiňovaném Okolo Maďarska byl tím, kdo Nyse vyvážel jako poslední k etapovým, a tudíž i celkovému prvenství. Přitom se dokázal výborným způsobem pohybovat i v náročných výjezdech.
Druhým z nejvyšší ligy je Pavel Bittner (dsm-firmenich PostNL). Vzhledem k tomu, že nizozemský tým nejspíš nemůže mít nejvyšší ambice v celkovém pořadí, o to víc bude usilovat o etapové úspěchy v profilově méně náročných etapách a Pavel by mohl být oním trumfem do takových koncovek.
Třetím z krajánků je Adam Ťoupalík (TDT - Unibet) a ten by mohl myslet hodně vysoko. Protože přesně koncovky obou úvodních etap jeho typu mimořádně sedí, což letos dokázal především na Settimana Internazionale Coppi e Bartali, kde v jen o něco méně náročné konkurenci dokončil na 7. místě.
A pak je tu jedna super premiéra! V minulých ročnících v Norsku startovali čeští cyklisté v různých zahraničních týmech a dokonce se dokázali prosadit do první desítky celkové klasifikace. Oba shodou okolností na 8. místo. V roce 2019 Dan Turek a loni Mathias Vacek.
Poprvé tu však startuje český tým. ATT Investments si svými především loňskými výkony vybojoval možnost startovat na pro kontinentální tým tak prestižním závodě. Obecně se Conti týmy na závody kategorie Pro dostávají jen ve velmi omezené míře. Loni to byl ATT na Okolo Maďarska a letos slovenský s převahou českých jezdců Pierre Baguette tamtéž, a ani jeden se tam neztratil. Loni vezl Matúš Štoček dres vrchaře, aby se nakonec stal vítězem bodovací soutěže. Letos měl Martin Voltr v průběhu závodu na sobě kromě bílého všechny ostatní dresy, tedy i žlutý!
Loni se ATT Investments dostal do Maďarska přes Mártona Dinu, letos Pierre Baguette přes Petra Sagana. A svou příležitost chopili za pačesy. Dostat se ale do Norska je možná ještě větší bingo, než Maďarsko. Je to obrovská příležitost dát o sobě vědět. Nejen pro tým jako celek, ale i pro jednotlivé závodníky.
ATT do Norska jede s jednoznačným lídrem Jakubem Otrubou. Ten jak podle výsledků, tak vyjádření týmu i jeho osobně je připraven velmi dobře a i jemu by měly obě úvodní etapy hodně vyhovovat. Jakub nezastírá ambice pokusit se dostat po sezóně do některého z týmů vyšších divizí. Aby takové angažmá získal, k tomu jsou kromě spousty dalších věcí potřebné nějaké skutečně top výsledky. Norsko by v tomto ohledu mělo patřit k těm nejpříhodnějším.
Jakub, který vyhodnotil účast na Tour of Hellas (2.1), kde skončil na 5. místě, jako výbornou přípravu právě pro Norsko, odletěl společně s Matúšem Štočkem z Řecka rovnou do Norska, kde se dali dohromady se čtyřmi dalšími spolujezdci, kteří sem byli týmem nominováni. Jsou to Karel Camrda, Filip Řeha, Matthias Schwarzbacher a Šimon Vaníček.
Závod vysílá Eurosport, první etapu 23. května od 15:50 hod.
