Prostory, kde se setkání uskutečnilo, nebyly vybrány samozřejmě náhodně. Každý, kdo sleduje sociální sítě, už zjistil, že Zdeněk poslední dobou využívá vozy Mercedes Benz a od Radima Janoše zastupujícího tuto společnost jsme se dozvěděli, že Mercedes – Benz Praha se poslední dobou snaží rozšířit podporu sportů, které se v Čechách těší oblibě a to i v rámci běžné populace. A cyklistika svou popularitou toto kritérium bohatě naplňuje. Zdeněk Štybar se logicky jeví jako nejlepší volba. Spolupráce trvá již zhruba tři čtvrtě roku a výhledy jsou v tomto směru dlouhodobější. Sám Zdeněk oceňuje spolupráci s Mercedes – Benz Praha, vyjádřil i určitou pýchu nad tím, že může využívat tyto bezpečné a pohodlné vozy.

Jak jste si užil Kalifornii (Amgen Tour od California, 12. – 18. 5.)? Tři vítězné etapy třemi různými jezdci jsou určitě důvod k týmové spokojenosti?

Náš původní cíl bylo vyhrát hned první etapu ve sprinterské koncovce Fabiem Jakobsenem. To se ale nepovedlo i proto, že našeho sprintera dokázal v souboji sprinterů vyloktovat vítěz této etapy Peter Sagan, který přijel do poslední zatáčky bez brzd, pro Fabia to byl trošku šok a samozřejmě cenná zkušenost. Jenže vše se pak v dobré obrátilo: další etapu vyhrál Kasper Asgreen, který se z role stážisty dokázal rychle vypracovat v oporu týmu. Zvláště jeho zásluhou jsme získali v závěru loňského roku titul mistrů světa v časovce družstev a jeho vítězná etapa v Kalifornii jen potvrdila, že jeho letošní druhé místo na Flandrech nebyla vůbec náhoda. To, co předvedl Rémi Cavagna ve třetí etapě, kdy přijel do cíle sólo se sedmi minuty náskoku, zase potvrdilo jeho úžasnou sílu tempaře. A nakonec ve čtvrté etapě se podařilo vyhrát Fabio Jakobsenovi, také trochu překvapivě, protože dojezd byl spíše pro silové klasikáře. Takže rozhodně jsme dosáhli víc, než jsme si plánovali.

Prozatímní výsledky vašeho týmu na právě probíhajícím Giro d´Italia se však s těmi v Kalifornii nedají vůbec srovnat. Není to tím, že na Giru chybíte?

Na Giro jsem se těšil, od listopadu jsem se na něj připravoval, jenže tým jako posledního závodníka podepsal Erose Capecchiho a vzali ho místo mě jako posilu do kopců k Bobu Jungelsovi, což je správné rozhodnutí, protože v dlouhých kopcích bych Bobovi tolik jako Eros nepomohl. Proto došlo i ke změně mého programu: v sobotu jedu bajkový závod v Dohňanech, který organizuje společnost Janom, která náš tým podporuje. 4. června potom pro náš tým poměrně důležitý závod Gullegem Koerse a pak etapák Critérium du Dauphiné. Na 90% nepojedu na Tour de France, ani se na ni nepřipravuju. A potom až Vueltu. Jako ideální přípravu na mistrovství světa, což je nyní můj absolutní cíl. Trasa je vyloženě klasikářská a nejspíš nějakou dobu se taková příležitost nevyskytne. Velmi rád bych přivezl medaili!

Nesouvisí změny ve vašem letošním programu s vyjednáváním o smlouvě na další roky?

Záležitost nové smlouvy řeším co dva roky. Naštěstí mám i nyní více nabídek. Vše je zatím otevřené. Žádná varianta v současné době nepřebíjí ostatní. Velmi rád bych měl ale podepsáno do startu Tour, abych měl klid na přípravu do druhé části sezóny.

Nemáte obavy z případného odchodu ze současného týmu? Zatím to vypadá, že kdo z úspěšných závodníků (Terpstra, Gaviria) opustil Deceuninck - Quick Step, šel s výkonností, resp. výsledky dolů?

Příčin je určitě víc. My jezdíme mimořádně týmově, máme silné lídry, jasně dané úlohy. V jiných týmech možná nemají lídři takovou podporu, ale na druhou stranu mohou závodit bez omezení. Kdybych například na letošním Roubaix jel v jiném týmu, mohl bych závodit naplno a na svůj výsledek až do cíle.  Obavy z případné změny nemám. Letošek ukázal, že jsem na srovnatelné výkonnostní úrovni s nejlepšími klasikáři. Motivace mi nechybí a i podle testů či zkušeností z posledních dvou let, kdy moje výkonnost rostla, bych se měl i v dalších letech stále ještě zlepšovat.

Za měsíc proběhne v Trnavě Mistrovství České a Slovenské republiky. S odtajněním trasy považujete i tento závod za příležitost? A rýsuje se více než v předchozích letech možnost nějaké „aliance“ jezdců World Tour proti v poslední době dominantnímu Elkov Author? Loni jste sice nevyhrál, ale díky tomu, jak jste závodil, jste určitě neprohrál.

Je to docela „placka“, ale i takové závody se dají vyhrávat. Bude záležet na vývoji závodu, taktice, počasí. Možných scénářů je mnoho. Možnost domluvit se bude na tomto terénu omezenější. Elkov má právo takto závodit. V loňském roce, když už jsem věnoval energii na účast, by byla škoda nevyužít situaci, když pro nic jiného, tak pro dobrý trénink.

Pojedete časovku? Výsledky z Algarve (10.) by mohly napovídat, že začínáte být i velmi dobrý časovkář.

Ano. Chystám se na ni. Vloni mi prasklo sedlo. Letos chci dosáhnout lepšího výsledku. V Algarve mi leccos nahrálo do karet: jednak rostla forma směrem k jarním klasikám, jednak jsme v místě závodu měli s dvoutýdenním předstihem soustředění, a když jsem si natahoval tréninky, tak jsem směřoval na trasu téhle časovky. Je to nejhezčí časovka z celého roku, členitá, nahoru-dolů, spousta zatáček, což mi vyhovuje. Další časovka na Tirrenu (45.) se mi už tolik nepovedla, ono je to posledních 10 km z celého závodu a je to dost o motivaci. Naopak na Algarve jsem věděl, že časovka dost rozhoduje o celkovém pořadí, o což jsem se chtěl pokusit, takže jsem do toho šel na sto procent.

Stále častěji je slyšet, že v pelotonu chybí vzájemný respekt, což vnímám hlavně jako respekt mladíků ke zkušeným. Ovšem oni mladíci reprezentovaní např. Pogačarem či Van der Poelem už dnes dosahují skvělých výsledků. Jako kdyby popírali teorii, že naježděné objemy a získané zkušenosti nelze přeskočit.

Příčin je opět víc. Ve třiadvacítkách se dnes závodí jako u profíků, takže už jsou zvyklí na tempo i vzdálenost. Posouvají se tréninkové metody a srovnávají se. Informace o tréninkových metodách a trénincích konkurence jsou stále dostupnější a to i díky sociálním mediím jako je např. STRAVA. Samozřejmě významnou roli hraje talent. A konečně i to, že pokud ukáží, že na to mají, tak dostávají v týmech prostor, jede se na ně. I testy, kterými všichni procházíme, ukazují, kdo jak na tom je a má to vliv na prostor, který dostávají. Ovšem Van der Poel je zcela mimořádný, ten posbíral asi jen to nejlepší po dědovi i tátovi. Bydleli jsme kousek od sebe a on je profesionál v přístupu už od kadetů.

Viděl jsem vás, když jste v Mladé Boleslavi přespurtoval duo Authoru Bína – Šimůnek a stal jste se poprvé mistrem republiky v cyklokrosu. Vzpomenete si ještě na tento závod?

Vzpomenu a kupodivu docela často. Byl jsem ještě třiadvacítkář, trénovali jsme tam hodně s Vojtou Červínkem. Tehdy mě financovali rodiče, neměli jsme podporu týmu. Neměl jsem ani špičkový materiál, měl jsem sice dva bicykly, ale na různých rámech. Mixovali jsme Shimano s Campagnolem. A já při rozjíždění píchnul moje lepší kola. Takže samotný závod jsem jel na horších, těžších. A přesto se mi podařilo vyhrát a za mnou byli čtyři kluci z Authoru, kteří měli to nejlepší možné vybavení i oblečení a já neměl ani kombinézu. Dodnes, když vyfasujeme špičkový materiál, si na tuhle dobu vzpomenu. A snažím se o svá tréninková kola pečlivě starat, jako když jsem byl junior nebo třiadvacítkář. Bohužel dnes mladí, začínající kluci fasují hned špičkový materiál a někdy na horším i odmítají jezdit. 

Často jste na sociálních sítích vidět se synem Lewisem. Změnilo vás otcovství v přístupu k cyklistice?

Nikdy jsem nejel v této souvislosti ze sjezdu o 5 km pomaleji. První dva roky byly složitější, než jsem našel správný režim dne, abych s ním mohl být co nejvíc. Teď už je to lepší. Ale zase je horší odjíždět na trénink. Včera poprvé, když jsem odjížděl na trénink a ujišťoval jsem ho, že po návratu si spolu budeme hrát, mi řekl: “Papa ne na trénink, já pojedu s tebou!“ Poprvé mě zrazoval od tréninku, doufám, že i naposled (úsměv).

Zdeňku, velmi děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů. Speciálně se budeme těšit na mistrovství světa a společně s vámi věřit v první českou medaili ze závodu profesionálů.

Poděkování patří i Radce Maurové, zástupkyni firmy Ekoï pro Českou republiku, která se podílela na organizaci setkání a výborně ho moderovala.