Yaxhá je součástí Parque Nacional Yaxhá–Nakum–Naranjo, na další dvě lokality ale nezbýval čas. Vstupné je 80 quetzalů, prohlídka s průvodcem trvala téměř čtyři hodiny. Když budete v místních agenturách, např. ve Floresu, kupovat prohlídku, vstupné v ceně není, platí se až průvodci v shuttlu. Pokladna národního parku přijímá pouze hotovost, s bankovní kartou nepochodíte (totéž platí v Tikalu).
Nepřístupnost má svá pozitiva, v Yaxhá nepotkáte příliš kolegů turistů, přestože je to vedle Tikalu a El Miradoru třetí největší mayské město v Guatemale. Průvodce nás z parkoviště vedl nejprve k nejbližší pyramidě na Plaza C, poté dále do míst, kde se hrávala prastará mayská míčová hra – španělsky se jí říká juego de pelota. Nejprve nás seznámil se známým faktem, že závěrečná scéna filmu Mela Gibsona Apocalypto, v němž popisuje destrukci mayské civilizace, se zcela jistě neodehrála, neboť španělské lodě připluly do této části světa dávno po jejím pádu.
Juego de pelota je jedním ze symbolů mayského světa, hřiště symbolizovalo spojení s podsvětím či jinými světy, a bylo nepochybně posvátným prostorem. Původ hry hledají archeologové u Olméků až hlouběji než 1400 let před naším letopočtem (Paso de la Amada). V aztéckém nahuatlu se hře říkalo tlachtli, ve staré mayštině pok-ta-pok. Hrála se po celé Mezoamerice, hřiště se dochovala v mnoha archeologických lokalitách, slavné je např. v Chichén Itzá. Dochované reliéfy dokumentují, že po skončení hry docházelo k rituálnímu obětování hráčů, není jasné, zda vítězného či poraženého mužstva. A jsou to brutální obrázky, v nichž např. jeden z hráčů drží v ruce nůž a dalšímu klečícímu hráči – již bez hlavy – prýští z krku trysky krve v podobě hadů. V posvátné mayské knize Popol Vuh je popsán mytologický příběh této hry, kterou hráli sourozenci Hun-Hunahpu a Vucub-Hunahpu s pány podsvětí Xibalba.
Mimochodem, několik hráčů mayské peloty bylo z Ameriky dopraveno až do Španělska na dvůr krále Karla V., kde je kreslil německý malíř Christoph Weiditz, kresby jsou v tzv. Trachtenbuch v Germanisches Nationalmuseum v Norimberku. Pelota je tedy dostatečně známa, popisují ji staré indiánské kodexy i španělští kronikáři, přesto se nedochovala její přesná pravidla. Každopádně je zřejmé, že hra měla astronomické, religiózní, mytologické i politické aspekty a byla součástí společenské hierarchizace. Není vyloučeno, že se časem postupně stávala sportovní hrou, na kterou se dokonce i sázelo. V současnosti existuje varianta nazývaná ulama, kterou lze při různých slavnostech vidět např. v Mexiku.
