Soutěž měla totiž nový formát. Při prvním ročníku 2020 se jelo 50 km ve virtuální Watopii, loni už 54,9 km v počítačové realitě vytvořené v newyorském Central Parku. Teď z prvního kola Punch na trati 13,8 km dlouhé zbylo jen 30 nejlepších. Z následujících 8,5 Climb už jen top 10. To se jezdilo na okruzích venku ve skotské přírodě, všichni dostali i mapu. Závěrečné Podium se pak jelo na krátkém předem známém okruhu v ulicích města. V každém kole poslední vypadl, až zbyli jen tři do medailové bitvy.
Účastníci vzešlí podle národních koeficientů a pak z kvalifikací se připojili odevšad, jen pár místních šlapalo přímo v Glasgowě. „Po Hrách Commonwealthu 2014 a mistrovství Evropy 2018 opravdu vrcholná akce a další prestiž pro nás,“ pochvaloval si přímo v dějišti sir Chris Hoy, legendární jedenáctinásobný mistr světa šestinásobný olympijský šampion. Celý svět pak mohl spolu s ním sledovat naháněnou avatarů, kteří si sami vybrali kolo i dres, někteří včetně hlavní hvězdy Osborna dokonce zapomněli svým postavičkám nasadit helmu…
Nejdřív ženy. Dlouho vypadala nejlíp Jacquie Godbe z nejsilnější americké ekipy. Jenže ve finiši dokázala sílu, formu i zkušenost obhájkně Loes Adegeest z Nizozemska. Členka týmu FDJ/Suez už letos vyhrála na australské silnici Cadel Evans Race a v etapovém Down Under skončila dvanáctá. Nejlepší dokázaly zapsat výkon až 10 W/kg.
Absolutně nejvíc ale vytlačil Jason Osborne, 13,5 W/kg. Tenhle bývalý německý veslař, medailista z olympiády v Riu, už se stal žijící legendou cyklo e-sportu. Díky svým výkonům získal už dříve angažmá v týmu QuickStep, pak se stal prvním mistrem světa. Loni skončil druhý. Teď jezdí za Alpecin/Deceuninck a připojil se z hotelu v Emirátech, kde v úterý nastupuje do Tour UAE!
Chyběl totiž obhájce Jay Vine, loni na podzim vítěz dvou etap na Vueltě a v lednu král Down Under. A z prvního kola neprošel těsně o dvě pozice ani Victor Campanearts, Belgičan z Lotta, vítěz etapy na Giru. Ve finále to všem nandal úžasným nástupem skoro neznámý 21letý dánský biker Björn Andreassen.
Ujel hned, dostal se až k 18 vteřinám náskoku a v medailovém finiši se už ostatní spokojili s bojem o stříbro… „To je můj styl,“ hekal při pokusu o úsměv, když ho doma kropili šampaňským. „Jsem totálně mrtvý, ale věřil jsem, že to udržím.“ Sice se jako junior ukázal i dvakrát na světovém poháru v Novém Městě, ale žádný velký výsledek za sebou nemá. Loni byl na silnici 36. v GP doma v Herningu, závodě kategorie 1.2. To jeho o čtyři roky starší jmenovec Simon, člen továrního týmu Cannondale, je mistrem světa juniorů MTB XC 2014 a vítězem světového poháru v Novém Městě 2020…
„Věděl jsem, co mohu očekávat. Podle startovky jsem odhadoval, že spurt bude trvat 35 vteřin. To byla moje nejslabší stránka, papírově jsem se počítal někde mezi dvacet až čtyřicet. To byla velká selekce,“ říkal Daniel Turek, který skončil 54., ale ukázal se dvěma nástupy. „Dvakrát jsem nastoupil, odjelo nás pět, ale tahali jsme dva tři. Dojeli nás 400 metrů před cílem. Ve sjezdu se tak velký balík, co se za námi vytvořil, ohromně rozjede. Zkusil jsem si to, pět minut jsem jel 450 W, z toho už by se asi blbě spurtovalo,“ popisoval. Šlapal v hotelu na týmovém soustředění ve Španělsku před závody na Rhodosu. Před televizí, za zády skoro dvě desítky diváků.
Účast si moc pochvaluje. „Když přijede silničář na bajky, dostane na .... Stejně když přijde poprvé na esport. Musíš si to okoukat, ale není to až tak těžký. Rozhoduje tady načasování sprintu,“ ví už teď moc dobře. „Ale baví mě to. Když jsem byl mladej, nic takového nebylo, jezdil jsem venku,“ vzpomíná 30letý borec se zkušenostmi z Israel Cycling Academy i rakouského Felbelmayru. „Teď mi to dává smysl. Když je hnusně, sednu na trenažér, dávám si i závod. Hraju počítačovou hru a při tom trénuju. Venku bych asi jel pět až deset tepů víc, ale vytrvalost takhle natrénuju, přidám si i spurty. Postupně pronikám do technologií. Měřím si třeba čtyři zdroje wattů najednou, s dobrým trenažerem se dá ověřit i wattmetr na kole. Uvidíme, kam se to dál vyvine.“
Můžete se připojit, proč ne. Už se dala dohromady i cyklo e-sportová komunita Čechů a Slováků, najdete ji pod zkratkou CSVC. Společně se jezdí na vyjížďky, pořádají závody. Nasimulovat se dají podmínky pro jezdce odlišné výkonnosti, v režimu „na gumě“ se nedá ujet…. „Je to docela zábavné, připojíš se po telefonu třeba v šest večer už za tmy, jedeš trénink podle svého, k tomu si povídáš s někým, kdo může jet něco jiného,“ usmívá se Turek.
Do světového šampionátu UCI se vydal sám bez podpory svazu už podruhé, předloni neuspěl. Češi ani teď nezískali podle žebříčku pro start žádné místo z 75, určených federacím. Turek musel nastoupit do veřejné kvalifikace 120 lidí o 12 „evropských“ míst. Před tím vyplnit řadu procedurálních formalit i testů, prověřujících jeho důvěryhodnost. „Zrovna jsme byli na soustředění ve Špindlu. Muselo se hodně taktizovat, protože se jelo naopak, vylučovačka zepředu, postupoval vždy vítěz kola,“ dodává. „Je to jinej sport, ale tenhle letošní mistrovský formát mi přijde lepší.
Výsledky najdete zde: muži: https://zwiftinsider.com/wp-content/uploads/2023/02/51388-1676761104-2023CEWC_Results_Men_PROVISIONAL-b8dc90.pdf
