Muže čekalo na třetím světovém šampionátu 180 kilometrů. Vyráželi také z Halle. Do dvou okruhů pod Lovaní, na rozdíl jediného ženského včera, přijelo na čele šestnáct lidí s masívní převahou Belgičanů. Nedá se však napsat, že by toho dokázali využít ve prospěch vlajky, aby utahali favority. Naopak víc byli vidět ať oranžový démon Mathieu Van der Poel, tak slovinský obhájce Matej Mohorič nebo britský diesel Connor Swift. 

Někde 60 km před cílem ve stoupání se zvedl Van der Poel, udržel se jen Swift, vítěz Gravel series ve Walesu před dvěma týdny. Za nimi se vydali jen Mohorič se čtyřmi Belgičany – jmenovci Vermeerschovými, Hermansem a Stuyvenem, a nakonec je chytili.

Zbývalo 36 km, když se pokusil zabrat Florian Vermeersch, udělal jedinou chybu, že si vzal na zádech i Van der Poela. Jenže zbývající kvarteto jako by se nemohlo dohodnout, jak se jich udržet, ačkoliv si Mohorič mohl hlavu ukroutit, a darovali jim náskok, který se už nedal sjet.

Dvojice navyšovala náskok. Ve stejném místě okruhu v mírném stoupání, tentokrát už jen 13 km do cíle, se zvedl ze sedla Van der Poel, zleva objel soupeře a zanechal za sebou jen stopu ve štěrku. Florian Vermeersch ani nezvedl hlavu, natož, aby se snažil zachytit. Věděl, že i za stříbro, stejně jako loni, bude rád. Očekávaný souboj na Rambsbergu už nepřišel. „Ze začátku jsem se necítil dobře, ale pak jsem rozjel. Ale Mathieu byl jasně nejsilnější,“ nesmutnil po dojezdu.

MVDP po chvíli už v klidném tempu najel téměř minutu (v cíli za 4:41:23). Zbýval boj o bronz mezi čtyřmi uchazeči, téměř čtyři minuty za vítězem. Na cílové rovince se téměř zastavili a vyčkávali. První se rozjel Mohorič a zdálo se, že to dokáže. Jenže poslední metry mu došla síla a nejrychleji šel přes něj Quinten Hermans, cyklokrosový obojživelník.

„Byl to pro mě velký cíl tenhle šampionát, chtěl jsem přidat duhový dres v další disciplíně do své sbírky. A užil jsem si to,“ řekl. „Plánoval jsem to od počátku udělat soupeřům těžší, aby se nejelo ve velké skupině. A pak v závěru? Dobře jsme spolupracovali s Florianem, ale podobně jsem trochu přidal v nejtěžším místě, protože sprint na gravelu je přece jen složitější, nevíte, co se může stát. Pěkně mě bolí nohy,“ vyprávěl ještě spokojeně v cíli. Na rozdíl od většiny použil ve výbavě dvoupřevodník, materiál ho podržel dokonale. A že by třeba za rok vyrazil na gravelový Unbound do Ameriky? „Na gravelu jezdím rád. Teď si užiju tenhle dres a uvidíme, co přijde.“ Nizozemci tu tedy brali dvě zlaté a jeden bronz, domácím Belgičanům zbyla dvě stříbra a jeden bronz.

Z Čechů se držel nejlépe Petr Vakoč, čerstvý vítěz seriálu UCI Gravel World Series, ale ze třetí skupiny dosáhl na 21. místo (4:53). Potěšil i výsledek bikového maratonce Filipa Adela, dojel 42. (4:55), za sebou nechal i známá jména napříč disciplínami, Felipe Ortse, Albana Lakatu nebo Nikiho Terpstru či Camerona Masona. K českému vystoupení se vrátíme podrobněji zítra. Další pořadí: 112. Kalojíros, 131. Bakus, 165. Habermann, 174. Pelánek… Kulhavý, Rauchfuss, Fiala a Adam Ťoupalík do cíle nedojeli.