120 kilometrů dlouhá osmá etapa se startem a cílem v Nice byla poslední příležitostí něco udělat s celkovým pořadím a závodilo se také o puntíkatý trikot nejlepšího vrchaře (na trati byly tři prémie 1. kategorie) a bodovací soutěž. Právě kvůli zelenému trikotu od prvních kilometrů útočil Mads Pedersen (Lidl-Trek), ale nejdříve úspěšný nebyl, do úniku se dostal až 86 kilometrů před cílem.
V úniku s dalšími dvanácti cyklisty zůstat nechtěl a zaútočil opět, z první skupiny odjel s Jhonatanem Narváezem (UAE Emirates-XRG) a Georgem Steinhauserem (EF Education-EasyPost), a o několik kilometrů později zůstal na čele dokonce úplně sám. Před vrcholem Col de la Porte byl sice soupeři dostižen, ale byl odhodlán nechat na trati úplně všechno a proto opět zaútočil ve sjezdu.
V následujícím výjezdu Peille byl na čele sám Pedersen, když z pelotonu zaútočil Aleksandr Vlasov (Red Bull-Bora-Hansgrohe), který rozpoutal útoky vrchařů. Mattea Jorgensona (Visma-Lease a Bike) vyzkoušel Florian Lipowitz (Red Bull-Bora-Hansgrohe), druhý muž celkového pořadí, jenže Američan byl silný a bez problému si Lipowitze pokryl.
Sheffield zaútočil ve sjezdu
Vlasov zaútočil na Peille podruhé a tentokrát si i s Felixem Gallem (Decathlon AG2R La Mondiale) dojeli Pedersena a s minimálním náskokem protnuli vrchařskou prémii 40 kilometrů před cílem. Ve následujícím sjezdu se z hlavní skupiny utrhl Magnus Sheffield (Ineos Grenadiers) a sólově stíhal vedoucí trio. Dojel si je 26 kilometrů před cílem. Čtyři uprchlíci měli v tu chvíli 43 sekund náskoku před Jorgensonovou skupinou.
Muže ve žlutém trikotu nikdo z jezdců před ním vážně neohrožoval, ale stejně se rozhodl ve stoupání Col d'Eze zaútočit. Mezitím si Pedersen vpředu připsal na jediné rychlostní prémii 10 bodů a zajistil si zelený trikot. Dánský klasikář zůstal v čelní skupině pouze se Sheffieldem a Američan se Pedersena zbavil v posledním stoupání Col des Quatre Chemins, 12,5 kilometru před cílem. Odtud už pokračoval sám, nemohl už déle vyčkávat, protože zezadu se přibližoval Jorgenson.
Sheffield dorazil na vrchol posledního kopce s náskokem pouze 20 sekund a musel ještě zvládnout 9 kilometrů převážně ve sjezdu. Jorgenson byl ve sjezdu o něco rychlejší, ale moc riskovat nemohl, šlo mu především o celkové vítězství. Sheffield projel cílem s půlminutovým náskokem a vyhrál poprvé od sezóny 2022.
„Je to opravdu neuvěřitelné. Už tolikrát jsem byl druhý... Je to moje první vítězství na úrovni World Tour a moc to pro mě znamená," radoval se dvaadvacetiletý cyklista. „Cyklistika je opravdu... Je prostě tak těžké vyhrát, v jakémkoli závodě. Tým ve mně vždycky věřil, i v těch těžkých chvílích. Dnes jsme měli opravdu dobrý plán. Josh (Tarling, pozn. red.) byl v prvním stoupání prostě neuvěřitelný. A pak už jsme měli vpředu více lidí a šlo o to, abychom to správně sehráli. Matteo (Jorgenson) byl izolovaný. A mně se podařilo dojet si k Madsovi (Pedersenovi) a věděl jsem, že jsem ve stoupání asi silnější, takže jsem ho musel co nejlépe využít ve sjezdu a na rovině a pak jet co nejrychleji na vrchol. V celkovém pořadí jsem udělal to nejlepší, co jsem mohl. Připravoval jsem se opravdu pečlivě, ale pak jsem v den etapy s cílem na La Loge des Gardes jsem byl nachlazený. Znovu se ukazuje, že v cyklistice se nikdy nesmíte vzdát,“ dodal Sheffield.
Oddychl jsem si, přiznal Jorgenson v cíli
Jorgenson také slavil, vždyť podruhé za sebou, tentokrát zcela suverénně, vyhrál Paříž-Nice. Třetí dojel Gall a odstupem 1:01 dokončila skupina s Lipowitzem a Thymenem Arensmanem (Ineos Grenadiers). Tito dva doprovodili Jorgensona na pódium v konečném pořadí. Sheffield se posunul na čtvrtou příčku, pátý skončil Michael Storer (Tudor).
„Nejvíc ze všeho cítím úlevu. Spadla ze mě spousta stresu. Na tento týden jsem myslel poslední tři měsíce. Je příjemné to zvládnout, vědět, že jsem udělal všechno, co jsem mohl, a že to vyšlo,“ usmíval se Jorgenson po dojezdu k Azurovému pobřeží. Závod vyhrál s velkým přehledem a měl také vynikající týmovou podporu, především v rovinatých etapách. Největší vliv na celkové pořadí měla týmová časovka a větrná šestá etapa. „Jsem rád, že to vypadalo, že máme věci pod kontrolou. Musím ocenit svůj tým. Tento týden mě skvěle podporoval. Víme, že bez Jonase (Vingegaarda, pozn. red.) jsme byl dnes izolovaný, ale po zbytek týdne jsem měl velmi silný tým. Každý z nich byl od prvního dne odhodlaný. Je to opravdu velmi dobrý pocit. Jsem moc rád, že jsem v tomto týmu. A vyhrál jsem Paříž-Nice dva roky po sobě, to je neuvěřitelné!“
Závěrečný den Paříž-Nice byl oslavou americké cyklistiky. „Bylo opravdu skvělé bojovat s Magnusem Sheffieldem. Byli jsme spolu ve stejném juniorském týmu Hot Tubes Cycling. Opravdu jsem se ho snažil dojet, ale jsem rád, že vyhrál. Zaslouží si to. Je to vážně super. Z Paříž-Nice se stává americký závod,“ smál se Jorgenson.
Konkurence v letošním ročníku Paříž-Nice nebyla po odstoupení Vingegaarda příliš tvrdá, přesto si Jorgenson musel poradit s řadou překážek. „Včera a na La Loge des Gardes jsem poprvé v kariéře opravdu trpěl v chladu. Možná jsem teď příliš hubený. Rozhodně to nebyl jednoduchý týden. Každý den jsem bral jako jednodenní závod a jsem rád, že jsem v cíli.“
Trikoty se nepřevlékaly
Pedersen dorazil do cíle se ztrátou tři a půl minuty a kromě zeleného trikotu si odváží také ocenění pro nejaktivnějšího muže poslední etapy. Nejlepším vrchařem se stal Thomas Gachignard (TotalEnergies), který měl štěstí, že nikdo z jeho nejvážnějších soupeřů, především Joao Almeida (UAE Emirates-XRG), nedokázali bodovat. Lipowitz ubránil bílý dres pro vítěze soutěže mladých jezdců.
