Na letošním mistrovství světa v italské Imole se v závěru vytvořila na čele neuvěřitelně silná skupina jezdců. Primož Roglič, Michal Kwiatkowski, Jakob Fuglsang, Marc Hirschi, Wout Van Aert a Julian Alaphilippe společně zdolávali závěrečné stoupání ve vysokém tempu, když najednou dopředu vystřelil Francouz.

Na jeho nástup nikdo nedokázal odpovědět a za pár vteřin měl už poměrně velký náskok. Jeho tempo bylo dechberoucí. „Když jsem v posledním kopci viděl Wouta (Van Aerta), musel jsem jet naplno až na vrchol, protože on pro mě byl největší hrozbou,“ líčil Alaphilippe pro Cycling news. „Do konce to bylo ale pořád hodně daleko,“ uvědomoval si.

Jenže jak už to tak bývá, silná skupina za ním nechtěla spolupracovat. Není se moc čemu divit, dovézt si do spurtu Van Aerta opravdu není ideální a Belgičan zase nechtěl vláčet ostatní za sebou. Alaphilippův náskok tak pořád lehce rostl a do cíle přijel úplně sám a poslední metry si tak mohl užívat. Po parádním výkonu se stal novým světovým šampionem.

„Byl to můj vysněný závod. Každé vítězství je něčím speciální, ale duhový trikot něco jiného. Nedá se to pořádně popsat. Právě jsem si splnil svůj největší sen,“ zářil nový mistr světa.

Vyhrávat Alaphilippe opravdu umí, což dokazoval už ve 20 letech, kdy jezdil za českou akademii Quick-Stepu. Prvním výraznějším úspěchem pro něj bylo prvenství v poslední etapě Tour de l’Avenir 2013 a kvůli svým schopnostem si pro další rok vysloužil smlouvu v prvním týmu Quick-Stepu.

Výrazně se prosadil až na jaře 2015, když měl na ardenských klasikách pomáhat Michalu Kwiatkowskému. Plán jim vyšel hned na Amstelu, kde Polák slavil vítězství a mladý Alaphilippe dojel na velmi slušném 7. místě.

Na Valonském šípu i na Liege měl dokonce lepší nohy než týmový lídr a dostal pokyn jet na sebe. V obou případech si vedl dobře, ale byla z toho jen dvě druhá místa. Alejandro Valverde využil své zkušenosti a ani jednou před sebe Francouze nepustil.

Těsně pod vrcholem skončil na Valonském šípu i další rok, kdy znovu nestačil na Valverdeho a při své premiéře na Tour o pár měsíců později prohrál spurt druhé etapy proti Peteru Saganovi. Po dalším neúspěchu několikrát naštvaně udeřil rukou do řídítek.

Situace se ale začala obracet. V roce 2017 vynechal Tour kvůli operaci kolene a objevil se tak až na Vueltě, kde v 8. etapě nenašel přemožitele a následující sezona už mu přinesla větší množství úspěchů.

Nejprve konečně porazil Valverdeho na Valonském šípu a na Tour vybojoval 2 etapy a puntíkatý trikot. Krátce nato ovládl také klasiku San Sebastian.

Do další sezony tak vstupoval už v pozici jednoho z velkých favoritů a rozhodně nezklamal. Na jaře ovládl Strade–Bianche a připsal si i první triumf na Monumentu, když ve spritu San Rema porazil všechny protivníky.

Opravdová superstar se z něj stala ale až na Tour de France. Ve 3. etapě využil svých předností a ujel celému pelotonu. Do cíle si pak přivezl téměř půlminutový náskok, což mu stačilo na zisk žlutého trikotu.

To nebylo žádné velké překvapení, ale Alaphilippe v následujících týdnech pobláznil celou Francii. V horách stíhal s ostatními favority daleko lépe, než kdokoli čekal a svůj náskok dokonce postupně navyšoval. Když ve 13. etapě ovládl časovku a o den později na Tourmaletu dojel těsně za Thibautem Pinotem, začala celá Francie věřit, že by se konečně mohla dočkat domácího vítěze závodu.

Jeho dvouminutový náskok se ale začal postupně krátit a v závěrečných alpských etapách už nedokázal udržet tempo s nejlepšími vrchaři. Ve zkrácené 19. etapě přišel o žlutý trikot a další den se propadl až na páté místo.

Díky svému neuvěřitelnému výkonu si vysloužil aspoň červené číslo pro nejagresivnějšího závodníka celé Tour a naprosto zaslouženě vystoupal na podium v Paříži. Po své zběsilé jízdě prozradil svou přednost, kvůli níž je tak výjimečný. „Na téhle úrovni jsme všichni silní, pracujeme tvrdě a snažíme se zlepšovat. Nakonec ale rozhoduje hlava, jenom síla nestačí. Já určitě nejsem nejsilnější závodník v pelotonu, ale mám v sobě něco, co mě nutí jít až na dno svých sil. Chci trpět a překonávat sám sebe,“ řekl magazínu ProCycling.

Přesně tahle vlastnost ho držela ve hře o žlutý trikot tak dlouho.

Na letošní Tour začal podobně jako před rokem a vítězstvím ve druhé etapě se posunul do čela celkového pořadí. Jenže tentokrát vydržel na prvním místě jen 3 dny, než díky chybě dostal 20vteřinovou penalizaci a žlutý trikot předal Adamu Yatesovi.

Sám ve žlutém strávil už 17 dní a pokud bude chtít, mohl by se někdy pokusit ovládnout celou Tour de France. Zatím se na to ale nechystá.