Brandon McNulty patřil v juniorské kategorii mezi top talenty světové cyklistiky. Mezi jiným ve svých 17 letech, tedy prvním rokem mezi juniory, vyhrál u nás Závod míru. Tehdy za sebou nechal třeba Fosse, Pogačara a na 12. místě i Jakuba Otrubu. Profiloval se především jako famózní časovkář, v tom roce, tedy 2015, jel na mezinárodní scéně čtyři časovky a tři vyhrál.
O rok později pokračoval v podobném duchu, aby sezonu zakončil titulem mistra světa ve své parádní disciplíně. Jako takový měl nabídky z několika týmů nejvyšší cyklistické ligy, ale on se rozhodl závodit doma v americkém týmu druhé divize Rally, který se posléze přejmenoval na Human Powered Health.
Teprve v roce 2020 kývl na nabídku UAE Emirates. Tady měl smlouvu ještě na další rok, ale letos v létě se s týmem dohodl na prodloužení až do roku 2027.
V týmu nabitém hvězdami v čele s tou nejzářivější, tedy Tadejem Pogačarem, ale také João Almeidou, Adam Yatesem či Juanem Ayusem sice příležitosti k realizaci vlastních ambicí dostává, ale jinde by jich bylo podstatně víc. Jemu ale tahle cesta očividně vyhovuje.
Je skvělý cyklista, každým rokem se zlepšuje, ale mezi nejužší cyklistickou špičku zatím nepronikl. Má na kontě spoustu výborných výsledků, ale žádný převratný. Stále patří mezi nejlepší světové časovkáře, ale jednička není. Dokáže skvěle zvládnout profilově náročné etapy, které ale nesmí končit na kopci, ale nedokáže to opakovaně.
Takže ve svých 25 letech má na kontě pouhých sedm prvenství, z toho jen tři jsou z kategorie UWT. To nejcennější je z letošní sezony, to když z úniku vyhrál těžkou 15. etapu Gira.
Vypadá to, že třítýdenní závody jsou na něj moc. Má hodně dobrých výsledků z týdenních, ale vyhraný jen jeden. V roce 2019 jedničkový Giro di Sicilia.
"Stále mám pocit, že se snažím zjistit, jaký jsem typ jezdce. Snažím se být sice jezdcem na celkové pořadí etapových závodů, ale někdy mám opravdu dobré časovky a někdy jsem dobrý v jednodenních závodech,“ říká McNulty v rozhovoru pro Cyclingnews. „Možná bude příští rok příležitost prozkoumat i jiné závody než jen velké týdenní etapové.“
Možná jako řada Američanů je i McNulty trochu jiný. Svěřuje se, že zkusil opakovaně, tak jako většina špičkových cyklistů, trénovat ve vysokých nadmořských výškách, ale na rozdíl od svých kolegů či soupeřů to má na jeho výkon opačný dopad. "Cítím se jako výstředník, takže možná je to částečně v mé hlavě a měl bych se o to pokusit častěji," říká a zároveň dává najevo, že mu vyhovuje trénink v domácích podmínkách Arizony.
"Vždycky jsem týmu říkal, že můžu doma trénovat opravdu dobře, dělat to po svém, a mám pocit, že jsem to tak trochu už i dokázal, protože téměř pokaždé, když se připravuju doma, pak zajedu opravdu dobré výsledky.“
Letos se poprvé propracoval na hranu první a druhé padesátky světového pořadí, když kromě vítězné etapy na Giru označil za druhý hlavní vrchol své dosavadní kariéry 4. místo v časovce na mistrovství světa ve Skotsku, kde ho předčili pouze Evenepoel, Ganna a Tarling, který se stal posléze šampionem evropským.
Jeho myšlenky se nyní upírají především k olympijské časovce. "Byl jsem specialistou na časovku, ale posledních pár let se mi v této disciplíně tolik nedaří," přiznává McNulty. A rozvíjí úvahu nad tím, že speciálně v časovce hraje kromě výkonu mimořádně důležitou roli i materiál. A ten neměl jeho tým vždy nejlepší. Ovšem po sezoně 2022 změnil dodavatele a zdá se, že to přineslo zlepšení.
„Časovky jsou každým rokem rychlejší a rychlejší. Před několika lety průměr 50 km/h znamenal, že jste téměř vyhráli nebo jste alespoň byli v první pětce nebo šestce, zatímco nyní je to 55 nebo 56 km/h,“ říká. „Takže časovky jsou v dnešní době skoro spíše závody ve zbrojení.“
Jaký bude mít McNulty závodní kalendář, teprve uvidíme. Hodně bude záležet na tom, kdy, kde a komu bude muset pomáhat, což znamená především na Grand Tours. Těch jel dosud pět, zkusil všechny tři, nejlepšího výsledku dosáhl hned na té první, jíž bylo Giro 2020, které dokončil na 15. místě.
Sám ale mluví o tom, že by rád zkusil jet na výsledek i jednodenní klasiky, které by mu měly profilově vyhovovat, čímž má na mysli především Lutych a Lombardii, které sice jel už každou dvakrát, ale bez úspěchu. Je trochu s podivem, že právě na těchto monumentech se mu zatím nedařilo, protože přesně v takovém terénu se odehrála všechna jeho dosavadní vítězství, mezi nimiž kromě etapy na Giru vynikají z roku 2022 etapa z Paris-Nice či jednorázovka Faun-Ardéche.
Letos byl po Kussovi, Powelssovi a Jorgensonovi čtvrtým nejlepším americkým cyklistou. A stále věří ve zlepšení. „Možná jak stárnu je zlepšení každým rokem menší, ale mám pořád pocit, že se stále zlepšuji. A doufám, že je stále co zlepšovat."
Jeho výsledky o tom rozhodně vypovídají. Letos jel kromě Gira sedm týdenních etapáků úrovně Pro a UWT, přičemž nejlépe skončil 2. a nejhůř 14. a průměr jeho umístění má hodnotu 8,7.
Zdá se, že s McNultym je v roce 2024 třeba počítat ještě víc, než v tom letošním.
