Mads Pedersen 

Favorizovat třiadvacetiletého Madse Pedersena před závodem bylo skoro nemožné. Dánové přivezli velmi silný tým, ale více se čekalo spíše od Jakoba Fuglsanga a Michaela Valgrena. Těm se také dařilo, Valgren skončil šestý a Fuglsang jedenáctý. Navíc Magnus Cort byl v prvním dlouhém úniku a dokázal i později pracovat pro své krajany. Dánové předvedli výtečný výkon.

Ale největší zásluhu na zisku titulu má sám Pedersen. Vyrazil do úniku už 47 kilometrů před cílem, takže byl u všeho podstatného, co se stalo později. Promočený závod mu vyhovoval, v podobných podmínkách se mu daří a také má na svůj věk výjimečnou vytrvalost. To dokázal už loni, když po celodenním úniku skončil druhý na Kolem Flander. A v cílovém spurtu prokázal, že ani s rychlostí nemá problém. "On je vlastně pořádně rychlý," okomentoval to nadšený Michael Valgren.

Přitom do úniku se dostal zejména proto, aby byl později k dispozici Jakobu Fuglsangovi. Jen se vše vyvinulo trochu jinak: "Když k nám přijeli Van der Poel a Trentin, snažil jsem se jen přežít a doufal jsem v dobrý spurt. Jen jsem doufal, že když uvidím cílovou pásku, všechna bolest bude pryč a budu schopný sprintovat. Bylo to šest a půl hodiny na kole, všichni byli na limitu. Cokoliv se mohlo stát."

Vítěz Závodu míru juniorů z roku 2013, kde porazil mimo jiné i Mathieu van der Poela (3.), potřebuje velmi dlouhé a únavné závody. A přesně takový závod v Harrogate byl. Je překvapivým vítězem, ale zcela zaslouženým. Vyladil formu na správný čas, udělal takticky vše dobře a měl dost kuráže utkat se s favority.

Italský národní tým

Bylo to téměř dokonalé. Ale ani po jedenácti letech se Italové titulu nedočkali. Přesto zaslouží chválu. Italové byli aktivní a zvolili správnou taktiku. Nejdříve do útoku vyrazil Gianni Moscon a byl tak k dispozici Matteu Trentinovi, který byl pozorný a zareagoval na útok Mathieu van der Poela. V pětičlenné čelní skupině byli najednou dva Italové a bylo jasné, že skupina pojede, protože všichni měli stejný zájem. A když se Van der Poelovi zastavily nohy, stačilo Trentinovi vyhrát spurt proti pomalejším závodníkům. Jenže to jediné se nepovedlo. "Zmrzl jsem. V posledním okruhu jsem si sundal bundu a během patnácti minut jsem byl úplně promrzlý. Záleželo na milionu detailů. Byli jsme jen dva, kteří dokázali dojet do první skupiny a možná jsme utratili příliš mnoho sil. Ale taková je cyklistika a nic se s tím nedá dělat," těžko skrýval své zklamání.  

Druhé a čtvrté místo nelze brát jako velký úspěch, ale taktika a závodní projev byly výborné. Davide Cassani vede svůj tým skvěle a titul se přibližuje.

Stefan Küng

Na medaili myslel už před šampionátem, ale ne v silničním závodě. Vysoký Švýcar je skvělým časovkářem, přesto si svůj největší letošní úspěch odváží ze silničního závodu. Küng byl v úniku ještě déle než Pedersen. Byl nejaktivnější v posledním okruhu, kdy svým útokem šest kilometrů před cílem utrhl Gianniho Moscona a málem se zbavil i Pedersena. Zajistil si tak cennou medaili a už teď překonal Fabiana Cancellaru, který na světovém šampionátu nikdy medaili nezískal. Pro Švýcarsko je to první medaile po dvaceti letech, kdy Markus Zberg dojel druhý za Oscarem Freirem.

"Ničeho nelituji. Jel jsem podle srdce, dal jsem do toho vše a dva mě porazili," shrnul stručně svůj závod. "Byl jsem vepředu 65 kilometrů a už jsem neměl sílu do nástupu. Když jste v úniku tak dlouho, dostanete se do tempařského režimu a je těžké zrychlovat. Dal jsem vše do posledního stoupání, zkusil jsem je utrhnout, ale byli dost silní a udrželi se. Moje taktika byla správná a neudělal bych nic jinak." 

Mathieu van der Poel

Byl to zcela zásadní moment mistrovského závodu. Mathieu van der Poel, největší favorit, v mírném stoupání 13 kilometrů před cílem sotva otáčí nohama a odpadá ze skupiny jedoucí o titul. Co se stalo? Křeče to nebyly a podle Van der Poela ani "hlaďák", akutní nedostatek energie: "Jedl jsem dost, myslím že jsem udělal vše správně, ale prostě mi došlo. Nevím, co se stalo." Na Van der Poela byl závod jednoduše moc dlouhý a dlouho se cítil tak dobře, že možná trochu moc hýřil silami. Ale těžko mohl udělat něco jinak. Svým nástupem 33 kilometry před cílem v podstatě rozhodl závod. Byl v čelní skupině, která měla jet do spurtu a měl důvod si na soupeře rychlostně věřit. Nevyšlo to, ale oproti ostatním velkým favoritům byl aktivní a udělal skvělou show.

Petr Vakoč

Nechal na trati vše. Výkon českého národního týmu v silničním závodě mužů nebyl tak dobrý jako loni, ale třinácté místo Zdeňka Štybara není špatné, ačkoli pro něj samotného nejspíš moc neznamená. Měl něco zkusit dřív, ale výkonnostně k nejlepším nepatřil. Naopak Petr Vakoč zaujal bojovným nasazením. Vydal se do dlouhého úniku, zvládl se později udržet v hlavním poli a byl nejdéle k ruce Zdeňku Štybarovi a jako jediný z úvodního úniku dojel do cíle. Petr Vakoč je po vážném zranění zpět a schopný bojovat v nejtěžších závodech světa.    

Výčet pěti hlavních poražených přineseme v dalším ohlédnutí za světovým šampionátem v Yorkshiru.