V Ksar Ghilane jsme nezastavovali, přece jen, oáza se rozrůstá, více a více lidí i ubytovacích kapacit. Ale je to nepochybně zajímavé místo s termálním pramenem, v němž se příjemně koupe. A známým „stanovým“ hotelem Campement Yadis. V Ksar Ghilane je možné objednat jízdu do dun. Klidnější na velbloudu, adrenalinovou v buggy, obě bych doporučil.
Z Douz je až do Ksar Ghilane solidní silnice, poté jsme pokračovali dále do kempu Zmela téměř 20 kilometrů, tam už je nutné auto s pohonem na všechna čtyři kola. Silnice zmizela, obyčejná cesta též, pouze vyjeté koleje od těch, kteří projeli před námi. Z Ksar Ghilane je to pouze po prašné pouštní rovině, zdánlivě s tvrdým povrchem, pokud ovšem nemáte auto 4×4, je snadné někde zapadnout do písku (zažili jsme, místní mládež, vybavená jak na diskotéku, tahali jsme je ven). Řidič chtěl dojet za světla, tvrdil, že s padající tmou je orientace špatná.
Jihozápadní Tunisko je domovem 40 tisíc čtverečních kilometrů písečné pouště, která je součástí Velkého východního ergu (francouzsky Grand Erg Oriental). Jak se na těch dunách jezdí! Nahoru a dolů, po jídle bych takový výlet nedoporučil, ovšem legendární Toyota Land Cruiser to v rukách zkušeného řidiče zvládala bez zaváhání. Mimochodem, jednou stařičkou, která mě vrátila do časů mládí a lvice Elsy, jsem jezdil kdysi v kamerunských horách až k jezeru smrti Nyos. To už je přes dvacet let, v dnešním Tunisku mají modernější typy vozu, jehož první generace byla vyrobena už před více než 65 lety.
