Poslední etapa skýtala na 93 km jistou šanci na změnu celkového pořadí, ale dost malou. Byla jí vrchařská prémie 1. kategorie dlouhá 5 km s průměrným sklonem 9,3%. Její omezení spočívalo ve dvou věcech. Její vrchol byl umístěn uprostřed etapy a z jejího vrcholu se do cíle vzdáleného 45 km v podstatě stále klesalo.
Chvíli trvalo, než se utvořil denní únik, zvláště aktivně si v tomto úsilí počínal španělský šampion Oier Lazkano (Movistar). Do pětičlenného úniku se ale dostal jeho týmový kolega Will Barta, jediný zástupce z WorldTeams.
V nejtěžším stoupání dne se staly dvě důležité akce. Ze skupiny uprchlíků se odpoutal Barta, 28letý americký cyklista, který v některém z World týmů kroutí šestou sezónu, z toho třetí v Movistaru. Univerzál, cenný pro tým, jenž dosud nevyhrál žádný profesionální závod.
Druhou akcí byl pokus přivést do těžkostí průběžného lídra závodu Brandona McNultyho (UAE). Nejdříve jezdci BORA-hansgrohe rozjeli v kopci tempo pro Vlasova, který poté akceleroval, jenže McNulty nezmatkoval, postupně zkracoval malý náskok Vlasova, až ten se poslušně vrátil do skupiny. Pod samým vrcholem kopce zase poodjel Pello Bilbao, ale i jeho náskok byl miniaturní, takže ve sjezdu o něj rychle přišel.
Mimořádně aktivně si počínali v hlavní skupině, která se ve stoupání na VP zredukovala na zhruba 40 lidí, cyklisté Movistaru v úsilí pokrýt všechny aktivity soupeřů s cílem udržet Willa Bartu co nejdéle v úniku. Takže když se ve sjezdu z oné VP pustil do svého sólo čísla opět Matej Mohorič a zase všem odjel, našla se jedna výjimka, která mu visela na zadním kole a na rovině nestřídala: Oier Lazkano. Takže i tento pokus vzal rychle za své.
Významnou měrou tak velmi rádi přispěli k tomu, že Will Barta po více jak 50km sólo akci dotáhl o pouhých 8 sekund svůj životní závod do úspěšného konce.
"Abych pravdu řekl, dlouho jsem měl pocit, že mě chytnou," přiznal Bárta. "V závěru jsem nevěděl, kolik lidí je za mnou nebo kdo mě pronásleduje, tak jsem si řekl: Mohl bych to zkusit, není co ztratit. Bylo tam hodně zatáček a myslel jsem si, že mi to pomůže. Pak už jsem věděl, že to zvládnu."
Teprve za Bartou se sprintovalo o druhé místo. Z něj vyšel nejlépe ten, který k tomu tady má nejlepší předpoklady: Jonathan Milan (Lidl-Trek). Čímž si pojistil zelený dres vítěze bodovací soutěže. Dres vrchaře zůstal Mikkelu Bizkarovi (Euskaltel-Euskadi), druhý v celkovém pořadí Santiago Buitrago si také ponechal dres bílý a co je nejpodstatnější, McNulty vyhrál po Giro d´Sicilia v ročníku 2019 svůj druhý etapový závod.
"Je to příjemný pocit. Po Mallorce jsem věděl, že mám dobré nohy, takže přijet sem a vyhrát je hezké," uvedl McNulty na týmových stránkách. "Věděli jsme, že se Bora o něco pokusí v dlouhém stoupání. Vlasov zaútočil, šlo mu o bonusové sekundy, takže to bylo těžké. Ale jakmile jsme byli ve sjezdu, měli jsme to pod kontrolou. Nakonec to byl pěkný den.“
McNulty, který má podepsáno s UAE Emirates až do roku 2027, se znovu objeví na startu od 19. února při UAE Tour.
