Z Milána do Turína se jelo po 105. Nejezdí se po totožné trase. V posledních deseti letech uspěli sedmkrát vrchaři a třikrát sprinteři. To proto, že většina ročníků končila mimořádně prudkým výjezdem Superga. Pokud se tak nestalo, bylo to o sprinterech. Posledním vrchařem, který tu vyhrál, byl v roce 2021 Primož Roglič. Poslední dva ročníky ovládli sprinteři, nejprve Mark Cavendish (tehdy ještě Quick Step) a po něm loni Arvid de Kleijn (Tudor).
Letos připravili organizátoři trasu, která nenahrávala ani sprinterům, ani vrchařským specialistům. Úvodních 90 km z celkové výměry 177 km bylo profilově nezáludných. Pak přišly na řadu dva kopce, ale nic dramatického. To podstatné se mělo odehrát od 140. km, kdy v rychlém sledu po sobě následovala dvě stoupání, přičemž to první bylo ze všech nejnáročnější (3 km, 7%, max 10%). Po sjezdu závěrečných necelých 5 km do cíle mírně stoupalo.
Brzo po startu odjela trojice Ital Murgano (Corratec-Vini Fantini), Španěl Camprubí (Q36.5) a Francouz Vercher (TotalEnergies). Rychle najeli 4 minuty a pak už je začal peloton kontrolovat. Dostiženi byli před rozhodujícími fázemi závodu.
V nejtěžším stoupání dne jednak začali odpadat sprinteři a hlavně zaútočil Alberto Bettiol (EF Education-EasyPost). Za ním se vytvořila 15členná skupina, v níž měla BORA-hansgrohe pět a UAE Emirates 3 lidi. O stíhání osamoceného italské borce se starali výhradně jezdci německého týmu, takže v posledním stoupání o jednoho člověka přišli.
V něm se ve stíhací skupině hodně nastupovalo, ale nakonec se to zase sjelo do kupy. Náskok Bettiola se postupně snižoval a 3 km před cílem už byl nadohled. Vše nasvědčovalo tomu, že bude pohlcen. Byly dva důvody, proč se tak nestalo. Jednak se za ním začalo z pochopitelných důvodů taktizovat a jednak měl bývalý vítěz Flander skvělý den.
V posledním kilometru si ještě ze stíhací skupiny nastoupil 19letý švýcarský závodník Jan Christen (UAE Emirates), ale ani on už nedokázal k Bettiolovi dojet. 30letý Ital tak získal po Flandrech společně s etapou na Giru jedno ze svých tří nejvýznamnějších kariérních vítězství. Teprve minutu za vítězem si to rozdali o 16. a další místa sprinteři.
"Nečekal jsem, že pojedu tak rychle tak dlouho," řekl Alberto. "Očekával jsem, že na můj útok zareaguje víc jezdců, ale nakonec to bylo opravdu těžké. Neplánoval jsem tolik trpět, ale jsem opravdu hrdý, že jsem dnes vyhrál. Pro tým je to důležité, protože to posílá mým týmovým kolegům a personálu další motivaci do nadcházejících závodů."
Hlavní sportovní ředitel Charly Wegelius řekl, že tým se připravil na několik různých scénářů závodu, včetně Albertova agresivního útoku. "To byl jeden z plánů, aby se Alberto vydal do sólového útoku. Chtěli jsme udělat velmi těžký závod, abychom se zbavili čistých sprinterů. Jedna možnost byla jet tempo, ale peloton to udělal za nás, a druhá možnost, buď nechat Marijna (Van den Berg) počkat na sprint, pokud by to byla větší skupina, nebo nechat Alberta, aby to zkusil dřív. Vlastně jsem nečekal, že půjde tak brzy, ale jel skvěle. Poměrně rychle získal dobrý náskok, očividně proto, že jel tak rychle. S pěti jezdci Bora jsme věděli, že to bude těsné, zvláště s protivětrem od čtyř kilometrů do cíle. Ale také jsme věděli, že po příchodu do finále tam bude určitá míra taktiky, a vyšlo to.“
K závodu nastoupil jediný český cyklista. V týmu dsm-firmenich PostNL dostal z devo týmu šanci Milan Kadlec, mimochodem stejně starý jako Christen, a byl klasifikován na 111. místě +12:23 za vítězem.
