Dominiku, v loňském roce v závodech UCI celkem 14 umístění v top deset a 7 v top pět, nejblíže k vítězství 2. místo ve druhé etapě Alpes Isére Tour (2.2) v hromadné koncovce 70 lidí. Neštve tě to už?
Jasně, že bych chtěl vyhrávat. A věřím, že na to mám, že se k tomuto cíli stále víc přibližuju a že se to letos skutečně podaří. Což byl také jeden z důležitých důvodů, proč jsem přestoupil do ATT Investments.
Jenže ty nejsi typický čistokrevný sprinter. A takový letos do ATT přišel. Bartosz Rudyk. Nebudeš odsouzen k tomu, abys mu rozjížděl spurty?
Jsme domluveni, že pokud budeme nominováni na stejný závod a půjde o terén, který bude nahrávat sprinterům, budu mu dělat posledního ve vlaku a budu to dělat rád. Vítězství je vždycky vítězstvím týmu. Na druhou stranu mě vyhovuje obtížnější terén, kopce řekněme okolo pěti až osmi minut a spurt z redukované skupiny. Můžeme tomu říkat klasikářský. A v takových závodech by měla přijít zase moje šance.
Mimochodem špičkové týmy trénují usilovně, aby jim takový vlak perfektně fungoval, a špičkoví rozjížděči jsou ceněni skoro jako sprinteři. Věnovali jste se takové dovednosti třeba teď na kempu ve Španělsku?
Přivézt sprintera na co nejlepší pozici do spurtu a současně ve stavu, kdy musel utratit co nejméně sil, je cíl takového snažení a je to velké umění. Když sledujete například Morkova, jak umí svého sprintera protáhnout až do spurtu, je to zážitek. Teď při druhém španělském kempu jsme to skutečně trénovali. Bartosz vypadá výborně, moje role bude dělat pro něj právě práci toho posledního. Myslím, že jsem posbíral dost zkušeností, když jsem rozjížděl třeba pro Lojzu Kaňkovského nebo Frantu Sísra, abych takovou práci dokázal zvládat dobře.
Můžeš říci i další jména kluků, co by v takovém vlaku měli pracovat?
To bude samozřejmě záležet na složení sestavy pro konkrétní závod. Ale teď přede mnou jezdil Tomáš Jakoubek, který dokáže držet dlouhodobě vysoké tempo, což je důležitý předpoklad, jak připravit půdu pro dva poslední.
Dobrá, a kdy tedy přijde tvoje šance?
S Bartoszem bychom měli startovat na úvod sezóny na závodech v Chorvatsku, kde to často končí sprinterskou koncovkou. Osobně směřuju první vrchol na dubnové etapáky ve Francii. Mám s nimi zkušenosti, je to terén přesně pro mě a mám velkou motivaci se v nich ukázat.
Ono prosadit se ve Francii nebo Belgii či Nizozemsku, byť jen ve dvojkových závodech, je přeci jen něco jiného, než uspět například v Polsku. Směřuje tvoje úsilí právě sem třeba i proto, že máš stále ambice prosadit se do nějakého týmu z vyšší divize?
V těchto závodech je větší konkurence, závodí se tu obvykle od startu s plným nasazením, hodně kluků tu bojuje o angažmá v lepších týmech. Takže uspět právě tady znamená být významně víc vidět. Ano, je to jeden z mých cílů. A i proto, že šance postoupit výš se nevzdávám. Proto tu cyklistiku i děláme.
Když jsme tedy u cílů a prvního vrcholu sezóny, na které další závody chceš zaměřit nejvíc svou pozornost?
Svým významem stojí výš jedničkové etapáky, jako je Okolo Slovenska nebo Okolo Rakouska. Speciálně se chci připravit na mistrovství republiky. Pojede se v Jevíčku, pocházím z tohoto kraje, znám to tu dokonale, rodiče přítelkyně bydlí dokonce přímo u trati, budu tu mít spoustu fanoušků. Mám mimořádnou motivaci a právě tady chci hodně uspět. Krom toho bych se rád také nominoval do reprezentace třeba na mistrovství Evropy.
Pojďme se teď trochu zastavit a podívat se na tvůj cyklistický životopis.
Až do 15 let jsem hrál basket a to i mládežnickou extraligu, jenže jsem nevyrostl. Na kole jsem přitom jezdil vždycky, ale když mi naši koupili k Vánocům silniční kolo, basket šel stranou a já se začal cyklistice věnovat systematicky. Nejprve ve Favoritu Brno, posledním rokem v kategorii U23 jsem přestoupil k Radimu Kijevskému a po dvou letech do Elkov-Kasper. Po dalších pěti letech se tedy vracím do ATT Investments.
Kdo tě nejvíc cyklisticky ovlivnil?
Do Favoritu jsem přešel přes pana Regece, tam mě nejprve trénoval Lukáš Petr a poté František Trkal, v ATT mě ovlivnil Radim Kijevský a v Elkov-Kasper Ota Fiala. Každý z nich mě v cyklistickém řemesle posunul o krok dál.
Teď v ATT Investments tě dostává do rukou Michal Bednář. Spolupracujete už několik měsíců. Je vůbec něco, v čem tě může i on obohatit?
Každý trenér je trochu jiný, klade důraz na jiné detaily. Michal hodně pracuje s intenzitami a frekvencí. Nově jsme na kempu podobně jako profi týmy, které s námi byly na stejném hotelu, hodně najezdili i za motorkou, což je velmi důležité právě pro simulaci závodního zatížení, jízdy na těžší převod ve vyšší frekvenci, což by nám mělo prospět hned v úvodních závodech sezóny. S Michalem jsme v úzkém kontaktu a mně jeho přístup a inspirace vyhovuje.
Řekl jsi, že jeden z důležitých motivů přestupu do ATT byla šance začít vítězit. Nejspíš to nebyl jediný motiv. Je něco, co tě tady vysloveně překvapilo?
Že by mě něco překvapilo ve smyslu zaskočilo, to ani ne. Věděl jsem poměrně dobře, do čeho jdu. Spoustu kluků znám velmi dobře, s řadou jsme jezdili ve stejném týmu, ať to je Jirka Petruš či Kuba Otruba. Tenhle tým se každým rokem zlepšuje, loni byl mezi třemi nejlepšími v Evropě, to nám zajišťuje výborný závodní program. Čím víc lepších kluků, tím vyšší vnitřní konkurence, která nás všechny posouvá. Po pěti letech jsem pociťoval určitý stereotyp, po přestupu cítím novou chuť do závodění.
Vynechme tedy zaskočilo, ale přeci jen je něco, co považuješ za byť drobný, ale posun, nadstandard?
Co mě opravdu mile překvapilo, jak se tým stará o to, aby všichni kluci měli k dispozici to nejlepší možné, veškerý servis, péči, materiál a třeba i podpůrné prostředky. Na kempu tedˇ s námi byla paní doktorka Faltusová ze společnosti Léčba Bolesti Praha, specialistka mimo jiné na bolesti pohybového aparátu, byl jsem jedním z kluků, který její služby využil, a bylo to pro mě hodně užitečné. Nebo jsme nejnověji získali doplňky stravy od společnosti PILLAR Performance, začal jsem používat jejich Magnesium Recovery a osvědčuje se mi.
Druhý španělský kemp vám skončil toto pondělí. Většina z vás trávila ve Španělsku více času při individuálním soustředění. Není to někdy ponorka?
Posledních zhruba sedm let se připravuju ve Španělsku a trávím tu od prosince do února celkem mezi 40 – 50 dny. Ponorka vůbec nehrozí. Kromě týmového prosincového kempu jsem tu byl od 11. ledna a skončil společně s týmem 20. února. Mně to tu vyhovuje, Španělé jsou sice trošku zpomalení, mají to své maňana, ale pořád se usmívají a je to v pohodě. Dlouhodobá příprava v teple je prostě nutnost. Doma se to co tady natrénovat nedá.
Jak už jsi zmínil, na hotelu Cap Negret u města Altea se potkáváte i s World týmy. Je něco, co je z jejich strany pro český kontinentální tým inspirující?
Jasně, mají větší budžet, některé zákulisní záležitosti si jistě drží v tajnosti, je samozřejmě zajímavé potkávat se v jídelně s kluky, kteří pak vyhrávají největší závody světa. Ale to je tak asi všechno. V ATT jsme co se týče zajištění na tak vysoké úrovni, že se od těchto týmu příliš nelišíme.
Dominiku, děkuji za povídání. Teď už coby fandové nasměrujeme pozornost na 28. února, kdy to i pro tebe začne naostro při Trofej Umag. Přeju hodně úspěchů!
